předchozí kapitola obsah následující kapitola
Přemocné sbíhání národů sluneční obce. Pán přikazuje
Martinovi kázat. Martinovy úzkostlivé pochybnosti.
Nádherný zpěv a jeho povzbuzující vliv na Martina.
1. Na bezodkladný rozkaz mudrcův vyběhli rychle na všechny strany poslové, aby svolali ti-síce a tisíce, aby sem přišli k velikému zvěstování nové nauky, kterou na tomto Světě dosud ještě nikdy neslyšeli.
2. Jako když vichřice letí a ženou před sebou mraky, tak se rozletí poslové po velké obci a svolávají jako bez dechu obyvatele, aby s nimi šli co nejrychleji do příbytku, do kterého přichá-zívá mudřec Uhron vždy při velkých příležitostech, aby z výše výšin zvěstoval nové cesty moud-rosti.
3. Lidé obce uslyševše toto volání, spěchají jako nejprudší vichřice k označenému domu; neboť každého unáší převeliká touha jako na perutích orla ovzduším a všichni proudí a hrnou se k místu, kde na ně čeká to nejvyšší.
4. Martin slyší jakoby velké šumění a hučení a jako rachocení hromu již do domu a táže se Mne: „Pane, Otče, odkud tento hluk? Přichází blíž a blíže a stává se každým okamžikem mo-hutnější!”
5. Odpovídám Já: „Cožpak ještě nevíš, že přitahování působí nejsilněji tam, kde je základní magnet?! Hle, tento hluk pochází od rychlého přibližování se lidí této velké země sem, protože všichni tuší, čeho se jim zde dostane! Už obléhají tento dům a vyhlédni čtyřmi branami, jak ne-přehledné zástupy se sem valí! Všichni, všichni přichází, aby slyšeli slova Pána života a smrti.
6. Hle, tu bude naše práce již poněkud tužší nežli jsi ji dosud někdy okusil! Ale nic si z toho nedělej; neboť i když je práce veliká, máme přece k tomu jen také síly a moci více než dost! – Či snad myslíš, že tu s naší silou nevystačíme proto, že ty tak úzkostlivě zkoumáš přicházející davy?!”
7. Praví Martin: „Ó Pane, to bylo ode mě zajisté nanejvýš slepé mínění; ale myslím jen, jak nás všechny tyto nesčetné bytosti uslyší?! Zde v domě – ač je sice velmi rozsáhlý – nebudou moci být umístěni; neboť vidím jako na Zemi na mnoho mil daleko a hle celý tento daleký okruh je přeplněn! Vyjdeme-li však z domu pod širé nebe, tu nás uslyší také jen nemnozí nejbližší, kdežto všichni ostatní nás ani neuvidí! Opravdu, poučovat tuto hroznou spoustu, bude pěkná práce!”
8. Pravím Já: „Ne tak, milý Martine; ta věc zde půjde zcela jinak! Budeme zde jednat jen s nejbližšími, a to hlavně s Uhronem a on to zvláštními znameními jakoby tak zvaným telegra-fem okamžitě sdělí všem ostatním!
9. Ale zde záleží opět především na tobě! Ty budeš konat prvé kázání, potom Petr a Jan a konečně Já Sám. Ale pravím tobě, nyní se seber dohromady, - neboť bude zde mnoho bouří; hleď abys nebyl rušen! Ale nyní měj ještě poněkud strpení; až ti dám znamení, pak začni své kázání! Staň se tedy!”
10. Praví Martin jakoby k sobě: „Ano, ano, ó Pane, tobě se snadno řekne: „Budiž!”;ale já, já, já, já, - to je zcela něco jiného! Já mám nyní konati kázání těmto milionům lidí, kteří jsou jistě právě tak moudří, ne-li moudřejší nežli já a to před tváří Pána, Petra a nesmírně důmyslného Jana?! To bude pěkně dopadat – a to za všelijakých bouří a hromobití, to bude ještě pěknější! Při tom budu dělat skopičinu za skopičinou, to bude zvlášť pěkné! Pak se mi notně vysmějí a budu hotov, - ó to pak bude zpropadeně dobře dopadat!
11. Měl jsem již častěji všelijaké hloupé a mnohdy ovšem také poněkud chytřejší řeči u pří-tomnosti jak Pána tak i Petra a Jana; ale tehdy nebyly miliony ano dokonce triliony posluchačů, kteří byli vesměs moudřejší nežli já; ale zde, kde se to jen hemží a hemží, vypadá vše zcela jinak!
12. Celý dům je již napěchován; muže a žen již nelze ani rozeznat! Tisíce nepochopitelně překrásných bytostí vykuluje na mě své velké ohnivé oči a zdají se být v největším napětí nad tím, co budu přednášet. Ó to bude pěkně dopadat; to bude velmi pěkně dopadat! Ještě nevím ani slůvka z toho, co k nim budu mluvit a oni už vykulují oči, natahují uši a otevírají ústa jak mo-hou, aby uslyšeli mou moudrost – či co to bude! Ó, ti budou žasnout nad mou moudrostí
13. Nechá-li mě Pán nyní na holičkách a nevloží-li mi každé slovo do úst, přijdu pak do bryndy, v jaké jsem ještě nikdy nebyl! Už dávám stále pozor na znamení Páně; ale budiž Mu všechen dík, že dosud ještě žádné nepřišlo! Snad přece ještě zůstane na cestě! Ó kdyby jen pro mě zcela odpadlo! Ale to se jistě nestane! Pán se již tváří, jakoby chtěl říci: Martine, nyní se seber!”
14. Ale, nastojte, nastojte, - slyším jakoby vzdálené harmonie?! Slyším zpěv, přenádherný zpěv! Zní to jako tóny varhan, jako hlasy z nejčistších pěveckých hrdel! Ach to, to, to je nádher-né, to je čistě nebeské! Ó čistá hudbo, božská hudbo, ty potěšuješ a povzbuzuješ mysl duše nejen na Zemi – ale jsi také v nebi velkým občerstvením blažených duchů! Stále silnější akordy se střídají ve vznešeně držených tónech!
15. Ach, to je nanejvýš velebné! Ten silný bas, ten libě znějící diskant a to s nejčistší zladě-ní! Ó Pane, tato hudba je nádhernější nežli všechny ostatní nádhery tohoto Světa! Ano, ano, tato hudba mě celého veskrz oživuje a nyní cítím, že přece něco dovede, tak tedy budu muset začít s kázáním! Opravdu, to je zajisté přenádherná píseň ke kázání, jakou kdy ucho ducha, jakým jsem já, slyšelo!
16. Ó jak nádherná, ó nádherná, nádherná! Ó Pane, děkuji Ti za tento přenádherný požitek! Platí zajisté jen Tobě zcela jedinému; ale nicméně jsem celý přeblažený a mám nyní také více odvahy nežli předtím. Ano, Ty máš zajisté nebeské prostředky, abys povzbudil nesmělou mysl a váhavému vlil odvahu a znáš mysl, každého; tak budu nyní také jako pravý hlasatel Tebe zvěs-tovat a ukáži jim Tvou skrytou velikost, lásku, moc, sílu a svatost! Věčně pochváleno a velebeno budiž Tvé jedině nejsvětější jméno!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola