předchozí kapitola obsah následující kapitola
Závěr kázání Martinova a pokyn o jeho účelu. O podmínkách
pro dětství Boží. Mudrcova řeč díku a uznáni.
1. Praví Martin: „Všemi těmito mnou zmíněnými nejhoršími poměry životními, o nichž jsem se zmínil, ovšem jen v nejnepatrnější míře, nechci však nikterak nyní, že by snad byl Pán ne-spravedlivý anebo že je na Zemi veskrze téměř zcela nemožné žíti Pánu Bohu libým životem – nýbrž chci vás uvolnit ve vaši mysli; a abychom to mohli tím jistěji uskutečnit chci a musím uká-zat nekonečné výhody vašich životních poměrů, protože jsouce do nich vrozeni nemůžete je naprosto posoudit bez porovnání a životními poměry Světů jiných, jako zejména k poměrům Světla mého, které bohudíky znám jistě lépe, protože jsem odtamtud a protože jsem sám měl mnoho co dělat a životními poměry onoho Světa.
2. Tím nechci před vámi a vaší moudrostí na Pána žalovat, - což budiž věčně daleko ode mě a rovněž tak vás nechci proti Pánu pobuřovat, - což by zajisté bylo největší pošetilostí! Ale jelikož jste pro budoucnost také vy povoláni k dětství Božímu a dosud jste svou moudrostí do-spěli k poznání vám nyní tím nutnější zvědět, za jakých podmínek může dospět člověk, tvor, k této věčně nejvýš neocenitelné nejvznešenější důstojnosti!
3. Váš život, jakým byl dosud je však pouhá hříčka jako vlastně jen andělů Božích, jejichž vlastnictvím jste byli nezpůsobilí, k dosažení dětství Božího, neboť dětství Boží je nejúplnější, nejsvětější vážnost a žádná hříčka – proto také musí oň být usilováno v nejúplnější, a často v nejtrpčí životní vážnosti!
4. Proto také vy obdržíte zákony, jak je máme my a také u vás bude platit a každý z vás vezmi svou bídu na svá bedra a následuj Mne, Pana, jinak není možné dospěti tam, kde jsem a žiji a jednám Já, (Praví Pán); uprostřed svých dětí, které jsou a zůstávají na věčnosti Mé, pravé rámě a konají, co konám Já a žiji, jako žiji Já!”
5. Neboť Pán Sám Se stal na Mé Zemi člověkem, snášel vše možné trampoty tohoto lid-ského života. Nechal Se nakonec velkou slepotou lidí mého Světa, ba i nejpotupnějším a nejbo-lestivějším způsobem na kříži tělesně usmrtit proto, aby se potom lidé tohoto mého Světa mohli státi bohy, - jestliže ovšem sami chtějí.
6. Ale proto, že se někdo narodil na onom Světě, kde se zahalil do těla, Sám Pán, nedospě-je nikdo k dětství Božímu, neplnil-li také na sobě zcela svobodně všechny podmínky, které pro tento účel předepsal Pán Sám!
7. Před tím jste všichni ode mě slyšeli, jak se na mé Zemi špatně vede, takže vy byste se mohli dokonce domnívat, že Pánu nyní zcela nic nezáleží právě na onom Světě, který Sám uči-nil Svým zčlověčtěním nejdůležitějším a nejsvětějším Světě v celém přenekonečném vesmíru, a že Se o něj ani dost málo nestará; ale není tomu tak!
8. Lidé na oné Zemi jsou jen v nejúplnějším smyslu svobody a mohou činit co chtějí, dobro podle přikázání Božího a nebo zlo proti němu. Nejsou ničím podněcováni anebo přitahováni ani k dobrému, ani špatnému nežli jedině svou svobodnou vůlí, - pročež je také onen Svět ve všech svých životních poměrech tak skrovně vybaven, aby jimi žádná svobodná vůle, nebyla nějak matena a nestala se špatnou.
9. Naopak je však také ono nebeské tak zastřeno, aby ani určitým nazíráním budoucích blažeností nebyla žádná svobodná vůle k dobrému nucena. Ačkoliv každý člověk zná následky svého dobrého, anebo špatného života z dané Boží nauky, může nicméně jednat, jak chce, pro-tože ani na jedné a rovněž ani na druhé straně nemá nějaké nutící jistoty.
10. Vše to jest. však na zemi zařízeno tak proto, aby vůle lidí zůstávala úplně co nejsvo-bodnější, protože bez ni je nemožné dosáhnout nejsvobodnějšího, věčně nesouzeného dětství Božího.
11. Že se nyní lidé na této Zemi ocitají většinou na scestích jeden tak, jiný jinak, to bude nyní zajisté pochopitelné; ale že potom také vy budete uvedeni do zcela jiných životních pomě-rů, půjde-li vám vážně o dosažení dětství Božího - to je něco zcela jiného! Jak to vám poví můj nástupce; poslyšte ho tedy!”
(13.srpna 1848)
12. Praví mudřec: „Děkuji ti a ze mě také všichni, kdož jsou zde a venku shromážděni,za tu-to tvou řeč a za nauku, kterou jsi nám podal tvým a naším Bohem a pánem, kteréžto řeči a nau-ky zejména tato poslední část byla tím cennější, že jsem se tím naučil dosti jasně poznávat, proč jsou lidé na tvém Světě naproti nám tak nepříjemně postaveni, a také jsem však z toho opět postřehl velké potvrzení mé stanovené zásady, následkem které žádná rozumně inteli-gentní bytost nemá pochybovat o Tvůrci a jeho dobrotě.
13. Neboť Jeho nekonečná všemohoucnost jejíž díla jsou nesčetná a nejpodivuhodnějšího druhu a řádu, je nám nejnezvratnější věčnou zárukou jeho rovněž nekonečné moudrosti; taková moudrost může však být jen věčným výlevem stejně velkého řádu, kde ve věčném nejdokona-lejším životě Tvůrce Samého!
14. Kde však spočívá život na tak nejvyšším, nejčistším a zároveň nejhlubším řádu, v takovém nejdokonalejším životě je jistě také domovem dobrota, o níž si stvořený, byť sebe svobodnější duch nedovede věčně učinit žádnou úplně jasnou představu!
15. Děkuji ti tudíž, milý příteli, ještě jednou za sebe, jakož i za všechny zde přítomné národy a těším se velice na řeč, kterou nám nyní všem přednese tvůj bratr Petr! Pán nechť řídí jeho ústa a jeho jazyk!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola