předchozí kapitola obsah následující kapitola
Řeč mudrce naplněná radostí a díky. Zaplavené ovocné
zahrady. Zahnání satany Petrem a Martinem.
(7. září 1848)
1. Když mudřec tuto žádost ode Mne Samého uslyší, co nejradostněji se rozechvěje a praví : „Ó, Pane, ó Otče, plný lásky, dobroty, slávy, moci, síly a svatosti! Teprve toto jest mám největ-ší zárukou, že nás nikdy neopustíš; neboťˇkdo s námi jí, ten nám praví, že u nás chce zůstávat a také i Ty u nás zůstaneš, jak jsi nám to před tím zaslíbil. Ó. budiž Ti za to všechna chvála, všechna čest a všechen dík!”
2. Po těchto slovech spěchají všichni ven a chtějí přinésti ze zahrady jídlo, aby je v nejhojnější míře a nejvybranějším způsobem předložili před Pánem, to jest přede Mnou.
3. Když však vyjdou ven, jsou velmi mrzutě překvapeni vidouce, že voda vypuzené velkou ohnivou nabubřelinou stojí nad bohatými ovocnými zahradami a nejsou proto s to ani dost málo obdržeti z velkých a jinak přebohatě opatřených zahrad k účelu Mnou vyžádanému. Proto se také smutně vracejí.
4. A mudřec praví: „Ó Pane, odpusť nám ubohým! Ty vidíš, kterak ohnivá nabubřelina po-kryla ošklivou mořskou vodou všechny naše ovocné zahrady a to tak, že nejsme s to ani to nejmenší z nich obdržet. Proto odstraň napřed tento zlý příval a pak budeme moci všichni ihned jednat podle Tvé nejsvětější
5. Pravím Já, povolávaje Martina a Petra: „Bratře Petře a také ty Martine, vyjděte ven a bijte příval a rozmetejte onu zlou ohnivou nabubřelinu, aby tito nebyli zdržováni v plnění Mé žádosti! Kdyby vás však nepřítel nechtěl uposlechnout na prvé zvolání, pak Mu ve jménu Mém poručte po druhé a po třetí; kdyby se také tehdy ukázal tvrdošíjným, použijte pak vážně ve vás sídlící nebeské moci! – Tak se staň!”
6. Petr a Martin se přede Mnou ukloní a vyjdou s mudrcem ven. Když vyjdou ven, užasne Martin co nejmocněji nad touto podívanou a praví:
7. (Biskup Martin.) „Á, á, á, á, - to je ale nanejvýš ničemný, hanebný, nezvrhlejší zlý dare-bák! Ale řekni mi, bratře Petře, cožpak tato zpola věčná arci-kanálie nepřestane nikdy páchat zlo a největší hanebnosti?
8. Ty bratře, pokrčuješ rameny! To má značiti tolik jako: „To ví jedině Pán!” – Ano, ano, máš ovšem pravdu; ale ať se nyní těší ten darebák, jestli nás ihned neuposlechne! Opravdu, tomu ta tvrdošíjnost přijde draho; naše Pánem a Otcem nám propůjčená nebeská moc bude mu s to zajisté něco říci o tom, kde má budoucně páchat své zlé kejklířství. – Bratře, máme ihned volat, anebo zavoláš ty sám, anebo mám já sám ve jménu Páně za nás oba volat?!”
9. Praví Petr: „Volej ve jménu Páně sám za nás oba!”
10. Dobrá praví Martin: Pokusím se o to! A tak tedy poslyš, ty zlý přívale a taky ty převelice zlá ohnivá nabubřelino a hlavně ty, starý nejvýš zlý satane: Ustupte okamžitě k řádu Páně, jinak se bojte nejvýš spravedlivého a přísného soudu Božího! Amen! Třikrát Amen, Amen, Amen!”
11. Po tomto zvolání ozve se pronikavý výsměch a po výsměchu tato slova:
12. (Satan:) „Ó ty bídná biskupská Martinovská trusnice! Ty desettisíckrát méně nežli nic mně chceš rozkazovat, abych odstoupil?! Hle, mě k ústupu nepřivede ani Bůh, ani všechna Je-ho nebe, neřkuli ty, nejbídnější nicoto deseti-tisíceronásobná nejnicotnější nicoto!
13. Ale nyní volám já k tobě a ke vší ostatní prašivé sběři a to z pouhé velkomyslnosti: Za-lezte někam do děr, sice se vám dostane všem trochu ochutnat dobrého a velmi teplého jídla, které bude v tomto mém velkém hrnci ihned úplně uvařeno!
14. Není to ovšem proto, abych se na vás nickách mstil, neboť nejmocnější lev mouchy ne-chytá; já konám, co zde konám nutně k udržení svého stvoření! Abyste však vy nicky, při tom nezahynuly, uprchněte a neopovažujte se nikdy ještě jednou mně hroziti! Nenapínejte mou vel-kou trpělivost do krajnosti! Běda vám, jestli dojde!”
15. Martin nad touto převelikou drzostí satanovou zlostí div nepukne a neví, co by měl nyní ve vší rychlosti odpovědět.
16. Ale Petr ho napomíná řka: „Bratře, zlobiti se naprosto nesmíš neboť tím konáš právě to, co on vlastně chce od tebe míti! Toho musíme zcela jinak polapit! Hle, já ho ihned obměkčím, a to s největším klidem! Já mu zcela mírně řeknu: „Satane, Pán Ježíš Kristus budiž také s tebou!” – a hle, příval již ustupuje a ohnivá nabubřelina se hroutí v nejopravdovější nic a on se nehlásí a musí se nadevšecko rozlícen spokojiti s tím, jak to s ním nebeská moc zařídila!”
17. Praví Martin: „Á, á, to bych byl nevěřil, že se tento netvor tak brzy podrobí! Je to tedy ona nebeská moc? Já jsem si pod tím myslel zcela něco jiného! – Děkuji ti, bratře, za toto opravdu nebesky moudré poučení; neboť jím jsem se nyní již zase stal tisíckrát moudřejší!
18. Hle, voda úplně ustoupila a po žhoucí nabubřelině není již ani stopy! Pánu budiž všech-na chvála a čest na věky! Já myslím, že se nyní ten zlý neřád satana anebo satan zase tak brzy do naší blízkosti neodváží!”
19. Praví Petr: „Jen se nestarej, ten už dostal zcela jiné lekce, nežli byla tato lekce; ale ob-ratem ruky je už zase pohotově se zcela novým vynálezem! Nepotrvá příliš dlouho a budeme s ním už opět mít zase co dělat! Ale teprve, nelze-li ho ničím přimět k útěku, musí se vzít útočiš-tě k moci nebes a bude poražen. – Zapamatuj si to bratře a příště podle toho jednej!”
20. Poté se obrací Petr k mudrci, který stojí dosud před oběma zcela zaražený a praví je-mu: „Nyní splňte žádost Páně; neboť vaše zahrady jsou opět volné!
21. Mudřec se hluboce ukloní a spěchá pak do zahrad, aby přinesl pokrm a nápoj.
předchozí kapitola obsah následující kapitola