předchozí kapitola obsah následující kapitola
O Věčném požehnání u stolu Páně. Náhlé duchovně
tělesné proměnění tří slunečních dcer Pánem.
Pokyn o moci lásky a o jejich divech.
1. Hostina je brzy skončena a všichni jsou úplně posíleni a velice se podivují převzácné chuti. Jelikož je tedy jídlo požité a velký stůl tu stojí prázdný, táží se Mne ve vší pokoře.
2. Uhron a Shonel: „Ó svatý, milý Otče, kdyby to byla Tvá nejsvětější vůle, pak bychom stůl ihned opět naplnili?”
3. Pravím Já: „To by bylo zcela zbytečné; neboť kdo jednou pojedl u Mého stolu, ten se na-sytil věčným životem a netřeba mu již nic více nežli jen Mne přijmout do sebe a má Mne zcela na věky!
4. Ale, dětičky, nyní musíme ještě něco jiného vyřídit a zařídit a to bude také pokrm ale du-chovní, a nikoliv hmotný!
5. Tyto tři dcery, které Mně nejprve vyšly vstříc a také Mne v žáru vší lásky svého srdce nejvíce poznaly a v těžké zkoušce obstály, vezmu k Sobě do počtu Svých dětí, - ale jen tehdy, je-li vám to vhod; neboť výhoda, že můžete pozemsky žít dokud chcete, nebude vám vzata! Proto sdělte Mi svou vůli, zda je vám milé, abych zkrátil jejich život na tomto světě a povolal je k Sobě!”
6. Praví Uhron a Shonel: „Pane, milý, svatý, Otče, vždyť Tvá věčně svatá vůle je naším ži-votem, nás všech formou a podstatou! Jsme přece všichni Tví a nikoli naši, - všichni dílo Tvé. Jak Ti tu máme opět sdělovat svou vůli, zda by nám byla vhod anebo ne, co Ty bys chtěl uči-nit?!
7. Ó Pane, co Ty chceš učinit, to je nám všem úplně z celého srdce vhod; neboť Tvá nej-světější vůle je nyní naše láska, je nás všech život! Tys nám tyto tři milé dcery, probudil a prvo-počátečně dal; proto jsou Tvé a nikoli naše a můžeš si je vzít, kdykoli chceš! Jedině Tvá svatá vůle budiž věčně velebena!”
8. Pravím Já: „Milé děti, vaše řeč se mi líbí, protože pochází nejen z vašich úst, nýbrž také z vašeho srdce, a tak ony tři, které nyní vidíte nejsou již v tělech této země, nýbrž již v tělech čistě duchovních po boku Mém; neboť jsou proměněny v tom okamžiku, když jste k tomu dali ve svých srdcích opravdu radostné svolení! – Nepozorujete na nich rozdíl mezi jejich stavem dříve a nyní?”
9. Praví Uhron a Shonel „Ó Otče, nepozorujeme ani nejmenšího rozdílu! Jak se to tedy sta-lo a jak tomu máme rozumět? Neboť hle, naši zemřelí vypadají jako duchové mnohem lehčí a éteričtější. – Ony však vypadají jakoby měly ještě úplně své dřívější, pozemské tělo! Naši ostat-ní zesnulí zanechávají po sobě také své mrtvé tělo, které pak přinášíme na určité místo, kde se brzy úplně rozkládá; ale po těchto třech nezůstalo zcela žádné tělo! Jak se to mohlo stát?!!
10. Pravím Já: „Dítka, zapamatujte si toto: Čí láska ke Mně je tak prudká a mocná, jako byla a jest láska těchto tří, ten bude touto prudkou láskou ke Mně také už v těle proměněn, že jeho tělo bude ohněm jeho ducha ihned rozloženo, očištěno a do vlastního života a podstaty ducha přijato, aniž by před tím jeho tělo muselo být od podstaty ducha úplně odděleno!
11. Následujte tedy v lásce ke Mně příkladu těchto tří, tehdy také bude i vaše proměna ta-ková! Neboť vpravdě pravím vám, kdo Mne opravdu miluje tak, že z lásky ke Mně vše opustí, bude proměněn tak, jako byly proměněny ony tři!”
12. Praví Martin: „Ó Pane, a milý Otče Ježíši, to by bylo na naší malé zemi zajisté dobré, ale těla mých pozemských bratrů jsou příliš hrubohmotná, než aby mohla být schopna takové proměny!”
13. Pravím Já: „Martine, Země není, Sluncem a Slunce není, Zemí, ale Já jsem stejný jak v nebi, tak i na Slunci i na Zemi, - a tak je to také s opravdovou láskou a s její silou a jejím účin-kem!
14. Také Země má dost takových příkladů proměnění, a to jak ve staré tak i nové době! V příliš malém teple se neroztaví vosk, -neřku-li ruda! – Rozumíš tomu?!”
15. Praví Martin: „Ó Pane, tomu nyní co nejlépe rozumím; neboť já sám jsem byl takovým voskem aneb rudou a měl jsem v sobě příliš málo tepla, než aby jím jen trochu změkl, vosk, neřku-li aby se roztavila tvrdá ruda mé hmoty! A tak nyní obývá Zemi jistě mnoho bratrů, jejichž hmota se stává nejen rudou, nýbrž zcela čistým diamantem! Tato hmota bude moci být asi stěží proměněna jako nyní hmota těchto tří dcer!”
16. Pravím Já: „Dobře, dobře Martine, - to vysvětlovat, sem již nepatří; ale zajisté asi víš, že je Mně velmi mnohé možným, co se tobě zdá nemožným! Pravím tobě, také v hrobech se dějí divy, které tělesnýma očima pozemských lidí nejsou vídány a pozorovány!
17. Ale nyní už nic více o tom; neboť máme činit něco jiného! Pravím Vám, nyní nám bude činit ještě něco významného; neboť náš nepřítel již opět něco spáchal: Proto se vzchopte!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola