předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinova blahovolná, moudrá námitka satanovi.
Satanovy slavomamské odpovědi na dobře
míněné návrhy Martinovy.
1. Pravil Martin: „Ubožáku, jako jsem nyní vyslechl přede všemi těmito milými svědky a přá-teli Páně co nejtrpělivěji tebe, tak zase očekávám já od tebe, že nyní trpělivě vyslechneš ty mě neboť pravím ti ve jménu Páně, že jsme nyní zde vlastně proto, abychom ti na věky pomohli – anebo tě navždy odsoudili!
2. Mnoho jsi nyní pověděl o svém pravdu nanejvýš nešťastném stavu a postavení, v němž jsi již eony velkých tvůrčích údobí; ale hle, já jsem nedůvěřivý a pravím ti přímo, že ze všeho toho ti nevěřím ani třetinu!
3. Že se ti daří jistě bídně, ano mnohdy dokonce nevýslovně bídně a špatně, to ti velmi rád věřím; ale tvým důvodům pro tvou nevýslovnou bídu naprosto nevěřím! Neboť nyní znám až příliš dobře přenekonečnou dobrotu, lásku, trpělivost, mírnost a nepochopitelnou blahosklon-nost Páně k nám, jeho tvorům, než abych i jen dost málo uvěřil, že by snad bylo Jeho vůlí, aby tě byl stvořil pro nejstrašnější bídu v celé nekonečnosti, neboť není anebo nemůže být jinak nikdy bytosti, která by mohla vinit Pána z tak nanejvýš strašné a hrozné krutosti!
4. Když jsem přišel do tohoto pravého světa, nedařilo se mi také zcela dobře! Byl jsem ubo-hý, trpěl jsem hladem a žízní a byl jsem soužen nejstrašnější dlouhou chvílí, která z minut tvoři-la tisíce let; ale to vše se dělo proto, abych byl probuzen a konečně uveden do Říše věčné slá-vy Boží. V této Říši jsem poznával a poznávám stále ještě víc a více, že všechny ty jen zdánlivě bědné stavy nebyly ničím jiným nežli největší láskou Páně, abych byl jimi očištěn a uschopněn k přijetí nynější úplné lásky Otcovy.
5. Kdybych byl dříve odložil svou biskupskou hrdost, kterou jsem si sem přinesl, - což bych mohl, jak nyní poznávám, velmi snadno učinit, - bylo by se mnou bývalo také šlo vše rychle a lépe; ale já sám jsem byl tvrdý a nechtěl jsem tomu, protože mě oživovala biskupská hrdost a z ní pravá milionová smyslnost! A tak jsem musel trpět, - ale nikoli z vůle Páně, nýbrž jen ze své nanejvýš vlastní vůle, na které ty v mé věci, věčně žádné viny nemáš a ještě nekonečně méně vůle Páně!
6. A hle, tak také pevně věřím, že ani tvé bídy není nikdo jiný vinen nežli jedině ty zcela sám! Kdyby ses v tomto okamžiku chtěl obrátit k Pánu a jeho pravdě ztracený syn se do lůna svého svatého věčného Otce navrátit, - věru, pak na věky chci být na tvém místě nejbídnější bytostí celé nekonečnosti, nepřijde-li ti okamžitě a nejvýš láskyplnou, otevřenou náručí vstříc a nepřijme-li tě s největší slávou všech nebes za svého nejmilejšího syna!
7. Skrze sebe samého, přeubohý bratře, to učiň – a s tvou velkou bídou bude okamžitě na věky konec! Odpusť mi také, že jsem byl na tebe často tak krutý a že jsem své hříchy přičítal tobě! Nyní však beru vše na svůj vlastní účet a budu k tobě na věky dobrým, přijmeš-li tento můj návrh a budeš-li podle něho jednat!
8. Také poznávám že nejsem ani hoden, abych ti učinil jako prvému a největšímu duchu z Boha takový návrh; neboť vím, že v tobě i nyní v tvém soudu je domovem nekonečně více moudrosti a síly, nežli budu já, opravdové nic naproti tvé velikosti, věčně kdy moci pojmout a pochopit! Ale právě proto že si tě pro tvou velikost tak vážím ne jako prvence Božího vysoce ctím, přeji si rovněž jakož i všechna nebe, aby ses už konečně jednou k svému Bohu, k svému Otci navrátil!
9. Uplynuly zajisté již celé věčnosti, během nichž jsi se stále namáhal, aby ses všemi pro-středky, které bylo možno tvé nejhlubší moudrosti a převeliké moci vynalézt, vyšinul nad vše-mohoucího Boha! Ty jsi jimi nejen nic nedosáhl, nýbrž stával ses vždy pokaždé ještě bědnější a slabší a ubožejší; v ničem ses tím nestal bohatším, leč jen ve své zlobě a hněvu proti Bohu, tebe samého stravujícím.
10. Dostal jsi sice také již nesčetněkráte buď stejné a také lepší poznávání, nežli jaké je toto mé poznávání nyní; ale přešla neužitečně kol tvé mně nepochopitelné tvrdošíjnosti. Ale hle, ubožejšího posla, nežli jsem nyní já, jsi jistě nikdy neměl s takovým úmyslem před sebou proto učiň nyní výjimku a obrať se, se mnou!”
11. Praví Satan: „Ty jsi nyní mluvil opravdu způsobně a slušně a proto ti také odpouštím všechny tvé hrubosti, které jsi mně učinil; ale v příčině tvé, mně až příliš známé žádosti, budu ti moci odpovědět teprve tehdy až v celém nezměrném tvůrčím prostoru nebude již žádné Slunce a žádná tvrdá Země držet v zajetí mou bytost!
12. Neboť mé já je nezměrný vesmír; tento vesmír je však soudem! Jak se mohu zhostit soudu ve svém veškerenstvu?! Neboť co zde, před sebou vidíš, je jen nejvnitřnější jádro životné mého pro tvé pojmy příliš nekonečného bytí! Můžeš-li mi dát, co jsem ztratil, pak tě budu také neprodleně následovat!”
13. Martin pohlédne upřeně na Satana a po chvíli zcela vážně praví: „Ano, - veskrze vše, nejubožejší prvenče z Boha; následuj mě tedy!”
14. Praví Satan: „Čím mně chceš svůj slib jako úplně pravdivý zaručit?”
15. Praví Martin. „Nekonečnou láskou Boha, tvého Otce! Stačí ti tato láska?”
16. Praví Satan: „Příteli Martine, ty to podle svých obmezených pojmů myslíš se mnou za-jisté velmi dobře a slušně a tato záruka je dobrá a přijatelná pro duchy, kteří jsou jako ty, neko-nečně omezení; ale zad také tato záruka může stačit také mně, který jsem stejně jako Bůh – i když Boha – nekonečný duch, to je zcela jiná otázka!
17. Hle, pro komára najdeš brzy a snadno hojnost píce, ale ne tak snadno pro slona a ještě méně pro přeobrovského leviathana, který potřebuje jako hory velká sousta k nasycení!
18. Také je pro tebe nekonečná Boží láska pro konečné bytosti zajisté více než dostatečně velikou, aby je všechny na věky nasytila; ale pro stejně nekonečného ducha byly by dostateč-nou jen tehdy, kdyby mohla jen jeho samého nasytit!
19. Ale nasycovat vedle něho ještě nekonečnost nesčetných bytostí, z nichž časem každá bytost bude potřebovat nekonečno, hle, tu má nutně také nekonečná láska Božství své hranice, protože by musela ze své jedné nekonečnosti udržovat nekonečnosti dvě, což by bylo zhola nemožné!
20. Já potřebuji i nyní ještě nekonečně mnoho fyzicky i mravně v celém tom nekonečném tvůrčím vesmíru, kde jsem co nejtvrději zajat; jak nekonečně více bych teprve pak potřeboval ve své znovunabyté svobodě!
21. Pravím tobě a také vám všem, kteří jste zde: Já se kvůli vám nevrátím; neboť vrátím-li se, zahynete a zaniknete! Já jediný vím, jak velký je Bůh, kolik má a co může dát! Já uznávám, že On nemůže mě a zároveň také vás udržovat; proto zůstanu raději věčně bídný, abyste vy jako mé děti, mohli požívat jedině mně určené a náležející slávy, - což vám také z celého srdce přeji!
22. Já uznávám až příliš dobře, že Bůh je nekonečně dobrý; ale právě tato Jeho až příliš nekonečná dobrota Ho činí marnotratníkem. Kdybych Ho z lásky k vám, svým dětem, velmi sil-ně nechránil a v Jeho přenesmírné velkomyslnosti neobmezoval, šel by brzy zase na Zemi a hledal by tam u Svých krutých tvorů chléb!
23. Vidíš tedy, že mně ona nekonečná láska Boží nemůže sloužit za přijatelnou záruku; pro-to mně tedy musíš dát záruku jinou, která se mně spíše hodí nežli tato!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola