předchozí kapitola obsah následující kapitola
Stoupající nepřátelský příval. Petrova posilující slova,
všem a jeho významná otázka slunečním lidem: „Chcete
se stát dětmi Božími anebo ne?” Odpověď Uhronova.
1. Po této řeči je dáno zvenčí znamení, že vodstvo velkého moře je vzdáleno o výšku muže od těch, kteří zaujali své postavení nejhlouběji, a že v nejbližším okamžiku omočí jejich nohy. Kéž jim všemohoucí Duch pomůže, jinak jsou nuceni dáti se ihned co nejrychleji na útěk.
2. Praví na to Petr: „Příteli a bratře, řekni národům, aby nemalomyslněli; neboť Pán nechá-vá úmyslně vznikat toto nebezpečí, aby obdrželi všichni tím jasnější důkaz o velké slávě Boží!
3. Voda se sice dotkne jejich nohou, ale nicméně je neomočí. Rovněž tak ona podzemní vypuklina dosáhne svého nejvyššího rozsahu a praskne a bude vrhat velké spousty ohně; ale všechny tyto masy budou vesměs zničeny a zcela v niveč uvedeny ještě mnohem dříve nežli se při svém zpátečním pádu dotknou půdy a vzdutá kůra ustoupí v tom okamžiku, kdy praskne!
4. Proto ať nemá nikdo strachu, nýbrž ať při všem nebezpečí, které zdánlivě hrozí této kra-jině, chová tak, jakoby tu zcela nic nebylo, čeho by se bylo obávat a nebude pak také nikomu ani vlas zkřiven! – Toto ihned sděl!”
5. Mudřec sděluje ihned toto poučení pomocí známých již znamení ven, a za několik oka-mžiků přichází se všech stran protiznamení, že poučení bylo správně pochopeno a všestranně co nejvděčněji a nejochotněji nejpřesněji a svědomitě nejodvážnějšímu zachování a jednání podle něho přijato.
6. Když to mudřec Petrovi opět oznámí, Petr praví:
7. (Petr): „Naznač jim tedy, aby byli nyní velmi pozorní, jelikož k ním promluvím vznešená slova!”
8. Mudřec to ihned učiní a vše je v nejnapjatějším očekávání.
9. Praví Petr: „Přátelé, bratři: Můj předchůdce vám ukázal životní poměry, za jakých žijí lidé ve Světě, na kterém jsem také já v téže době žil, ve které Se právě Pán Sám tělem přioděl a od Svého tělesného dětství snášel všemožné obtíže tak, jako každý jiný pozemský co nejubožeji postavený člověk.
10. Z těchto věrně vylíčených životních poměrů jste mohli bez velké námahy seznat a usoudit jako zcela jinak jste v každém životním ohledu postaveni na tomto vašem velkém, svě-telném Světě vy, ale vedle toho ovšem také, čeho je třeba k tomu, aby se z pouhého tvora stalo nejsvobodnější dítě Boží.
11. Naskýtá se tudíž nyní sama sebou především otázka: „Chcete se stát – a to s podržením všech svých životních výhod, pokud vám nebudou nějakým zákonem ztenčeny potud, abyste se jich pro Království Boží svobodně zřekli – dětmi Božími, jako my, anebo ne?” Považte však dobře, co chcete učinit; pak teprve po zralém uvážení mi řekněte, zda ani či ne!
12. Uvažte výhodu být dítětem Božím anebo aspoň moci se jím stát; uvažte, co k tomu pat-ří, má-li být této výhody dosaženo; uvažte co k tomu patří, má-li býti této výhody dosaženo, uvažte však také své dosavadní výhody a svůj nynější stav života o němž budete muset koneč-ně sami říci: „Jak velice se liší od stavu onoho!”
13. Ovšem nikdo nic neopustí, co by mu v Království Božím nebylo tisíckrát na věky nahra-zeno, ale tato náhrada nebude příliš jasně jeho moudrosti předkládána, nýbrž jen potud, pokud postačí síla jeho víry.
14. Nyní máte vše co nejjasněji před sebou, duchovno tak jako přirozeno je před vámi ote-vřeno! Tomu však nebude u těch, jimž jde převážně o to, aby se stali dětmi Božími, proto roz-važte si dobře, co nyní v této věci chcete učinit! Je vám nabízeno něco velkého ale také se od vás nepožaduje nic nepatrného.
15. Praví mudřec: „Příteli, ty víš, že naše inteligence je taková, že my nemusíme o nějaké větě příliš dlouho uvažovat, aby nám bylo úplně jasné co chceme anebo co máme činit, a tak tedy myslím, že je nám také ve jménu všech těchto zde přítomných národů úplně jasné, co zde chceme a ovšem také můžeme učinit.
16. Neboť možnost je hlavní podmínkou při konání aneb jednání, jelikož zajisté v celé ne-konečnosti nemůže ani Bůh Sám od žádného tvora žádati více nežli je s to vykonat. A tak tedy jsem také zde sebe sama až příliš přesvědčujícího mínění, že Pán od nás nebude moci žádati více nežli jsme s to vykonati v důsledku našeho přirozeného a duchovního postavení na této Zemi!
17. Jsem toho mínění, že tento výrok je dostatečně jasný a stručný, aby bylo možno z něho seznati, že my chceme jen to, co zmůžeme. Dětství Boží sem a nebo tam, vysoko nebo nízko, to je stejné! Chceme je, není-li jeho dosažení nad naše síly; stojí-li však více nežli vynaložení všech našich sil, pak je také nebudeme chtít, protože v tomto případě, je nám zhola nedosaži-telné!
18. Krátce, - je-li nám za těchto naších nynějších životních poměrů dosažitelné, pak je chceme, není-li to možné, pak příteli musíš sám uznat, že je chtít nemůžeme! – Nyní znáš naše rozhodnutí a konej tedy, co chceš; neboť já myslím, že také naše vůle jest svobodná a svobod-nou musí zůstati!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola