předchozí kapitola obsah následující kapitola
Slovní potyčky Jana se satanem o Boží všudypřítomnosti
a to o vzniku zla, Satan svým způsobem jako vítězství Tvůrcovo.
Janův důkaz o skutečnosti vysvobození od zla.
1. Jan odpovídá: „Ovšem, Svou Boží podstatou a vůlí je Bůh nekonečný a tedy také všu-dypřítomný, ale jako bytostný Bohočlověk a jako nejopravdovější Otec přebývá jen mezi Svými dětmi v nebi nebí!”
2. Praví satan: Dobrá, podle toho neodvolatelně doznáváš všudypřítomnost Boží jelikož to tedy nutně doznáváš, řekni mi také co nejlaskavěji, zda je Bůh nanejvýš moudrý a veskrze dob-rý a z toho vševědoucí a vševidoucí a volí-li k dosažení Svých zamýšlených účelů podle Své nejvyšší moudrosti a veskrze nekonečné dobroty také pokaždé ty nejlepší a nejvhodnější pro-středky?”
3. Odpovídá Jan:”Ovšem, neboť Bůh o Sobě je nejčistší láska a tato láska nemůže být jiná než věčně veskrze dobrá a nanejvýš moudrá! Já však již vím, kam míříš ale taž se jen, já to odpověď dlužen nezůstanu!”
4. Praví satan díle: „Stvořil Bůh vše, co obsahuje nekonečnost, anebo je ještě nějaký jiný bůh, který to, co nazýváte „zlé” a „špatné” smísil do toho, co bylo stvořeno tvým Bohem dobrým, anebo stvořil onen jeden dobrý Bůh ze Sebe dobré i zlé?”
(5. října 1848)
5. Praví Jan: Na počátku (všeho vznikání a bytí) bylo slovo, To Slovo bylo u Boha, Bůh byl to slovo a všechny věci skrze ně byly učiněny. Toto slovo stalo se tak Samo, tělem; ale temnota světa Ho nepoznala.
6. Pán Sám přišel, aby vše nově stvořil, Svým do Svého vlastnictví, - ale tito Jeho nepoznali to Světlo, mudrci světa nepoznali ono věčné slovo a děti nepoznali svého věčného svatého Ot-ce neboť ty zcela jediný si držel smysly všeho světa v zajetí, aby nepoznaly toho, který tu byl, jest a bude vše ve všem od věčnosti.
7. Jelikož tedy jedině duch je Tvůrcem všech věcí, neboť mimo Něj nikde žádného Boha není, je také jasno, že vše, co vyšlo z jeho ruky, nemohlo být jiné nežli jen dobré a dokonalé
8. Všichni duchové vzešli z něho tak čistí a dobří, jako je On Sám; ježto však dal duchům nejúplnější svobodu vdechnuté do nich vůle, podle níž mohli činit, co chtěli a aby je naučil těch-to darů, dal jim nejsvobodnější vůli také jim Samým posvěcené zákony, které mohli buď zacho-vávat, anebo však také nezachovávat!
9. A hle, všichni zachovávali zákony až na jednoho; tento jeden a prvý, největším světlem poznání nadaný, opovrhl ze své svobodné vůle zákony Božími, a protivil se jim nevážil si jich sankce(drobné vyhlášení)!
10. Tento duch zvrátil tedy v sobě Boží řád pomocí své svobodné, Bohem mu vdechnuté vůle. Tím se stal vůči oněm duchům, kteří své rovněž svobodné vůle nezneužili, proti řádovým a osobě zlým a špatným a musel se pak, nucen sám sebou, od této společnosti na tak dlouho vzdálit, dokud se dobrovolně neobrátí a nevstoupí do onoho řádu, který dal Pán stejně všem duchům, totiž do řádu lásky.
11. Vůči Bohu a nám všem čistě nebeským duchům nemůže však jako právě týž protiřádo-vým se stavší duch býti zlým, jelikož nám věčně nemůže škodit; zlým a špatným jsi jen vůči so-bě samému, proto že si škodíš jen zcela sám, dokud setrváváš ve svém protiřádu.
12. Tys mě chtěl nyní chytit, jelikož jsi myslel, že budu nucen říci, že Bůh stvořil také zlo, protože ty jako zlý duch jsi také tvorem Božím. Ale kde ty teprve myslíš, tam jsem já již celou věčnost a přec znám až příliš dobře všechnu tvou záludnou moudrost! Proto ti také nejúčinněji a co nejupřímněji a vážně radím; ponech si své budoucí, případně ještě snad následující otázky, které by směřovaly k tomu, abys mě chytil, - neboť se mnou věčně žádný zápas nevyhraješ!
13. Hle, já vidím z tvých šibalských očí, že bys mě na konci svých otázek velmi rád dokázal, že my máme o Bohu skutečně nejnečistější a Jeho nejnehodnější pojmy, jelikož při svých po-znatcích bychom museli nakonec sami doznati, že jsou buď bohové dva, dobrý a zlý, anebo že je jeden bůh míšenec a tedy packař Svých děl. Ale hle, tomu tak není, nýbrž – jak můžeš z mých slov seznati právě tak, jak jsem to nyní ukázal!
14. Bůh by však byl nedokonalým tehdy, kdyby byl s to vdechnouti stvořeným duchům jen souzenou a nikoliv úplně nejsvobodnější vůli, o čemž ty právě sám podáváš nejmocnější proti-důkaz!? Neboť jak nesmírně svobodně a dokonale stvořil Bůh všechny duchy a tedy také tebe, a lze co nejjasněji seznati právě z toho, že ty, ačkoliv jsi veskrz co do zevnějšku souzen, přece jen můžeš, dokud jen chceš. Tvůrci se přímo vzepříti, - ale také můžeš právě tak dobře jako my všichni úplně svobodně podle vůle Páně jednat!
15. Pravím tobě, v celém nebi není ducha který by mohl podat větší důkaz o nekonečně a nejvýš neomezené dokonalosti Boží nežli právě ty. Ty jsi takřka největším mistrovským dílem Páně a nemůžeš tedy také být vůči Pánu dílem packaře!
16. Z toho tedy musí nyní býti také jasné, že ty mě se svou zvráceností nikdy nechytneš; neboť. Co ty víš, vím já již dávno! A opět novým důkazem nekonečné dokonalosti Boží, je to, že já, jako duch z tvé bytosti uvolněný, mohu ti ve všem tvém chtění co nejmocněji odporovat!
17. Co tomu nyní říkáš? Máš snad pro mě pohotově ještě nějaké chytavé otázky? Jen ven s nimi. Já ti na každou náležitě odpovím!”
18. Tu se satan mocně zarazí a přichází do velkých rozpaků; neboť nenalézá, co by nyní odpověděl mocnému Janovi.
předchozí kapitola obsah následující kapitola