předchozí kapitola obsah následující kapitola
Slunečňané vítají a pozdravují Pána a Jeho řeč k slunečním
mudrcům. Pokora prostředkem k vykoupení ode všeho tvorového.
Sladké břímě nových životních pravidel Páně.
1. Nyní předstupuji Já a to stále ještě obklopen Chanchah, Gellou a třemi slunečnímu dce-rami, které se zatím velice rozhovořily o této zemi s oběma prve jmenovanýma. A když před-stoupím, padne mudřec a veškeren jeho lid uvnitř tohoto domu i všichni, kteří jsou vně tohoto domu, padnou na tvář a hlasitě Mne velebí řkouce:
2. (Sluneční obec): „Sláva a všechna čest Tobě, nezbadatelný, Věčný, Nekonečný! Přijmi tímto náš nejhlubší dík za nekonečnou, nepochopitelnou, nejvyšší milost, že jsi také nás červíč-ky tohoto prachu Slunce jednou poctil Svou viditelnou přítomností!
3. Je to sice něco nanejvýš nenáležitého, jestliže se v našich srdcích ozývá Tebe věčně ne-hodné přání, podle něhož bylo by ovšem naší nevýslovně nejvyšší blažeností, kdybys nás od nynějška nikdy neopustil nýbrž věčně takto u nás zůstával; ale co jiného můžeme učinit. Kdy si toho naše srdce tak velice žádá, nežli dáti průchod právě také této touze před Tebou, ó Nejsvě-tější?!”
4. Ó Ty, jehož nohy jsou příliš svaté, než aby tato půda byla hodna, aby na ni vstoupili, od-pustíš nám zajisté co nejmilostivěji tak nesmyslnou žádost: Považuješ-li nás ó, nejsvětější ještě za hodné promluviti k nám několik slov života, pak tě všichni z nejhlubších hlubin svého srdce prosíme, abys nám prokázal tuto milost! Ale nadevše velebena budiž Tvá jediná nejsvětější vůle!
5. Po tomto velmi pokorném oslovení pravím Já: „Vstaňte milé dítky a poslyšte Mne, Věč-ného Otce, nekonečnosti a svého Otce a Otce nesčetných miliard vašich bratrů a sester, které ze Mne, vzešli, aby obývali nekonečnost a svědčili všude, že „Já jsem jejich všech Otec od věč-nosti!”
6. Praví mudřec: „Ó Pane, Pane, Pane, - příliš nehodné jsou naše oči, než aby mohly zříti přenekonečně velkou svatost tváře Tvé! Proto nech nás v tomto postavení, které považuji za nejpřiměřenější v němž je nám červům, jakými jsme zde před věčným všemohoucím Tvůrcem!”
7. Pravím Já: „Milá dítka, pokora je zajisté prvou a největší ctností každého lidského srdce; ale nesmí být právě tak přeháněna jako kterékoli jiné pravidlo života!”
8. Neboť Já jsem Tvůrce a vy tvorové, to je věc, která se na obou stranách jeví být nutností a nedá se ani pro Mne jinak upravit. Neboť chci-li míti tvory, musím je stvořiti takovými, jakými je míti chci a žádný tvor nemůže býti napřed dotazován, zda a za jakých podmínek by snad chtěl býti stvořen, nýbrž závisí zcela a jedině na Mně, jakého chci tvora mít! Jelikož však tvor je tedy nutností v Mé vůli a Má vůle jako základ vznikání a trvání tvora je vůdčí nutností, pak si tedy na tomto stanovisku Tvůrce a tvor nemají ovšem vzájemně mnohé co promíjet; neboť jako Jsem Já jako Tvůrce nutností tvoru, právě tak je také tvor jako opora Mé vůle nutností Tvůrce.
10. Ale zcela jinak je tomu, chce-li Tvůrce utvořiti ze svých tvorů svobodné, Jemu podobné, samostatně mocné bytosti; tu ovšem vstupuje tvor do zcela jiné sféry životní! Tvůrce pak dává tvoru svobodným, živým, nejvyšší silou naplněné slovem vlastní sílu, kterou má pak tvor pilný skutečným pěstováním přivésti v sobě k úplné zralosti, aby se tím stal svobodnou zcela ze sebe mocnou bytostí.
11. Teprve tedy v tomto případě nastupuje pokora, protože ona je jediným prostředkem, kterým se tvor vyprošťuje úplně z tvorového nucení a pak se může jako by ze sebe sama živá a mocná bytost naproti Mně, Tvůrci, tak postavit, jako kdybych mohl Já Sám naproti Sobě vstou-pit jako druhé Já! Ale tato nanejvýš nutná pokora nesmí být nicméně přeháněná, nýbrž právě taková jak Já ji jako Mistr všeho života ustanovuji; jinak nebude moci docíliti toho, proč je dána.
12. Proto tedy nyní všichni povstaňte, obraťte své zraky ke Mně, a Já vám pak teprve budu moci dáti pravá slova života! A tak tedy vstaňte!”
13. Po těchto slovech a Mých úst všichni zde přítomní vstávají a to zároveň s mudrcem, který při této příležitosti promluví tato slova:”
14. (Mudřec): „Bratři a sestry, vstali jsme před Pánem a postavili jsme se před Jeho tvář, považte dobře kdo je ten, před Nímž nyní stojíme! Považte to a pojmete to co nejhlouběji do svých srdcí!
15. On Je Pán nejsvětější pravěčný Boží Duch. Všemohoucí Tvůrce, veškerých nekoneč-ných nebes, všech andělů, všech Světů, všech lidí a všech ostatních bytostí! On, Nejsvětější Nejvýznamnější a Nejvznešenější, nám řekl, abychom před Ním, povstali a my jsme v nejvyšší úctě učinili, co od nás žádal.
16. On nám slíbil však ještě další slova života a my máme nejoprávněnější příčinu abychom se již předem k nejvyšší míře těšili; vždyť víme, že od Něho, který je velký praživot Sám, nemo-hou k nám přijít jiná slova nežli jen slova života.
17. A tak se těšte nekonečně krátce se mnou; neboť Pán Sám – On život Sám – promluví k nám všeslova života, slova svobody, ano všemocná slova úplnému přetvoření naší tvorové souzené podstaty! Proto otevřete široce uši a srdce, aby tato zde nikde neslyšena nejsvětější slova přešla a nepřešla kolem žádného ucha a z vás a mezi vámi neslyšená a nepovšimnutá!
18. Ó Pane, ó nejsvětější, naše srdce jsou připravená; je-li to Tvá nejsvětější vůle prosíme o zaslíbená slova plná života a plná Tvé Boží moci a síly! Tvá nejsvětější vůle budiž jedině věč-ně velebená!”
19. Pravím Já: „Milovaný Uhrone, - vskutku, vskutku, tvé srdce působí velkou radost srdci Mému! Očekávejte tedy také i se všemi svými národy, že také Já nebudu meškat, abych vaším srdcím učinil stejně velkou radost, a tato radost zůstane vám na věky a nikdo vám ji nebude moci vzít!
20. O tom buďte všichni úplně ujištěni budete-li následovat Mou nauku a nauku těchto Mých dětí a poslů, což vám bude tím snazší, že jste v moudrosti Mé spravedlnosti již bez toho o mno-ho dále nežli všichni ostatní národové.
21. Mou nauku lze ostatně velmi snadno zachovávat, neboť Já jako Tvůrce zajisté nejlépe vím a vidím, čeho je vám všem zapotřebí a jak můžete toto nutné k vašemu osvobození také podle vašeho přirozeného uzpůsobení co nejsnáze zachovat! Proto se nebojte nového břeme-ne, které nyní vložím na vaše bedra; pravím vám, bude velmi lehké a sladké!
22. Takto tedy zní zcela krátce slovo nauky, které k vám nyní promluvím; pravím vám: „Mi-lujte Mne, svého Pána, Boha a Otce, ze všech sil svého života, a milujte se však rovněž mezi vámi a mezi sebou navzájem!”
23. Každý z vás hleď ve jménu Mém prokazovati služby jinému nebo druhému a nikdo se nedomnívej býti více nežli jeho bratr a jeho sestra, tak se až příliš snadno stanete a na věky zůstanete mými milovanými dětmi.
24. Zachovávejte však při tom také svou starou čistotu mravů a budiž vám vzdáleno chlípné smilstvo těla, v kterém jste se před krátkým časem ocitli, obelstěni zlým duchem! Rozmnožujte se starým řádným duchovním způsobem, který je vám dán do vaší vůle a nikoli do vašeho těla!
25. Mohli byste se sice také tělesně přirozenou souloží rozmnožovat a mohli byste tím po-volávat v život děti těla a děti světa, ale co by vám to prospělo? – Tím byste vypěstovali jen zlo-děje, lupiče a vrahy, kteří by se stali v krátké době mocnějšími nežli vy a pak by vás jali a učinili otroky svých zlých žádostí! Proto střežte své tělo pečlivě před tímto zlem, a nedotýkejte se zejména svých dcer, kterými byste plodili do vašeho čistého světa ďábly, tak se vám dosažení mého dětství stane zcela snadné.
26. Kdybyste však jako dosud smilnili dále v těle vašem a vašich dcer, pak by vám byla síla duchovního plození ihned odňata. Místo toho vašeho lehkého éterického těla dostali byste neo-hrabané, těžké, ošklivé a všelijakými nemocemi postižené tělo, v němž by se smrtelný duch jen velmi těžko a namáhavě pohyboval a mimo to by na vás přišla i smrt, které jste dosud ještě ne-pocítili a neokusili.
27. Zůstávejte tedy ve staré mravní čistotě a budoucně se rozmnožíte duchovně! Neboť je-dině co plodí živý duch, zůstává pak také nadále životem, který smrti nezná a nemá; co však plodí mrtvé tělo, to zůstává mrtvým a může jen velmi těžko přejít do života, jelikož kořenem těla je smrt.
28. Jako však na suchém pni stěží může být naroubována živá haluz života, tak i sotva mů-že být naroubován živý duch do mrtvého těla k získání života!
29.- Také vaše vůle by byla oslabena, a nemohli byste nikdy s touto jedinou silou obdělávat své zahrady a role, nýbrž museli byste často a netrpělivě vyčkávat čas, ve kterém by ten neb onen plod dozrál.
30. Právě tak by se vám dařilo vybudování domů! Materiál k tomu sloužící by pak byl velmi nepoddajný a těžký a závadný; neboť nemohli byste jej pak nikdy učinit silou vůle poddajným, lehkým a pro všechny časy trvanlivým.
31. Rovněž tak máte velkou radost z toho, že můžete přicházet viditelně do všelikého styku se svými od zevnějšnosti odloučených bratrů a můžete je vidět a mluvit s nimi a dokonce se s nimi laskat; ale to by se vám stalo ihned nemožností, kdybyste i nadále žili ve svém obelstění.
32. Budete-li však nyní nadále žít tak, jak jsem vás nyní Já Sám zcela krátce poučil, pak nejen že všechny tyto své dokonalosti podržíte, nýbrž obdržíte mimo to dokonalosti nové jejichž výhody budou tak veliké, že byste nyní nebyli naprosto s to je pochopit.
33. Nyní jsem vám řekl vše, co máte napříště činit; záleží tedy na vás, zda to vše chcete při-jmout a podle toho jednat.
34. Tažte se všichni svého srdce a pak mi to svobodně povězte! Neboť já vám ponechávám nejúplnější svobodu a nechci ani pohlížet do vašich myšlenek, abyste úplně svobodně se sami rozhodli a pak mohli mluvit co a jak chcete!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola