předchozí kapitola obsah následující kapitola
Dobrá odpověď mudrcova.
(1. září 1848)
1. Praví mudřec: „Ó Pane, Tvůj požadavek na nás všech je tak nevýslovně mírný, skromný a nadmíru dobrý, že se nemusíme zajisté na věky ani v nejmenším rozmýšlet, abychom ho na-nejvýš z vděku plným srdcem okamžitě přijali! Nač bychom se ptali, na čem usnášeli, zda by nám byl Tvůj nejsvětější požadavek na naše srdce kladený příjemný anebo ne?!
2. Nejsvětější věčný Dobrodinče, my nebudeme věčně nikdy s to náležitě Ti poděkovat za toto nekonečné dobrodiní a milost, kterou jsi nám prokázal, že jsi nám touto Svou věčně nám nepochopitelnou blahosklonností osvědčil tak nevýslovnou nejopravdovější lásku, ukázal nám tvorům tak přesnadno schůdnou cestu, na níž můžeme dosáhnouti nejvyšší hodnosti nebeské, státi se tvými svobodnými dětmi, - a to bychom se měli ještě rozmýšlet?!
3. Ó Pane, ó Pane, ó Věčný, Nejsvětější Duchu, kdybych měl tisíc životů a musel je dáti k dosažení jen nejnižšího stupně Tvého dětství, věru dal bych je i s tisícerými radostmi, a kdyby ztráta každého z tisíců životů byla spokojena a spojena s největšímu mukami a bolestmi! A měl bych a nebo chtěl bych zde ještě mít pochybnosti o těchto Tvých nejvyšších a nejsvětějších darech milosti, zda je Já a tento lid přijmeme anebo ne?!
4. Pane, Pane, Nejsvětější Otče, já nechci říci ano a nechci říci ústy, - pohlédni jen co nej-milostivěji do našich Tvého nejsvětějšího pohledu ovšem věčně nejnehodnějších srdcí; tato srd-ce ti budou chvěti vstříc ještě tisíckrát ohnivěji, nežli tamto ohnivá světová vypouklina, která bude brzy nyní zralá k prasknutí!
5. Ó Pane, ó Otče, vše, vše, vše, co Ty chceš, chceme ještě přesněji splnit, nežli jak přesně si razí dráhu malé světy kolem této naší Tebou nyní na věky posvěcené velké země!
6. Ale jen nenech našimi srdci k Tvému nejsvětějšímu srdci pronikat zcela nevyslyšenou prosbu, abys nás od nynějška ve Své nejsvětější viditelné přítomnosti na vždy neopouštěl, ný-brž aby Ses nám čas od času podle Svého nejsvětějšího zaslíbení ukázal!
7. Neboť hle, láska nás všech až příliš mocně vzplála nyní k Tobě; my Tě nezměrně mocně milujeme! Jaký žal by naše srdce pocítila, kdyby Tě tyto naše oči, ó nejsvětější Otče nikdy ne-měly spatřit a naše uši slyšet tak neskonale libě znějící slova Tvého nejsvětějšího otcovského hlasu, která naše skloněná srdce naplnila tak náhle takovou nevýslovnou plností života, že ne-můžeme nalézti slov, jimiž bychom mohli popsati tuto Tvou nejopravdovější Boží Otcovskou milost!
8. Proto, ó Pane, ó nejsvětější Otče, nenechávej zcela nevyslyšenou tuto všech nás proni-kající prosbu od našich srdcí k Tvému nejsvětějšímu Otcovskému srdci! – Tvé jedině věčně nejsvětější vůle budiž velebena na věky!”
9. Pravím Já: „Dětičky, zač prosíte, o to jsem Se již dávno na nejvýš otcovsky postaral! Tvůrce zůstává jen tvoru neviditelný a nezbadatelný, - neboť tvorové jsou v moci tvůrcově sou-zeni a nemohou před Něho nikdy předstoupit a zříti Ho a Jeho hlas slyšeti; ale zcela jinak je tomu s dětmi, které jsem Já, jako Tvůrce a nyní již jako Otec slovem a naukou svobodně posta-vil! Ty Mně již mohou vidět a mohou se Mnou kdykoliv chtějí, mluvit, - předpokládajíce, že jejich srdce jsou v řádu Mé nauky!
10. Není-li však tomu tak, jsou-li srdce naladěna smyslně a zaujali-li v nich místo hmotné věci a nicotné světské starosti a učinily Mé slovo a Mou nauku nečinnou, pak ovšem již nemohu být viděn a také ne slyšen, protože tehdy se takové nastávající dítě Mé milosti, lásky a slitování přiodělo opět souzeným oděvem tvoření, k čemuž má ovšem také úplnou svobodu!
11. Proto zůstávejte budoucně všichni v této Mé nauce, uschovejte svá srdce ve vší své původní dědičné mravní čistotě, aby v nich měla místo Má otcovská láska a mohl být ve vás zplozen nový život, který je nejopravdovější, nejsvobodnějším životem o sobě a ze sebe, tehdy nebudete mít nikdy důvod naříkat a říkat: Pane, Otče, kde jsi? Proč Tě nemůžeme nikdy vidět – a proč nemůžeme Tvůj otcovský hlas slyšet?”
12. Neboť v pravdě pravím vám: Všichni kdož lnou činně k Mé nauce, jsou to, kteří Mne v pravdě milují; ježto Mne však takto vpravdě milují, budu také buď viditelně anebo slyšitelně stále mezi nimi a Sám se budu činit a své děti vychovávat!”
13. Nyní však opatřte pokrm a nápoje, kolik máte a můžete; Všichni se nasytíme a uvidíte, že Já, tak jako vy budu, žehnaje vám pít a jíst i všichni bratři a sestry, kteří jsou se Mnou! Jděte tedy a učiňte podle Mého slova!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola