předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinovy další dobré návrhy k spáse Satana a jeho
další námitky. Řád stvoření před a po zčlověčtění Páně.
1. Praví Martin: „Přeubohý příteli, ty jsi správně a logicky důsledně před námi odkryl důvo-dy, podle nichž tobě, jako též nekonečnému duchu nemůže postačit láska Boží; ale já myslím, že kdybys ze svého požadavku něco slevil a spokojil se jako my s tím, co má každý z nás, což by bylo nesmírně více, nežli máš nyní ve svém nekonečně bídném stavu, bylo by pro tebe ne-konečně lepší, nežli je to takto, -tu myslím, že by nekonečná láska Boží byla zajisté dostatečně mocnou zárukou pro tvé obrácení.
2. Nyní vlastně nejsi nic a nic nemáš a musíš neskonale mnoho trpět; potom však bys byl přece aspoň tím, co my a také bys více nepotřeboval nežli my! Nebylo by tedy s tebou lépe než-li je to s tebou nyní?
3. Přinášíš-li však, jak jsi pravil, z lásky k nám, svým vlastním dětem, tak nekonečnou oběť, - čehož jistě žádný z nás nežádá a žádat nemůže, - pak bys mohl zajisté přinést také tuto oběť, abys jako pohnutku k svému obrácení nežádal vše nazpět, nýbrž jen tolik, kolik má každý z nás; a tehdy bys pro nekonečnou štědrost Boží nečinil žádného rozdílu a velkou zásobárnu Otcovu bys neochudil?!
4. Co tomu říkáš? Já myslím, že tak by to také mohlo jít!? Co tedy míníš s tomto ohledu.
5. Praví Satan: „Milý Martine hle, ty mluvíš jen tak, jak věci rozumíš a jak ji ve své zcela při-rozené a nutné obmezenosti poznáváš, - a jelikož jsi při tom velmi způsobný, mohu také s tebou mít náležitou trpělivost! Ale považ jen, co tu být může a nemůže, ano naprosto být nemůže! Cožpak se mohu stát menším, nežli jsem? Copak ještě nepoznáváš že celý nekonečný prostor stvoření je naplněn jen mou nedělitelnou bytostí?!
6. Anebo mohl bys ty, za účelem menší spotřeby dát si vzít nohy, ruce a tak dále, úd za údem, abys takto zmenšil své potřeby?! Neboť bez nohou bys potřeboval kratší šat, bez rukou oděv bez rukávů a žaludek by pro méně údů měl také méně co činit a tak by také potřeboval méně potravin. Tento počet by byl správný; jen mi řekni, zda by ses s tím spokojil?!”
7. Praví Martin: „Ubohý příteli, já myslím, že toho by nebylo vůči Pánu třeba ani u mě ani u tebe! Neboť může-li a musí-li každý člověk zanechat své tělo, které přece také po jistou dobu tvořila jeho bytost, mohl bys zajisté také ty upustit od své hmotné podstaty a spokojit se jako my, pouze s duchovní; Pán by pak už s tvým světovým tělem učinil již také jistě nejmoudřejší a nejlepší opatření, jako je činí s naším malým tělem! Hle, my jsme s tímto nejušlechtilejším du-chovním tělem úplně spokojeni; mohl bys tedy přece také ty být spokojen?!”
8. Praví Satan: „Milý příteli, ty mluvíš vždy jen tak, jak věci rozumíš ve své omezenosti; to pochází však z toho, že ty nemůžeš pozvednout své oči, jako já, nad stvoření, které je mou by-tostí! Pravím tobě, tvá vůle je dobrá a tvé srdce je dobré; ale tvá moudrost je jen svítícím bodem v nekonečnosti!
9. Nepoznáváš, že každé jsoucno musí mít nějaký základ, opěrný bod, aby mohlo vznikat a potom trvat?! Každá síla musí mít protisílu, aby se mohla jako taková projevit! Jestliže tedy vy-stupují proti sobě dvě síly, nalézají jedna v druhé odpor a tím se projevují na cestě polárního protipůsobení a teprve takovýmto boji podobným anebo boji rovným projevem dvou sil může být uskutečněno nějaké bytí.
10. Nuže hleď Bůh je pozitivní nejvyšší síla, - já jako negativní nejspodnější jsem svým způ-sobem rovněž tak nekonečná síla jako je svým způsobem síla Boží! Bůh by Se beze mě právě tak nemohl projevovat jako já bez Boha!
11. Kdybych tedy podle tvé rady ustoupil zpět k Božství a tím se stal jednou pozitivní silou s Ním, - řekni, zda by pak veškeré dosavadní stvoření z Boha a ze mě nerozložilo se v nejmarnější nic a neustoupilo vše zpět jako pouhá idea v naše prabytí a zda by se tu nevzalo bytosti, bytí a vědomí?!
12. Mluv nyní a přesvědč mě, že další trvání všech věcí je možné také uskutečnit jinými prostředky a já tě pak budu následovat!”
13. Praví Martin: „Nu, tak hluboko sice má moudrost ovšem nesahá a myslím, že ani tito moji bratři nepozvedli ještě své oči nad nekonečnost; ale že by Pán v udržování Svých dosud stvořených děl byl nutně omezen nyní zrovna na tebe, o tom bych velmi silně pochyboval!
14. Před Jeho zčlověčtěním byly sice staré Země a staré nebe, které spočívaly ovšem na tobě a tehdy jsi byl ovšem negativním pólem; ale když Pán přijal Sám tělo, tu zavrhl tvou polari-tu a na místě polarity tvé dosadil v Sobě Samém mnohem vhodnější, Jeho hodnější a pro všechny věčnosti trvanlivější polaritu! Touto polaritou stmelil opět znovu pevně tvou slabostí málem se rozpadající stvoření a to staré jaksi zaniklo a na jeho místo nastoupilo něco zcela nového.
15. Před tímto zčlověčtěním jsi byl ovšem snadno nutností; ale po něm nejsi nic více a nic méně nežli každý jiný duch a k zachování věcí tě již není naprosto třeba. Proto myslím, že toto bys měl poznat a učinit podle mé žádosti!”
16. Praví Satan: poněkud více rozčílen! Příteli, ty se stáváš poněkud drzým, ale omezenost tvé moudrosti tě omlouvá!
17. Hle, hle, ty krátkozraký, kdo pomáhal tehdy Božství, aby mohlo uskutečnit takové nové stvoření?! Nebyl jsem to já, který Ho musel pronásledovat, který Ho pokoušel a konečně nutil i pomáhat tělesně Ho usmrtit, aby takto mohl přijmout mou negativně polární podstatu bolu a utrpení Své pozitivní přirozenosti Božské?!
18. A tato přirozenost je nyní v Bohu právě to, co jsi nazval Jeho nekonečnou láskou! Tato láska může snad postačit, - jak jsem ti již dříve poznamenal – vám bytostem konečným; ale mně nemůže postačit proto, že já jsem nekonečný a věčný – a nyní už nikterak, kdy tu pevně stojí ještě tak mnohé myriády Sluncí, Zemí, které jsou doposud vesměs mou bytostí!
19. Ach, až jednou veškerá hmota jako negativní polarita přejde rozložena v Boha, pak ano; teprve tehdy bude má negace úplně zbytečná a já pak jako duch všeho svého zbavený budu moci učinit, co nyní ode mě žádáš!
20.Tehdy se stanu menším, nežli jsem nyní a k svému zachování nebudu potřebovat více nežli nyní ty a vaši blaženost nebudu moci již nikdy přivádět do nebezpečí; ale kdybych se nyní – jak ty bys chtěl, - obrátil ihned s tebou úplně k Pánu, dařilo by se vám všem ještě velmi špat-ně! Budu tedy muset ještě několik eonů pozemských let setrvat tak jako nyní jsem, dokud ne-budu moci bez nebezpečí pro vás všechny následovat tvého přání!
21. Ó příteli, ó synu, znám až příliš dobře nekonečnou sladkost nebes a znám také však strašnou trpkost svého stavu! Ale co mohu činit?!”
22. Hle, přes koleno se již nedá žádný dorostlý dub ohýbat a tím méně tedy, já jako pradub všeho stvoření! Ale časem a podle náležitých okolností bude moci být též i tvé slušné přání spl-něno!
23. Měli byste však nyní obrátit své pohledy raději k zemi, kde to nyní velmi zle vypadá, to byste učinili lépe, nežli když před časem chcete na mě nyní, ano ještě nemožné učinit možným! – Co o tom soudíš, milý synu Martine?!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola