předchozí kapitola obsah následující kapitola
Čistá radost dětí je také radostí nebeského Otce.
Svaté tajemství lásky a tajemství Boží. O dětské prostotě.
1. Petr a Martin se nyní vrací opět ke Mně do slunečního domu a Martin chce ihned věrně vyprávět, co se venku přihodilo.
2. Ale Petr mu praví jakoby potají: „Bratře, co chceš Pánu vyprávět, jakoby snad nevěděl, a to o celou věčnost dříve nežli vše co zde bylo, toto Slunce a my oba jako skutečné stvořeno?! Hle, hle, - cožpak nevíš, že Pán je od věčnosti vševědoucím?”
3. Martin se udeří do čela a za chvíli praví: „Ó bratře, a zejména Ty, ó Pane, musíte mně již odpustit, že chvílemi ještě stále upadám do jakési pozemské hlouposti!
4. Je pravda, ano, jen až příliš pravda, že ty ó Pane, jsi vševědoucí a že Tobě věčně nikdo nemusí napřed vyprávět, aby Ses tím dozvěděl o nějaké věci anebo jednání; ale nicméně ve mně je ovšem jistě jen pozemský hloupý pud, že Ti chci vyprávět – jako nějakému příteli na Zemi – jako bys to ještě nevěděl!
5. Uznávám, že takový pud je velmi hloupý; ale při tom však také jistě očekávám, že Ty, ó Pane, mně takovou pozemsky navyklou hloupost co nejmilostivěji odpustíš a promineš! Neboť napříště se už lépe a pevně seberu a takových pošetilostí se za všech svých sil vystříhám!”
6. Pravím Já: „No, no, milý synu Martine, není to tak velice pochybené, jak nyní myslíš, jestliže Mně někdo něco popisuje anebo vypravuje; neboť všechny děti rády mluví – a se Mnou už nesmírně rády!
7. Kdybych Si tedy od Svých dětiček nedal napřed nic vyprávět proto, že jsem vševědoucí, pak by mezi Mnou a vámi, Mé děti, nebylo věčně proto že jsem vševědoucí věčně nikdy nebylo vyměněno ani slova; ale jelikož právě chci, aby Mé děti nebyly věčně nikterak zkráceny o něja-kou radost, proto, ať Mně jen vše vypravují, jaké kde a kdy učiní zkušenosti, co se jim naskytne slyšet a vidět!
8. Neboť, při věčné věrnosti a lásce Svého otcovského srdce vás ujišťuji, že Mi působí ra-dost jen to, co působí radost Mým dětem. Nikoli Mé Božství, nikoli Má moudrost a všemohouc-nost a rovněž také ne Má vševědoucnost, nýbrž jedině velká láska k Mým opravdovým dětem, které Mně milují, jakož vy všichni nyní kolem Mě shromáždění, tvoří nejvyšší blaženost Mé celé Bytosti.
9. Věřte Mně, že jsem byl nekonečněkrát blaženější na kříži, nežli když jsem začal Svým nejvýš všemohoucím slovem tvořit nebe a Země! Neboť jako tvůrce jsem stál neúprosný Soud-ce uprostřed Svého věčně nepřístupného Božství; ale na kříži jsem visel jako nanejvýš přístup-ný Otec naplněn nejvyšší láskou, obklopen již leckterými dítkami, které ve Mně úplného Otce sice ještě nepoznaly, jelikož ji stál v cestě ukřižovaný Syn.To jest Tělo Otcovo ale nicméně Mne jako Syna Nejvyššího Otce ze všech svých sil nade všecko milovali.
10. Vpravdě pravím vám, srdce, které Mne opravdu miluje, dává Mi více nežli všechna nebe a všechny Světy i se vší svou nádherou; ano, Já 99 nebí opustím a budu hledat jedno srdce, které je s to Mne milovat!
11. Kde však existuje matka, která, majíc ve svém domě velkou společnost a hudbu a všeli-kou obveselující hru, uslyšela by uprostřed své pohostinné radosti, že její novorozeně pláče a je v nebezpečí onemocnění a neopustila by ihned tuto společnost a nespěchala by k svému dě-ťátku?! Neboť od společnosti očekává sice právem dík a úctu, ale v prsou jejího dítěte tluče srdce, v němž je zaseta láska k jejímu mateřskému srdci.
12. Ano, pravím vám všem: Tato matka by opustila 99 nejskvělejších společností a spěcha-la by k svému dítěti pro příští lásku, jelikož malá jiskérka opravdové lásky stojí výše nežli tisíc Světů plných nejmocnějšího lesku!
13. Jestliže by však toto učinila již matka pozemská, oč více Já, který jsem Svým dítkám vše v úplnosti jako Otec i jako matka; jako Otec ve svém srdci a jako matka v trpělivosti, mírnos-ti a neskonalé dobrotě.
14. Proto se, Mé milované děti, přede Mnou neostýchejte a mluvte a vyprávějte Mi cokoli slyšíte anebo vidíte a dejte průchod lásce svého srdce; neboť Mne těší Mé nejdivuplnější stvo-ření tehdy, když těší vás!
15. Vždyť matka také neví, co jí její batolátko žvatlá, - a přece prvé jeho zvolání „mama” z úst jejího miláčka jí způsobuje tisíckrát více radosti, i když bývá nezřetelně vysloveno, nežli nejvytříbenější řeč mudrce!
16. Čím jsou nejsmělejší myšlenky o Světech, Sluncích, národech a andělech proti jediné-mu zvolání „milá maminko”, které vytrysklo z dětského srdce, v němž klíčí láska?! – Rovněž tak je také u Mě. Co se vyrovná co do velikosti tomu, když milující Mne dítko, sotva se probudí ze svého nutně předcházejícího soudného spánku svobodně a pravdivě na Mě zvolá Milý Otče”?!
17. Proto nedávej se, ani ty, Můj milý synu Martine, příliš másti v puzení svého srdce a rov-něž ani vy všichni; neboť vaše dětská prostota stojí u Mě nekonečně výše nežli nejvyšší moud-rost nejdůmyslnějšího Cheruba, - proto jsem také vám toto dal najevo už také na Zemi, když jsem K Svým učedníkům pravil: „Mezi všemi, kteří od počátku světa byli dosud ženami zrozeni, nebyl nikdo větší nežli Jan, to jest Křtitel; ale budoucně nejmenší v Mém Království (lásky) větší bude nežli on!”
18. Nyní však mají naši hostitelé také stoly plně obsazeny a mudřec se blíží, aby nás pozval k hostině; proto také náležitě vyslechneme, jak nás bude zvát! Ale zapamatujte si: Jak on to uspořádá, tak také zaujmeme u velkého stolu místo; Staň se tedy, Mé děti!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola