předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pokračování kázání biskupa Martina. Rozdíl
životních poměrů na Slunci a na Zemi.
(9. srpna 1848)
1. Biskup Martin: Váš Svět je nám Sluncem, bez něho bychom neměli života. Dává nám světlo a teplo, vy však jej obýváte neznajíce ani noci ani zimy.
2. Víte, co je Slunce? – Ano, ano, při vší své moudrosti sotva víte, co je Slunce, protože jste totiž sami obyvateli Slunce.
3. Znáte sotva tu výhodu, že jste obyvateli Slunce. Já jsem je také dříve neznal, dokud jsem se ještě plazil jako červ na své nejubožejší Planetě, ale nyní je znám a proto vám mohu říci, že já jako umoudřelý duch nemohu nalézti zcela žádného výrazu, kterým by mi bylo možno vyložiti vám, jak velkou výhodou je být obyvatelem Slunce a jak naproti tomu hrozně bídně je ve všech svých přirozených poměrech postaven obyvatel zejména mého světového tělesa. Pro něho jsou nanejvýš sotva prchavými okamžiky, o nichž může říci: „Ony mě uspokojily!”
4. Velká tvrdost a hubenost půdy nutí ubohého člověka, vydělávati si chléb v krvavém potu tváře, jelikož však tato těžká práce mnohým již od narození měkčím povahám nechutná žebrají, anebo, jsou-li dost mocní, berou také násilím těm činnějším jejich nahodilé zásoby a žijí z nich.
5. Časem najmou tací lidé množství stejně smýšlejících, kteří již nepracují, nýbrž jen vychá-zejí na takový lup a potlačují všemožným způsobem a za všelijakých záminek, které se oslňují jako právo, pilné pracovníky, a žádají od nich určité daně a při tom však považují ony dělníky za něco mnohem nepatrnějšího nežli sami sebe.
6. Časem se z takových práce se štítících tvoří mocní páni, kteří dělníky a živitele ovládají, dělají si s nimi co chtějí, a za to jim nedávají nic jiného nežli zákony na zákony, které mají zřetel hlavně jen na výhody těchto zákonodárců, proto také zachovávání zákonů je pod nejpřísnějšími tresty přikázáno, což strastiplný život takového živitele ještě tisíckráte zvyšuje a činí je bědněj-šími.
7. Jsou-li dělníci tu a tam příliš potlačováni, pak nezřídka ve velkém hněvu povstávají, vy-táhnou ve velkých zástupech proti svým potlačovatelům a často je ve velkých houfcích usmrcu-jí, přičemž pak také obyčejně přicházejí o vlastní život.
8. Taková z hněvu vzplanuvší hnutí slují u nás války a začnou-li, nekončí se však také oby-čejně dříve, dokud nezřídka buď jedna strana druhou zcela nepotřela anebo dokud strana slab-ší nepřijde za vraždění k poznání, že na stranu mocnější naprosto nestačí a vzdá se jí na milost anebo nemilost, načež pak je ovšem mír opět obnoven.
9. Ale jaký mír? – Pravím vám: mír pekla a nikoli mít nebes! Neboť poražený se stává otro-kem a pro svou bezmocnost si musí nezřídka dát líbit zákony, kterými je nejtěžšími řetězy a pouty svázáno nejen jeho, často mnohými ranami pokryté tělo, nýbrž také jeho duch.
10. A tento stav trvá pak ne snad krátkou dobu, nýbrž nezřídka tisíce dlouhých pozemských let! Při tom však povaha Země zůstává nicméně vždy stejná, hned noc, hned zase bídný ža-lostný den, hned vše ztuhlým činící zima, na to opět tak horké léto, že činí kovové řetězy a pou-ta ještě žhavějšími a nesnesitelnějšími smrtelně tuhá zima!
11. Nedostatek potravy působí bolest v žaludku, kterou nazýváme hladem, který se při neú-rodných létech stává často tak velkým, že mnozí jím zmírají!
12. Ó, přátelé, porovnejte tento život s životem vašim a řekněte sami, zda vaše moudrost nalezne slova, kterými by mohla býti dostatečně označena nesmírná výhoda života vašeho! – Vy pravíte: „Takový život není žádný život, nýbrž jen ošklivá jeho trýzeň! Jak tu mohou lidé trvat a jak svého Tvůrce chválit?!”
13. Já však pravím vám, ač je vaše otázka spravedlivá, že je tam nicméně velmi mnoho lidí, kteří svého Tvůrce tím více milují a chválí, čím hůře se jim vede! – Co tomu řeknete?
14. Vy pravíte: „Příteli, to je nemožné! Jak může nějaký vše dobrý Tvůrce dávat někde Svým tvorům něco takového zlého a žádat, aby Ho za to ještě chválili a milovali?! Věru je-li to-mu tak, pak ti ubozí obyvatelé Země ještě nikdy svého pravého Tvůrce nepoznali! Anebo po-znávají-li Ho, pak jsou blázni, že Mu za takový život děkují anebo Ho dokonce ještě milují!”
15. Pravím Vám, také tato vaše námitka v odpovědi podaná je následkem vašeho tak ne-smírně výsadního života spravedlivá; ale co tedy řeknete potom na to, že tvůrce ustanovil lidem Mé Planety dokonce nejtěžší věčné tresty pekelného ohně, jako nejjistější následek toho, jestli-že Ho při všech svých trýzních pozemského života nade všecko nemilují, svým nepřátelům a trýznitelům nežehnají nemodlí se za ty, kteří jim klnou a nejsou-li Bohu, Tvůrci, za vše, co jim ať v slasti nebo starosti dává vděčni ze všech sil, kteří jim při všech těch trýzních ještě zbývají? – Řekněte, co o tom soudíte?
16. Jak se vám líbí, že Pán trestá na oné Planetě nejvíce právě ty, kteří jsou Mu nejvíce z celé duše oddání a že ti, kteří Jim naprosto opovrhují, žijí často a téměř většinou v největším blahobytu, to jest v tom, co se na mém Světě nazývá „blahobyt”, který ovšem nelze přirovnati k blahobytu vašemu?
17. Ó, mluvte, přátelé, sdělte mi svůj úsudek, vy nejšťastnější! – Vy mlčíte! Musím vám toho tedy říci ještě mnohem více, abyste pak mohli tím snáze čerpat úplný úsudek a tak poslyšte:
18. Nemusím vám snad stále líčit váš přenádherný stav, mám-li vám naproti němu náležitě jasně před oči postavit přebídný stav mého Světa, neboť ví, že znáte svůj stav bez toho mno-hem lépe, nežli já. Ale za to vám chci tím jasněji před oči postaviti stav mého Světa a poněkud obšírněji se vyslovit a vy pak pohledy budete s to sami velmi snadno posoudit, jak je to se sta-vem obyvatelů mé Země v poměru k vám. Jelikož jste nad tím, co jsem vám dosud sdělil, již téměř bez dechu, jsem opravdu velmi zvědav, co řeknete tomu, co vám nyní sdělím dále!
19. Již dříve jsem vám řekl, že můj svět je vesměs velmi tvrdý, přirozeně i duchovně neb mravně. Jen nejtěžší, všechny síly napínající prací, může být s jeho půdy získaná potrava pro tělo; dříve nežli se však může s úspěchem pracovat, musí se zhotovit, ještě tisíc nástrojů, po-moci nichž se může s tvrdé půdy Země něco vydobýt.
20. Nyní se nanejvýš proměnlivými údobími vyvinuly věci a poměry na tomto mém Světě mezi lidmi tak, že jen nejmenší část nemá nic a musí vlastnící část lidi dělat za špatný žold a nezřídka za nejhubenější stravu pouhého nevolnického otroka.
21.Když vlastník, na své obyčejně práce se štítící na kůži ležící a co nejvíce slibující, spatří takového otroka odpočívat se znavenými údy, dává mu ihned co nejtvrdší napomenutí, která obyčejně končí vyhrůžkou, která při nejbližším vystoupení bývá většinou již plně uskutečněná. Velmi mnozí tito vlastníci nashromažďují často mnohokrát více nežli by mohli oni a jejich děti v tisících letech spotřebovat.
22. Nyní však přijde tvrdá, vše ztuhlým činící zima. Před ní se chrání bohatí vlastníci dob-rými domy a dobře ucpanými pokoji, které mohou pomoci uměle rozdělaného ohně velmi pří-jemně vyhřáti a v těchto pokojích nebo komnatách mají teplá a měkká lůžka k odpočinku.
23. Ale přemnozí nemajetní chudáci musejí strávit svůj život ve špatném oděvu a nezřídka hladoví nemocní a nuzní v nejhorších děrách. A daří-li se jim nezřídka také tak špatně, že – jak se často stává – musí jich mnoho tisíc hladovět a zoufat si. Z toho bohatým majitelům nezeše-diví ani jeden vlas, nýbrž přihlíží k tomu zcela klidně a říkajíce: „To je dobře, že taková přeby-tečná žebrácká sběř vezme za své a nebude nás tak velice trápit a obtěžovat!”
24. Ale právě této nouze, kterou většinou boháči způsobují ještě více zneužívají k svému prospěchu; tak lichvaří nelidsky s velkými spoustami uskladněných potravin. Kdo jim nedá ane-bo aspoň nemůže dáti co žádají, ten může před jejich dveřmi vyhladovět a oni se proto ve svých srdcích nestanou ani o vlas měkčími!”
25. Jakkoli je tato věc do nebe volající nespravedlivá, nečiní při tom Tvůrce nic. Dny a noci se pravidelně střídají; déšť padá a žehná polím bohatých více nežli chudých, kteří nemají tolik prostředků, aby své bez toho nejhubenější dílce podle potřeby obdělali. Ovocné stromy boháčů překypují většinou požehnáním, kdežto u chudých jsou nezřídka zakrnělé, zpola suché a bez ovoce. Tvrdí boháči mají vše v nejpožehnanějším přebytku, kdežto chudáci často úpí a hynou v sotva popsatelné bídě!”
26. A jak bylo řečeno, takové do nebe volající pekelné počínání trpí Tvůrce nezřídka mnohá léta s takovou lhostejností, jako by to zcela nic nebylo; a když tu někdy prosbami se zkrvavené slzami chudých bývá všem domněle obměkčen a přišel snad na zem soud, který má ovšem zdání, jakoby přicházel od něho, postihne pak takový soud opět zase hlavně jen chudé a slabé, kdežto bohatí z něho vyjdou většinou se zdravou kůží a mnozí se za takového soudu stávají jen bohatšímu a pozemsky šťastnějšími.
27. Přijde-li soudná válka, pak za bohaté majitele musí jíti do pole chudí a nemajetní a musí se dát za beztoho šťastné vlastníky zabíti, za což nedostanou nic jiného nežli nanejvýš skrovný žold; za to však bývá potom bohatým jejich majetek opět zajištěn a tak se vracejí chudí z bojiště domů často zcela zmrzačeni, s jednou nohou, s jednou rukou a tisícerými jizvami, kde musejí o bídný kousek chleba žebrat a přijdou-li ke dveřím boháče bývají nezřídka jako nejsprostší zvíře odstraňováni, nedostanou nic nežli často nanejvýš boho prázdná slova potupy a bývají zahnáno nechtějí-li jít sami!
28. A hleďte, přesto nesmějí takovým bohatým pachatelům zla nic zlého přát, nýbrž ještě jim žehnat a svým mučitelům a trýznitelům, z celého srdce odpouštět, jinak mohou ještě pro-padnout od Boha věčnému trestu v pekle:
29. Jak to však dopadá s válkou jako Božím soudem, který tu totiž vždy nejkrutěji postihne vždy bez toho ty nejbídnější. Právě tak je to také se všemi ostatními soudy; chudé a bídné po-stihne každý soud co nejsilněji, kdežto bohatí a šťastní kteří bez srdce a citu, vyjdou z toho, jak jsem se již dříve zmínil, většinou se zdravou kůží.
30. A přece jsou to většinou právě jen chudí, kteří lpí na Pánu, věří v něho, a pokud to do-vedou modlí se k němu. Šťastní boháči mají zřídka sotva poloviční víru, většinou však nemají žádnou vitu, a ve svých jako kámen tvrdých srdcích mají velmi málo lásky k Bohu, modlí se má-lo anebo zcela nic, a nezřídka si dovolují co nejhanebněji se Jemu i Jeho zákonům rouhat.
31. Kus zlata, dobré jídlo a mladé chlípné tlusté děvče, s nímž mohou provádět nejhaneb-nější smilstvo, je jim tisíckrát milejší nežli Bůh, který pro ně vlastně neexistuje a je pro ně mno-hotisíckrát více nežli ti, kdož jim v potu tváře vykonávají nejtěžší práce a se svým bez toho nej-ubožejším životem konají ve dne v noci, v létě a v zimě stráž pro jejich bezpečnost.
32. Ale při vší této své nejúplnější bezbožnosti jsou pozemsky šťastní, nejsou ve svém pře-bytku nikdy poškozováni chudými, nýbrž mnohdy sobě rovnými, mají se však potom sami jako nešťastní ještě tisíckrát lépe nežli nejšťastnější chudí, kteří mimo bídu na bídu nikdy nic neměli.
33. Přátelé, copak tomu říkáte? Jak se vám líbí tyto poměry života na oné Hvězdě, kterou nazýváte všeobecně „svatou”?
předchozí kapitola obsah následující kapitola