předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pokyny Páně Martinovi o chování, O léčení hněvu a jak jednat se satanem.
Martinova opatrnost před počátkem kázání. Mocné hrozby nepřítele
v podobě bouřlivého přívalu. Martinova uklidňující slova k
ustrašenému davu. Útěšná slova Páně.
1. Pravím Já: „Dobře, dobře, milý Martine! Zpět ke kázání se blíží ke konci; proto se tedy jen velice seber! Neboť pravím tobě, že to zde půjde velmi prudce; neboť nejsme jisti před ná-vštěvou našeho nepřítele!
2. Proto pravím Tobě, seber se a nedej se zajmout hněvem; neboť hněvivému nesmíš čelit hněvem, nýbrž jen klidnomyslnou vážností, pak nad ním vydobudeš nejrozhodnějšího vítězství! Neboť hněv chce probudit opět jen hněv, aby jej pak svou domnělou přesilou svou usmrtil; jestliže však hněv nic nenalezne, proti čemu by se mohl postavit, vrací se pak na sebe zpět a rozsápe sám sebe! Proto buď připraven na vše a buď vážný a mírný, tak zvítězíš!”
3. Praví Martin: Ó Pane, přijde-li snad onen nepřítel, s nímž jsem měl tu čest již jednou ve svém domě co činit, pak tě prosím o propůjčení trochu více síly, neboť té bestii bych dal rád pro celou věčnost „na pamětnou” jako povinný dík za tu mnohou „laskavost” kterou mně prokázala”
4. Pravím Já: „Ne tak, milý Martine, neboť ty víš, že spláceti zlo zlem nepřineslo ještě nikdy požehnané ovoce! Proto nech tedy tyto myšlenky od sebe opět odejít, jak k tobě přišly, a jednej, jak jsem ti předtím poradil, tak budeš jist nerozhodnějším vítězstvím, kdybys však působil na nepřítele ničivě, pak by jistě uprchl, ale ne, aby se opět vrátil, nýbrž aby nabral nové síly a mohl ti pak domněle více škodit!
5. Pravím tobě: Zničen by mohl býti brzy, ale jelikož to v důsledku stanoveného řádu není možno, musí se pak zcela jinak jednat a zcela jinak ho zajmout, aby se jeho zachování učinilo trvající celé stvoření! Co možno ho omezit, to je řešení, ale budiž každý dalek toho, aby ho ničil anebo dokonce zničil!
6. Nyní se však také blíží ke konci píseň ke kázání! Proto se vzchop; Mé přispění ti nebude chybět, budeš-li jednat podle Mé rady!”
(6.srpna 1848)
7. Když toto vyslovím, umlkne také hudba, a Uhron mudřec, přistoupí k Martinovi a praví „Nuže, příteli, slyšel jsem, že ty k nám promluvíš prvý, proto také můžeš již začít, neboť vše je připraveno. Národové jsou shromážděni, telefony jsou na svých místech, všechny uši a oči se upírají na tebe a tak kdyby to a především onomu jednomu bylo libé mohl bys začít!”
8. Praví Martin: „Ano příteli, ihned začnu, ale jen mi dříve řekni, zda všechny hosty, kteří jsou nyní v tomto domě ve stísněných davech shromážděni, znáš tak dobře, abys mi mohl sděli-ti, zda mezi nimi není nějaký úplně cizí a tobě také úplně neznámý host?!
9. Není-li zde vůbec žádný cizinec, pak budu s vámi mluvit zcela přímo a zcela krátce, je-li zde však nějaký nepozvaný, který se sem snad vplížil jen jako lupič, zloděj a vrah, aby zde za mé řeči k vám zkalil a rozčílil mysle všech těchto přemnohých posluchačů, pak mi ho ukaž, abych ho zde postavil před sebe před očima vás všech!”
10. Mudřec prohledává pilně svýma očima spoustu hostů, kteří stojí v nejkrajnějším pořád-ku, avšak nikoho neobjevuje, kdo by byl cizí, a praví k Martinovi: „Příteli, pokud mé oči vidí, ne-objevují naprosto nic cizího, ale dám v té věci znamení těm, kteří ve velkých davech čekají ven-ku a ihned se ukáže, zda mezi nimi není nikdo cizí!”
11. „Dobře, dobře,” praví Martin, učiň tak proto tedy ještě trochu posečkám!”
12. Mudřec učiní rychle do dálky znamení, a v krátké době přichází se všech stran zpět od-pověď a zní takto:
13. Dav: „Ne, ne, ne! Nikdo cizí zde není mezi námi! Ale něco jiného se ukazuje na hladině blízkého velkého moře, hladina se stává velmi neklidnou a mocně kolísá! Jsme v úzkostlivém očekávání, že se žene velký příval a že se budeme muset dáti všichni na útěk ještě dříve, nežli nejvznešenější svatí hosté ukončí svá svatá slova k nám!
14. Zatím co ti Uhrone toto zvěstujeme, ukazuje se v neveliké dálce také již ploché břicho nesmírného rozsahu! Velký Bože Duchu, bude-li vyhnáno v úplnou výšku, přižene se voda i přes tvé nejvyšší viditelné v tvém prapůvodním domě, aby toto nejhrozivější nebezpečí od nás všech odvrátil a nenechal nás tak bídně zahynout!”
15. Mudřec to zcela rozpačitě oznamuje Martinovi a prosí ho, aby poprosil Pána, aby bylo toto nebezpečí od nich co nejmilostivěji odvráceno.
16. Praví Martin: „Příteli, řekni a oznam jen rychle všem, aby se proto ani v nejmenším ne-báli a že nebude nikomu ani vlásek na hlavě zkřiven! Neboť toto činí onen bezmocný zlý duch, který byl tak drzý, že jim všem dříve jako falešný světelný anděl předepsal nové Boží zákony, které však byly jen jeho vlastní a kterými je chtěl všechny ze základu zcela zahubit. Aby však byl tento jeho zlý plán na věky úplně zmařen, proto jsem nyní zde a chceme je všechny zachrá-nit a také zachráníme mocí a silou Toho, jenž nyní dlí mezi námi jako věčný, nejsvětější Otec mezi svými dětmi! – To ihned všem oznam!
17. Mudřec to ihned učiní a na krátký čas na to obdrží však odpověď:
18. Dav: Nejvyššímu Božímu Duchu všechna čest a klanění! To je zajisté největší útěcha, ale nicméně voda stoupá neuvěřitelnou rychlostí a za deset kyvů velkého bude u nás! Proste, aby to Pán změnil, jinak je nejvyšší čas před očima všech k útěku!”
19. Biskup Martin: „Oznam tedy rychle všem, aby přes veškeré tyto zjevy neměli nejmenší strach! Ať neutekou, a i kdyby voda už i jejich nohy oplachovala, neboť Pán nad nepřítelem jen až potud zamhouří oko, pak ho však nejvyšší přísností soudu a před jejich očima co nejmocněji potrestá!”
20. Mudřec to co nejdříve a nejrychleji oznamuje opět Martinovi a Martin praví:
21. Mudřec to opět rychle oznámí a přijde odpověď:
22. Dav: „Na slovo Svatého dopustíme nebezpečí také k našim nohám a budeme pak jásat a Božího Ducha přes míru chválit a velebit prokáže-li nám tuto neslýchanou milost! Ale voda ustavičně stoupá a nepřehledné velké břicho vzrůstá dosud nikdy nevídanou rychlostí. Z toho povstane nejstrašnější a nejpustošivější výbuch, nebude-li mu učiněna přítrž Boží všemohouc-ností!
23. Mudřec sdělí rychle tuto odpověď ihned Martinovi, a Martin ve velkém rozčilení praví:
24. Biskup Martin: „Poslyš, příteli, to je nejbídnější červ, jenž nemá před Bohem, svým věč-ným Pánem, žádné úcty, protože ví, že je příliš dobrý, ano nekonečně dobrý! Ale ačkoliv u Pána přijímá vše jaksi charakter nekonečnosti, přece se zde satan přepočítá, neboť tentokráte do-chází Pánu jeho beztoho již téměř věčně trvající trpělivost a On již dovede bohaprázdného, nej-staršího zlosyna náležitě spoutat!”
25. Pravím Já: „Martine, jen se nedej nyní rušit! S tímto rýpalem začnu již velmi brzy účto-vat, ty však jen začni svou přednášku, abychom jednou konečně přišli ke konci! Nech satanu jeho radost, pravím tobě, bude krátká! A abys mohl býti tím klidnější, pravím ti k tomu ještě: Tentokráte se nepřítel s Mou trpělivostí velice přepočítá, ano již se přepočítal!”
26. Praví Martin: „Ó, Pane, Nejlepší, Nejsvětější Otče! Nyní se s mého ubohého srdce, od-valilo třicet centů těžké břemeno! Ó, ó, Tobě všechna má láska a věčně nejhlubší klanění!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola