předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pravá víra a duchovní svoboda.
Duchovní probuzení stařešiny.
1. Mudřec nyní vše od sebe odkládá. Teprve když od sebe odhodí pásmo i s holí, přistoupí k němu Petr a praví:
2. „Tak, tak je to správné. Ty jsi učinil, co ve jménu nás všech žádal od tebe učinit bratr Martin a tím ses nám stal novým bratrem. Proto je však nyní také chvalitebné, abychom také my učinili to, co jsi od nás žádal, totiž to, abychom odpověděli kdo a odkud jsme!
3. Hle, není nic lehčího, než abychom ti slovy řekli, co bys rád od nás čekal, ale tím vlastně ještě není učiněno a tobě je zcela málo pomoženo! Neboť k tomu, co ti o nás sdělím, patří tvá bezpodmínečná víra, to jest, ochotné a bezpodmínečné přijetí toho, co ti říkám. Chybí-li ti tato víra, pak ti neprospěje nic, byť bych ti také řekl cokoliv.
4. Ty ovšem pro sebe pravíš: „Budou-li pro to, co bude řečeno, dány důkazy, pak chci a ta-ké budu moci všemu uvěřit!” Ale naproti tomu ti musím ovšem až příliš určitě poznamenat, že taková víra není vírou, nýbrž pouhým věděním, kterým je tvé vnitřní podstatě pramálo pomože-no.
5. Neboť hle, vědění založené na důkazech není již vědění svobodné, nýbrž vědění souze-né a nečiní žádného ducha svobodným, nýbrž bere ho tolikrát do zajetí, kolik důkazů se pro nějakou poučku podává!
6. Jen víra, která se rovná svobodné poslušnosti srdce, při níž se srdce netáže: Proč, jak, kdy a čím?. Pravá víra je a činí ducha svobodným, protože tato víra je svobodná, nepodmíněné přijetí toho, co ti bylo nějakým nebeským poslem sděleno, jehož autoritu nenáleží zkoušet jiné-mu, nežli jen lásce tvého srdce.
7. Cítíš-li k poslovi lásku, pak ho přijmi, necítíš-li však lásku, pak ho nech jít! Neboť také po-sel má stejný pokyn od Boha, nebo Bůh pravil a praví: „Kde vás přijmou, tam zůstávejte, kde však vás nepřijmou, tam na ně setřeste prach s vašich nohou a jděte pak dále!
8. Z toho vidíš, že ani ten, komu se poselství přináší, ani posel sám nemají být vázáni, ný-brž zcela svobodní. Zvěstování má být svobodné a přijetí také svobodné. Neboť tam kde se požaduje více svobody není, nýbrž soud, který nečiní žádného svobodným.
9. Neboť kdyby šlo Bohu, věčnému Pánu o to, aby své lidi učil nezvratnými důkazy, že jest a jak a čím je, pak by Mu to bylo náramně snadné, neboť mohl by lidi uvést jen v soud takže by pak nemohli nic jiného přijmout a si myslet nežli jak by bylo jejich srdce podobně jako u srdce zvířat souzeno. Ale Pán nechce mít umělé, nýbrž zcela nejsvobodnější lidi. Proto také jejich srdce musí být svobodné, zejména v přijímání zjevné nauky od něho, jinak nebudou moci ve svém duchu nikdy být svobodni.
10. Protože tvůj rozum dosud požaduje pro přijetí této nauky anebo zjevení důkazu, dotud je také zajatec v temném vězení a jelikož hladoví a žízní, křičí o potravu, která je mu udělována jako důkazy, kterými však nemůže dosáhnout oné síly, kterou by se mohl od svých pout osvo-bodit.
11. Přijme-li však rozum srdce něco svobodně, bez důkazu ihned ukáže svou svobodnou sílu, která přechází do ducha a ducha osvobozuje. Je-li však duch svobodný pak je v člověku svobodné vše. Láska, světlo a zření. Tehdy pak již žádného důkazu pro pravdu nepotřebuje, neboť tehdy je svobodný duch sám co nejjasnější a nejúplnější pravdou vší pravdy. Taž se tedy svého srdce, zda mně můžeš bezpodmínečně věřit! Nemůžeš-li, pak by byla má rada marná, neboť my jsme nepřišli vás soudit, nýbrž osvobodit.
12. Praví mudřec: „Vznešený příteli ty stojíš výše nežli já, proto mluv a já ti budu svobodně věřit, protože ti chci věřit!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola