předchozí kapitola obsah následující kapitola
Satanova zuřivost. Martinova bázeň a Janův klid a jasnost
vůči lstivému satanovi. Nezávislost dětí Božích na satanovi
1. Satan zpozoruje, že tato společnost jaksi nechce na jeho rozkaz odejít, proto se zarazí a ve svém nitru vzplane zlostí, kterýžto stav mu propůjčuje také zevně odstrašující zjev.
2. Martin to zpozoruje a praví Janovi a také ostatním průvodcům: „Přátelé, jak pozorujete, nevypadá to s tímto ztraceným synem nyní zrovna nejlépe! Z jeho očí blýská strašný utajený hněv, a jeho tisícerými temnými vráskami zbrázděné čelo a jeho rovněž znetvořené svraštělé koutky úst ukazují na hroznou pomstu, kterou chce vykonat!
3. Myslím, bratře Jene, že jsi snad šel na něho příliš tvrdě! Musím ti říci, že se při pohledu naň ocitám přes Pánem mně propůjčenou sílu v nepatrné bázni, ne snad, že by nám mohl nějak uškodit, nýbrž následkem jisté a úplné marnosti všech těchto naších námah! Pohleď jen do tvá-ře a na tváře Uhrona a Shonela; ti dva úzkostí téměř hynou! Pro Pána, co z toho nyní vzejde?!
4. Praví Jan: „Opravdu, věc vypadá ovšem velmi zle! Ale pravím tobě jen žádný strach před ním je jakési odevzdání naší moci pod jeho sílu a to by bylo jakýmsi jeho vítězstvím nad námi, což nesmíme nikdy připustit! Neboť kdybychom to učinili, byli bychom jeho zlou polaritou tak velice přitaženi, že by nás pak odloupnutí od něho stálo velké úsilí!
5 Hle on s tebou zacházel zajisté velmi lidsky a učinil ti významná zaslíbení; ale to nečinil snad proto, aby je kvůli tvé slušnosti držel a splnil, nýbrž jen proto, aby tě jako v této říši nezku-šeného nováčka chytil do svých osidel!
6. Vyznáš se nyní? Jelikož já jsem však tento jeho lstivý plán prohlédl a zmařil, je nyní tak rozzloben a zuřivostí by nás všecky roztrhal, kdyby se cítil dost silným proti naší moci; protože však až dost silným proti naší moci; protože však až příliš dobře poznává, že jeho moc zdaleka nedostihuje moc naší a že je proti nám malomocným, stává se proto nyní nadmíru hněvivým zlobivým a ve svém nitru zuřivým!
7. Leč z toho si naprosto nic nedělej a on pak nám ukáže brzy zcela jinou tvář
8. Tu satan dupne mohou tak mocně do půdy, že se půda daleko a široko pozvedne a praví pak mocně Janovi: „Bídníče, nejsi s dostatek nasycen?! Nejsem-li ničím a nemá-li ve velkém stvoření již žádné ceny, pak mě zcela znič svou mocí nade mnou, máš-li k tomu odvahu! Hleď však, abys pak s mým zničením nezničil také sebe!
9. Ale já až příliš dobře vidím, jak ti mnoho záleží na zachování mám pro zachování tvé, proto jsi také nejzbabělejším sketou a máš ze mne děsný strach, protože by ti má práce jistě tak nechutnala jako práce měkkých nebes! Ty se bojíš mého vítězství nad tebou a říkáš, že nikdo nemá míti ze mě strach!
10. Ó ty hlupáku, který pak strach přede mnou anebo strach před mým vítězstvím nad te-bou? Cožpak nepoznáváš, že takový strach je pro mě největším vítězstvím? – Mluv, - není to-mu tak?”
11. Praví Jan: „Ó ani zdaleka a tisíckrát ne! Neboť zcela něco jiného je strach z chování, kterým by se ti mohl někdo při tvé nejpříkřejší zvrácenosti státi podobným a zcela něco jiného je pošetilý strach z tvé individuální bytosti, prvý strach by mohl být i nejčistšímu duchu velmi veliký a slabším duchům nemůže škodit proto, že mají kolem sebe vždy nejmocnější ochranné duchy
12. Proto jsem také varoval Martina hlavně jen před veškerým takovým přistupováním na tvou vůli, které by ti pak zjednalo zřejmě vítězství nad námi, které by mohlo býti dokonce také mně nebezpečné, - a ne tak velice před strachem před tebou samým, který proti nám nemáš žádné moci, leda moc lží a umění přemlouvat!
13. Že však jsi toho nanejvýš hloupého a pyšného mínění, že mám z tebe strach a neodva-žuji se zničit tě proto, že se bojím, abych zničením tebe nezničil sama sebe, pak jsi,ó satane velice na Omylu! Neboť zachování mé a nás všech závisí právě tak málo na zachování tvém jako zachování Pánu Samému, jelikož nyní žijeme na věky v Pánu a Pán nekonečnou otcov-skou láskou v nás!
14. Z toho tedy můžeš jako věčný hříšník zajisté poznati, že bych tě mohl zcela dobře zničit, aniž bych tím na své existenci způsobil i jen nejmenší chloupek poruchy, že však toto nečiním, toho příčinou je nikoli snad má láska k tobě anebo strach z tebe, nýbrž jedině nekonečná láska a trpělivost Páně, která sídlí též v srdci mém!
15. Opravdu, kdyby záleželo jen na mně pak by celá nekonečnost měla už dávno nejúplněj-ší pokoj od tebe; neboť já, Jan, bych tě už dávno zahubil! – Myslím, že jsi této mé otevřené řeči zcela dobře porozuměl!?”
16. Praví satan: „Ano, dobře jsem jí porozuměl! Ale žel, také jsem opět učinil vždy stejně se vracející, mě nade vše vzrušující zkušenost, že právě vy tak zvaní čistí nebeští duchové máte o Bohu nejnečistější a Boha nejnedůstojnější pojmy a představy!”
17. Praví Jan: „Jak to? Mluv! To se zdá býti novým, tebou dosud ještě nikdy neuvedeným úskokem! Chci jej slyšet!”
18. Praví satan dále: „Ty se tážeš:” Jak to? Viď to zní tvému tak zvanému nebeskému nej-čistšímu duchu zvláštní a nové?! Počkej jen trochu, vzejde ti ihned světlo, kterému se budeš věčně divit! Chceš-li však míti to světlo, pak buď tak laskav a odpověz předem na nejsvětější ujištění, že se na věky podrobím všemu, co budeš ode mě žádat, budeš-li mě moci obviniti z nepravdy, nebudeš-li to však sto, pak zůstanu, co jsem, ty pak budeš moci i s touto svou dru-žinou mnou zcela nedotčen, nepoškozen a nezmaten, odejíti domů a nasbírati si pak ve své nebeské domovině čistší a důstojnější pojmy o Bohu!”
19. Dávám ti však předem nejsvětější ujištění, že se na věky podrobím všemu, co budeš ode mě žádat, budeš-li mě moci obvinit z nepravdy, nebudeš-li to však sto, pak zůstanu, co jsem, ty pak budeš moci i s touto svou družinou mnou zcela nedotčen, nepoškozen a nezma-ten, odejíti domů a nasbírati si pak ve své nebeské domovině čistší a důstojnější pojmy o Bo-hu!”
20. Praví Jan: „Taž se tedy; ale se svými starými mně až příliš známými otázkami mi nepři-cházej, - neboť tu bychom brzy domluvili?”
21. Praví satan: Nuže dobře, - neboť zde platí být či nebýt, uvidím jak veliké skoky budeš se svou moudrostí přede mnou dělat! Táži se: Je Bůh všudypřítomný anebo ne?”
předchozí kapitola obsah následující kapitola