předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martin povolává satana. Satanův pokud
ospravedlnit se před Martinem.
1. Martin učiní jak mu byl Jan poradil; povolá mocí své vůle satana a satan stojí ihned před ním v nejbídnější a tisíci spáleninami pokryté lidské postavě a ihned se ho táže:
2. (Satan) : „Co mně chceš ještě učinit? Nestačí ti, že jsi mě učinil tak bědným, jak tu nyní stojím před tebou! Chceš mě učiniti ještě bědnějším! Co jsem ti udělal? Nejsi šťasten, jak jen nějaký duch šťastným býti může, s to na věky? (Domníváš se, že snad zvýšíš svou věčnou bla-ženost uvidíš-li mě vydaného napospas největší trýzni?! Ó, slabý duchu, jak daleko ještě máš do toho, nežli se staneš dokonalým a pochopíš věčný řád Božství!
3. Hle, ty mě provokuješ v základu za nejhoršího ze všech bytostí, tedy vůči nebi také za bytost nejvíce ošklivení hodnou a nejvíce kletbou postiženou! Ale táži se tě: Kdy jsem já tobě nadával jako ty mě? Jaké zlo jsem ti kdy způsobil? Nebyl jsi to ty sám, který z vlastní moci pře-stupoval zákony Boží na zemi a nepotřeboval k tomu ani dost málo mého svádění? A kdybych tě byl býval svedl, byl by Pán ihned po tvém příchodu do světa duchů jistě kvůli tobě účtoval se mnou a nikoli s tebou!
4. Ježto jsi s pomocí Pana vylovil moře své vlastní zloby a tím jsi zničil své vlastní hříchy, vyjmul jsi ovšem ze sebe – vlastně z moře své vlastní zloby – tak zvaného draka a domníval ses, že jsem to byl já; ale pravím tobě, pak jsi dosud na velkém omylu, neboť oním drakem jsi byl v celém rozsahu své nejhrubší tělesné smyslnosti ty sám, nikoli já!
5. Já jsem sice také v tobě, - neboť celý tvá bytost až na vnitřního ducha jsem já; neboť kdysi jako na tvé Zemi, která je také vzata zcela ze mě, stvořil Pán u Adamova žebra ženu, tak jsi ty a veškerá stvoření vzat ze mne, - avšak já se nestarám o to, co je vzato ze mě a také to nesoudím; neboť beztoho má každý skrze Božího Ducha v sobě Boží slovo, které ho vždy a všude soudí! Je.li tomu však tak, proč mě tedy neustále soudíš jsa neplněn neuhasitelnou ne-návistí proti mně?
6. Či mrzí tě snad ještě to, že jsem tě po svém proměnění před Tváří Páně odstrčil, když jsi mi chtěl dát polibek? Hle, kdybych tě byl neodstrčil, byl bys dosud ztracen ve velké louži své hrubé smyslnosti! Řekni, ježto však jsem tě tehdy odstrčil a pokořil a tím ti prokázal to největší dobrodiní, zasluhuji proto od tebe takové zacházení?!
7. Jestliže jsem zde způsobil tento otřes sluneční půdy, pak jsem to způsobit musel, protože by se jinak toto těleso pro svůj budoucí stanovený služební výkon stalo nezpůsobilým podobně jako zvíře, které by sice přijímalo stále a stále potravu, ale nemohlo by hrubé nepotřebné výmě-ty z těla odstranit! Jak dlouho by žilo a mohlo konat své služby?!
8. Hle, také já jsem tak dobře sluhou Božství jako ty, - ovšem žel souzeným, nadán jen nej-výš nepatrnou svobodou! Musím konat co konám a pochybím-li jen někde trochu v celé neko-nečnosti, pak je nejostřejší metla za všechno mé počítání také hned na mých zádech. Já jsem mezi všemi služebnými bytostmi poslední, nejspodnější a tedy také Tvůrcem nejzavrženější a nejbídnější a nemohu konat nic, leda to, k čemu jsem souzen, ačkoliv však přitom mám nicmé-ně nejdokonalejší inteligenci a velmi často bych mohl dokonce a chtěl konat něco jiného, nežli co konat musím, - což mne pak činí jen ještě ubožejším?
9. Jak by bylo tobě na mém místě, kdyby tě byl Tvůrce ustanovil k podobným účelům místo mne? Jak by se ti líbilo, kdyby nějaký takový Martin také na tebe přišel a učinil by s tebou, co ty jsi nyní učinil se mnou? - Mluv tedy; neboť já jsem již dosti bídně domluvil!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola