předchozí kapitola obsah následující kapitola
Petr poučuje slunečního stařešinu o přišedší společnosti
a o účelu její návštěvy. Pochybnosti mudrcovy o viditelnosti Boha.
1. Praví Petr „Nuže, poslyš tedy! My všichni, pokud nás zde spatřuješ, jsme předně děti Bo-ží, to jest podle vaší představy děti Nejvyššího ducha; za druhé někteří nemnozí z nás jsou však také přímo první hlavní sluhové Nejvyššího, a to tací, že je dokonce Sám Nejvyšší ustano-vil základním pilířem Své církve celé nekonečnosti. Nejprve sice ovšem jen na Zemi, to jest na oné planetě, kterou nazýváte svatou; když však tam svůj úkol se vší radostí a odevzdaností splnili byli pak bolestným odnětím těla ihned k Němu do nejvyššího nebe všech nebí povýšeni, aby předně měli od něho vše, co má On Sám a aby tedy věčně nezkaleně požívali nejvyšší všech blažeností. – za druhé, aby právě v této blaženosti konali nejrozsáhlejší míře, onu službu, kterou – ovšem v nejužší míře – konali na Zemi. A aby ses dozvěděl vše, tedy věz, že právě já, Petr, a onen třetí, Jan jsme takoví sluhové; ostatní jsou pak v tom světě a v této s vrchu zmír-něné službě více méně začátečníky.
2. Účel, proč sem přicházíme je především ten, abychom nejprve uvedli a zasvětili do nej-vyšších služeb lásky nově příchozí do toho Světa, potom však také abychom pozdvihli vás oby-vatele tohoto světelného Světa, a to jen některé obce, které se odvrátily od pravé cesty.
3. Jelikož však právě toto je těžká záležitost, takže by námaha mohla býti nad naše síly, je také Bůh, Pán Sám, ve vší Své plnosti síly a moci přítomen a to ve viditelné lidské podobě, - kterážto podoba je totiž vlastní podoba Boží, neboť Bůh utvořil nás lidi podle Svého obrazu jaký vnějšně tak i vnitřně, neboť On nevzal pro Své miláčky žádného jiného tvaru nežli praprvotní tvar Své lásky.
4. Proto také v celé nekonečnosti není nikde Světa, na kterém by lidé měli jiný tvar nežli máme my, jenže se tu a tam různí vnější velikostí a barvou, jakož i mnohdy jen několika vněj-šími věcmi; ale základní tvar zůstává vždy božský.
5. Proto se ti také nesmí zdáti divným, spatříš-li nyní velmi brzy Boha, nejvyššího Ducha, zcela v mé podobě a velikosti;neboť Jeho nekonečná a věčná moc a velikost nezávisí na Jeho vnější, formální, nýbrž na jeho nejvnitřnější velikosti Ducha, která však věčně sídlí v nejsvětějším, nepřístupném světle a nikdy stvořeným duchem nemůže být viděna a ještě mé-ně kdy pojmuta.
6. Nyní víš vše; nic jsem nevynechal, čeho bylo ve vysoké míře třeba k odpovědění tvé otázky. Řekni nyní však také ty mě zcela prostosrdečně beze vší přetvářky, která je u vás zejména v této obci velice domovem, zda věříš tomu, co jsem ti nyní řekl!”
7. Praví mudřec: „Nejvznešenější příteli, v nejupřímnějším smyslu řečeno, až na poslední – všemu; ale že by Bůh, ona nejvyšší nekonečná, pravěká bohoduchovní Bytost byl také příto-men zde mezi vámi a to v tvé podobě a velikosti, - to – uznáš sám, jsou – li ti jen poněkud zná-ma naše prastará proroctví a zjevení - , to je těžká věc! Může být, že to později poznám; ale pro tento okamžik je to pro mé pojmy o Bohu, nejvyšší bytosti, téměř úplně nemožné!
8. Ty víš, že Bůh sem posílá jen nejvýš zřídka Své anděly, kteří nám jako nejvyšším mudr-cům zjevují nejvyšší božskou Bytost, ale vždy dokládají: „Boha však nemůže nikdo vidět a záro-veň žít!” Proto Bůh sídlí v nejnezbadatelnější hlubokosti všech hlubokostí, aby žádná bytost patřením na Božství nebyla na svém životě zkrácena. – jak by se nám tu tedy vedlo, kdyby to-mu skutečně tak, jak si mě nyní zvěstoval, kdyby zde byl Bůh mezi vámi?!
9. Nemohu popřít, že by něco takového nebylo Božské Bytosti možné; ale kam by se pak poděl jeho věčný nejvýš neměnitelný řád, který nám byl tak často zvěstován!”
10. Praví Petr: „Příteli, jen malé strpení a to, co se ti zdá sotva možným, shledáš velmi brzy možným! Ale jen měj trochu strpení. – On sem přijde Sám; od něho to nejspíše pochopíš!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola