předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martin, Jan a Satan. Martinova Poctivost a Janova
moudrost a rozhodnost. Satanův duch rozporů
na pohanění Jana. Janova odpověď.
1. Po těchto slovech satanových se Martin nyní velice zarazí a to tím více, že se při tom cítí skutečně poněkud dotčen. Proto, když se jeho mysl poněkud uklidní, obrátí se hned k Janovi a praví: „Milý bratře, který jsi jako nikdo jiný naplněn moudrostí Páně, co na to říkáš? Mám v této jediné věci Satanovi věřit? Podle mého nejvnitřnějšího pocitu nemá ovšem zrovna příliš neprav-du!”
2. Praví Jan: „Zanech nyní této věci; neboť kde jsme ještě nikdy nic nepořídili, tam bude i tvá námaha marná! Ale přikaž mu ve jménu Páně klid; potom však půjdeme opět domů k Otci! On jediný ať s ním učiní co Sám chce – a to bude také to nejlepší!”
3. Praví Satan: „A ne zrovna proto, že tys dal takovou radu mému Martinovi, dám si od ně-ho přikázat klid, nýbrž učiním Martinovi tu čest a půjdu s ním před Pána a tam s Ním Samým vyřídím věc, kterou žádný z vás nikdy nemůže pochopit! Jděte nyní domů a já vás budu dobro-volně až k Pánu následovat!”
4. Praví Jan: „My však známe žel tvé úmysly až příliš dobře a přesně víme, že nejsi nikdy nebezpečnější, nežli když se odíváš rouchem humanity! Proto máš-li odvahu, budeš se muset k Pánovi sám odebrat a s Ním svou věc vyřídit; neboť my nemáme žádného příkazu, abychom tě jako největšího nepřítele vzali sebou!
5. A zcela něco jiného by bylo, kdyby ses podle velmi dobré rady Martinovy obrátil a jako kajícný ztracený syn navrátil se do lůna Otcova! Tehdy bys byl zajisté ty nám všem nejvítaněj-ším průvodcem; ale takto tě věru nemůžeme naprosto potřebovat!
6. Jak bylo řečeno, chceš-li k Pánu, pak ti je cesta až příliš dobře známa; s námi však ne-můžeš a nesmíš tak, jak nyní jsi, věčně v žádném společenství kráčet! – Tak se staň ve jménu našeho a tvého Boha a Pána!”
7. Satan se nad tím tváří velice zasmušile a praví : „Posílá-li a bude-li ještě dále posílat Pán ke mně posly, jakým jsi ty, pak ti při všem, co je mi svatého, přísahám, že mě na věky k obrácení nepohnou – i kdyby mě Pán soudil ohněm všech centrálních Sluncí!
8. Martin by se mnou mohl něco pořídit, - ale Jan, Petr a Pavel věčně nikdy ne! Zapiš si tato má slova za uši, ty tvrdý, nemilosrdný klackovitý učedníku Kristův! Myslíš snad, že mám z tebe a tvých výroků strach anebo ostych, protože jsi Jan, písař evangelia a škrabák Zjevení?! Ó tu jsi velice na omylu!
9. Hle trusnice mnou stvořená je mi nekonečně dražší nežli tisíc takových proroků, jakým jsi ty! Styď se za svou velkou tvrdost srdce k těm, kteří jsou díla téhož stvoření, jako jsi ty, ale ovšem věčně trpící, ubohá a trýzněná!
10. Však vás Pán Sám označil a ukázal jakými jste, když učinil podobenství o ztraceném synu a pravil: „Když pak Otec připravil velkou slavnost domu se navrátivšímu, ubohému, ztra-cenému synu a ostatní synové a děti Otcovy uslyšely, že je v domě Otcově převelice veselo, přišli a pravili zlostně: „Nám, kteří jsme ti byli vždy věrní, jsi ještě nikdy nepřipravil slavnost; ale když se vrátil tento zavržený, který tě tak velice urazil, že se tím nebe i země zachvívaly a hrů-zou trnuly, tomu dáváš svůj pečetní prsten a připravuješ největší hostinu!”
11. Co na to řekl Otec o těchto co nezlostněji reptajících, nemusím ti znovu připomínat; ne-boť nicméně ty zůstáváš, jakým jsi; pln tvrdosti a nemilosrdnosti v srdci jako všichni tvoji druho-vé!
12. Ale Martina vyjímám! Byl sice vámi veden, chvíli velmi hrubým; ale polepšil se a jeho nynější rozmluva se mnou byla od eonů nepamětných údobí prvým blaženým okamžikem pro mé srdce, proto si ho budu také věčně vysoce vážit! A jestli se mnou kdy někdo někdy něco pořídí, bude to Martin; ale z vás všech ostatních ať si každý na věky ušetří jakoukoli námahu! Jděte nyní; já však zůstanu!”
13. Praví Jan: „Ty mně velice křivdíš! Zda nebyl jsem to já, když tě předtím Martin svou mo-cí uvrhl na věky do ohně onoho dosud dýmajícího ohnivého kráteru a uvěznil a mimo to tě ještě pokryl žhoucími horami, jenž to Martinovi zapověděl a přiměl ho k tomu, aby tě opět osvobodil?! Jelikož jsem však učinil to, proč tedy jsem nyní krutý, nemilosrdný klacek?!”
14, Praví Satan: „Příteli, jen mi nic nemluv o svém milosrdenství! Co Martin učinil, to učinil za své nepředloženosti a ježto ihned poznal, že jednal nesprávně, změnil rychle své nepředlo-žené jednání; ale ty jsi rozhodně, co jsi a svého výroku nikdy nezměníš, už ať je spravedlivý anebo nespravedlivý a proto tě nenávidím a opovrhuji tebou více než všemi svými nejhoršími utrpeními a trýzněmi! – Tobě Martine, platí má úcta, vám ostatním však věčně mé nejhlubší opovržení! Kliďte se nyní odtud, - jinak začnu s podívanou, jaké celá nekonečnost dosud ještě nikdy neviděla!”
15. Praví Jan: „My tu nejsme k tomu, abychom tě poslouchali, - nýbrž jsme tu jen proto, abychom tě v tvé zlobě brzdili; proto půjdeme také odtud jen tehdy, když bude chtít Pán a nikoli podle vůle tvé! Chceš-li však učinit podívanou, můžeš to zkusit a pak se brzy ukáže, zda naše moc nad tebou nebude větší nežli tvá moc na námi!
16. Jelikož jsi nám poručil, abychom zajisté i my ze jména Páně něco jiného ti poručili; ale my nechceme zlo splácet zlem, nýbrž chceme ti dát pouze radu, aby ses nadále choval úplně klidně, nemůžeš-li již anebo nechceš-li následovat volání Martinova! Neboť hle, toto je nejpo-slednější krátká lhůta, která se ti ještě ponechává k tvému obrácení! Nepoužiješ-li této lhůty, pak budeš na věky co nejpřísněji a nejtísnivěji souzen!
17. Tys nám předhazoval evangelium o ztraceném synu a chtěl jsi nás tím vinit z naší kru-tosti. – ale já pravím tobě, ztracený syn se také bez tebe navrátí a to v mnohých Bohu odda-ných bratrech, kteří budou před Bohem státi jedné mysli, jako jeden člověk; ale ty budeš po-dobně jako ten bohatý hýřil na věky uvržen do věčného ohně Božího soudu, nebudeš-li co nejdříve následovat volání Martinova!”
18. Praví Satan: „Ať si Pán dělá, co chce a já si budu dělat také, co já budu chtít a ukáži Jemu a vám všem, že Pán si může svou mocí rozmetat jako plevy celou nekonečnost, ale mé srdce a má vůle bude nanejvýš tvrdě a nepřemožitelně na věky vzdorovat vší Jeho všemo-houcnosti a moudrosti. Čiňte tedy co chcete a já budu také činit, co já budu chtít!”
19. Praví poté Martin Janovi: „Ó bratře, jak nyní vidím, veškerá naše námaha je marná; pro-to pojďme! Neboť nyní již co nejjasněji vidím, že s tímto satanem se nedá již nic dělat!”
20. Praví Jan: „Milý Martine, kdyby nám nebyl přikázal jít domů, byli bychom již šli domů; ale jeho vůle nesmí poroučet vůli naší! Proto ještě trochu posečkáme! Neboť kdybychom nyní odtud odešli na jeho výzvu, bylo by to pro něho vítězství nad námi kdyby však nad námi zvítězil, bylo by to s námi špatné! Proto počkáme, ano musíme nyní ještě trochu počkat a uvést tuto krajinu opět do pořádku a tak se tedy staň!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola