předchozí kapitola obsah následující kapitola
Prvá hostina lásky Páně u Slunečňanů.
Kde je správné místo Pána.
1. Nyní se přišedší mudřec co nejhlouběji pokloní a s nanejvýš mu možnou vysokou váž-ností a úctou praví: Ó Pane, ö Bože, ó Otče Svých dětí a nejsvětější, Všemohoucí Stvořiteli všech Tvých nekonečných děl! Tvá nejsvětější vůle byla námi podle našich sil vykonána, pokr-my a nápoje všeho druhu byly sem dopraveny a velký stůl jimi naplněn; nyní se staniž dále Tvá nejsvětější vůle!”
2. Pravím Já: „Tak je to správné a tedy dobré; ale nyní urči jako vrchní hlava této celé obce s vlastním majitelem domu také místa u stolu a ukaž nám, kde se máme posadit!”
3. Praví mudřec zároveň s majitelem tohoto domu; Ó Pane, jak bychom se mohli my červi pachu před Tebou odvážit i jen pomyslet chtít Tobě poukazovat místo?! Ó Pane, tato opovážli-vost by nás musela okamžitě na věky usmrtit, - vždyť přece patří věčně vše co nejdokonaleji Tobě! Každé místo, kde Ty stojíš, je nejprvnější, nejvyšší, nejsvětější, a my - -? Ne, ne, to ne-mohu nikdy podruhé vyslovit!
4. Ó Pane, já mám jen tu jedinou prosbu k Tobě, abys zde Svou nejsvětější vůli ve zcela žádné věci před námi neskrýval, nýbrž abys nám ji zjevil k nejpřesnějšímu, a my ji jako nejdra-hocennější klenot do svých srdcí přijmeme a budeme se snažit, co nejvěrněji podle všech sil, které jsi nám propůjčil, ji uplatňovat.
5. Vezmi tedy co nejmilostivěji zpět tento rozkaz, kterým bychom byli nuceni vykazovat mís-ta pro Tebe a Tvé vznešené děti u velkého jídelního stolu nikoli podle Tvého nýbrž jen podle našeho názoru a naší libovůle.
6. Pravím Já: „Ty jsi nyní mluvil opět dobře a správně; tak tě učí tvá láska ke Mně! Ale po-važuješ-li a uznáváš-li Mou vůli za nejsvětější klenot svého srdce, pak tedy musíš také tohoto tobě a majiteli domu uděleného rozkazu dbát, jej uznávat a podle něho jednat – jinak mluvíš sice správně a dobře o Mé vůli, ale dám-li ti něco učinit, pak se domníváš že Mne urazíš, uči-níš-li, co ti přikazuji! Jdi a učiň tedy, co Já chci, pak teprve poznáš, proč od tebe chci něco tako-vého!
7. Poté se mudřec i s majitelem domu co nejhlouběji pokloní a oba nyní úzkostlivě přemýš-lejí, co mají nyní učinit. Které místo Mě mají poukázat? Neboť u nich vypadá jedno místo jako druhé a tak zvané místo domácího Pána a vznešené místo mudrce nezdají se být oběma vhod-né proto, že kdyby i vykázali svá místa, poctívali by tím sebe samé. Tak přemýšlejí a přemýšlejí; ale nic správného jim nenapadá.
8. Proto se obrací mudřec na Martina, zda by mu nemohl správně poradit.
9. Martin pokrčí rameny a praví: „Ano, příteli, tu je těžko radit! Nevěnovali jste žádné místo lásce?”
10. Oba vyvalují oči a praví: „Příteli, opravdu, takové místo jsme ještě nikdy neměli! Co tu nyní činit?!
11. Praví Martin: „Zřiďte tedy takové místo a věc se pak rozřeší!”
12. Oba se táží dále: „Ale jak má takové místo vypadat? Jak má být zřízeno?”
13. Praví Martin k oněm třem dcerám tohoto domu, které jsou u Pána, a ony vám toto místo brzy vyhledají a připraví!”
14. Oba mudrci jdou nyní k oněm třem a tážou se jich na to!
15. A ony tři dcery domu (kladou však ruce na srdce a praví: „milí otcové, - hleďte zde jest ono správné místo pro Pána vší slávy! Proto nepřemýšlejte hlavou, nýbrž přitáhněte Ho svými srdci a pak bude prvé nejbližší místo také již to pravé!”
16. Teprve nyní vzchází oběma nové světlo a oni chápou, co chci. Ihned oba předstoupí přede Mne, co nejhlouběji se pokloní, pozvednou pak opět hlavy a praví: všechna čest a naše láska, my jsme s pomocí milého bratra Martina a našich milých tří dcer poznali důkladněji Tvou nejsvětější vůli a proto jsme ji podle svých sil, pokud nám bylo možno, také následovali.
17. Ó Pane, Bože a Otče, - hle, zde v našich prsou jsme určili pro tebe, Tobě a kvůli Tobě také pro všechny ostatní bratry a sestry, prvé proto jistě správné místo! Proto přijď, nejlepší sva-tý, lásky nejplnější Otče i se všemi těmi, které miluješ a přijmi je na věky v nejúplnější vlastnic-tví!
18. Neboť nyní víme, že stůl mnohými pokrmy zde opatřený jest jen vnějším symbolem, co Ti máme, vnitřně ve svých srdcích, o svatý, lásky nejplnější Otče, připravit.
19. Náš vnitřní stůl života není sice ještě dávno opatřen tak bohatě Tobě jedině chutnajícími pokrmy jako tento vnější stůl, ale požehnáš-li Ty ho v nás, ó svatý Otče, aby byl bohatý na skut-ky lásky, pokory a nejněžnější a při tom před Tebou přiměřené místnosti, pak budeme moci také my zpívat Tobě, ó svatý Otče, opravdové a věčně účinné hosana!
20. Jedině Tvé jméno, jímž je Tvá všemohoucí nejsvětější vůle, budiž námi, jakož i veške-rou nekonečností věčně nanejvýš velebeno!”
21. Pravím Já: Tak, tak, Mé milované nové děti, tak je to správné a zůstanete-li, jakými jste nyní, pak se také vše, co vám bylo zaslíbeno, co nejúplněji vyplní! Nyní však přistoupíme také k tomuto vnějšímu stolu!
22. Já vám pokrmy požehnám a zúčastním se s vámi hostiny lásky a všichni, kdo tu budou jíst, přijmou Mne ve svých srdcích osobně a budou tedy v sobě mít věčný život a pravé světlo a pravdu!
23. Proto pojďme nyní všichni ke stolu, ale ať nikdo nehledá místo, nýbrž každému budiž prvé a nejbližší místem pravým – neboť na zevnějšku nic nezáleží, nýbrž na tom, co je ve vás! A podle toho budiž a staň se, jak jsem to nyní řekl”:
24. Nyní jdou všichni ke stolu a čekají až zaujmu místo. Když jsem tedy zaujal prvé nejbližší místo, vedle Mne pět panen, pak Jan, Petr, Martin, Borem, Chorel a pak všichni ostatní se Mnou přišedší potom zaujali také Slunečňané naproti nám se vší uctivostí místo, a to Uhron a Shonel (majitel domu) naproti Mně.
25. Když jsme nyní všichni takto počtem as tři tisíce shromážděni u velkého stolu, tu žeh-nám pokrmy a nápoj z nich připravený a všechny vyzvu, aby jedli a pili a jím a piji se všemi se Mnou přišedšími, a všichni Slunečňané jedí a pijí co nejuctivěji sebou a mají vesměs vnitřně nejvyšší radost, že vidí také Mne jíst a pít.
předchozí kapitola obsah následující kapitola