předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinovo snadné vítězství v moudré rozmluvě
s hloupým stařešinou slunečního chrámu.
1. Při těchto slovech vystupuje také již z velké předsíně chrámové nejstarší a nejmoudřejší třetí výše ve zcela šedém řasnatém rouchu obklopení jinochy a pannami. V pravici nese hůl podobnou holi Aronově a v levici jakýsi kouzelný pás, na němž jsou nalepena rozmanitá zna-mení mystického vzhledu. – Když stojí na pět kroků před oněmi třemi vůdci, rozvine úplně pás a zcela rozvinutý jej položí před sebe na modro-sametovou půdu; poté skloní hůl na tento pás a praví:
2. Stařešina: „Při nezměrné síle a moci, která je mně mou neomezenou moudrostí vlastní, zapřísahám vás jako prvý a nejstarší člověk tohoto Světa, který věčně nemá konce a ode mě neobdrží.”
3. Praví Martin mezitím u sebe: „Cože?! – Ten chlap se stává směšný! Jen tak dále v této šíři!”
4. Stařešina: Abyste mně předně podle přenekonečné pravdy sdělili, co zde chcete a co vás sem přivedlo! Nejslabší zdání nepravdy z vašich úst – a budete mou nepřekonatelnou mocí všichni proměněni v prach! Nuže mluvte!”
5. Praví Martin: „My všichni současně, anebo jeden za všechny? To musí vaše moudrost blíže určit; neboť nejsme tak moudří jako vaše velemoudrost! Prosím tedy o bližší určení! – (K sobě): To je ten pravý; neboť jeho hloupost táhne také zároveň silný závoj přes krásu panen a to je také správné. – Nyní jsem s Petrem, Janem a se všemi ostatními úplně usmířen!”
6. Praví moudrý: „Mluví-li jeden, pak nelze vědět, jakého smýšlení jsou druzí; proto musí všichni mluvit zároveň a dosti hlasitě!”
7. Praví Martin pro sebe: „Já jsem vůbec a zejména naproti těmto starým nebeským kníža-tům velmi hloupý, ale nad hloupost tohoto mudrce již nic není! Tomu jeho hloupost zpracuji zce-la sám tak, že se nakonec samou hloupostí a velkou rozpačitostí nebude moci již ani otočit! – Musím se však otázat Petra, co zde mám učinit!” – Poté se v té věci obrací Martin na Petra.
8. A Petr praví : „Milý bratře nyní je řada na tobě a to s nejúplnější svobodou a pravdou! Zde mluv jak ti jazyk narostl!”
9. Praví poté Martin k mudrci: Ale neomezený mudrci, je-li tvá moudrost tak nesmírná, pak naprosto nechápou, jak se nás můžeš tázat, co zde chceme a co nás sem přivedlo?! Neboť hle, my mnohem nepatrnější mudrci na příklad tebe na vlas prohlédáme a víme nyní již zcela přes-ně, co vězí za tvou domněle nejvyšší pravdou! A tak myslím, že ty nás také podobným způso-bem přehlédneš a prohlédneš, jsi-li skutečně tak nesmírně moudrým!? – Co o tom soudíš?!”
10. Praví mudřec: „Ano, to zajisté dovedu, mám-li před sebou rozvinutý oheň velký magický pás a mimo to mám onu dvojitou hůl; ale jelikož pro tak nepatrné hosty jsem vzal sebou jen své nejobyčejnější pomůcky, musím se také tázat, abych se od vás něco dozvěděl – a tak musíte mluvit nyní vy!”
11. Praví Martin! „Ano, je-li tomu tak, jak budeš moci pak poznat zda jsme ti mluvili pravdu anebo nepravdu?!”
12, Praví mudřec: Abych tomu předešel, učinil jsem vám velkou pohrůžku, kterou také pro-vedu, budete-li mluvit nepravdu; proto tedy jen ven s pravdou bez naprosté přetvářky, nebo – jinak – „
13. Praví Martin: „Ano, nebo jinak – jsi a zůstaneš osel!”
14. Praví Mudřec: „Co je to osel?”
15. Praví Martin: „To je u nás zcela pokojné zvíře, zcela tvé barvy a má velmi dlouhé uši, ale zato nanejvýš krátký rozum!”
16. Praví Mudřec: „Co tě opravňuje, mě za něco takového považovat?!”
17. Praví Martin: „Dovolte mně vaše nekonečná moudrosti malou přestávku; neboť tak dů-ležitá otázka si vyžaduje studium!”
18. Praví Mudřec: „Čemu říkáte „studium”? Zde u nás není věc, která by se nazývala studi-em!”
19. Praví Martin : „Poslyš nejmoudřejší z nejmoudřejších, tvá moudrost není asi příliš zrov-na rozsáhlá, neznáš-li to, čeho je k dosažení moudrosti především aspoň na počátku třeba! Studium je jako tolik, asi jako pilné přemýšlení o prvých pojmech a elementech, které nutně předcházejí moudrost. Rozumíš nyní, co je to moudrost?”
20. Praví mudřec: „Ne, pravím tobě, neboť má moudrost je až příliš velká a takové malič-kosti neobsahuje, protože jí jsou příliš malé a nepatrné. Proto se vyjádři velkolepěji, jinak ti ne-budu moci rozumět!”
21. Praví Martin: „Hle, hle, ty nejsi tak příliš hloupý, jak by se někdo domníval, když se na tě podívá a pak teprve slyší! Tak by tedy jen pro nesmírnou velikost tvé moudrosti nemůžeš tako-vé maličkosti pochopit! Hle, hle, jak moudrý! - Ale nemůžeš-li pro svou ohromnou moudrost pochopit takové maličkosti ty, pak zase nechápu já, jak jsi předtím ihned pochopil mnohem menší pojem „osel” s velmi krátkým vysvětlením?”
22. Praví mudřec: „osel je bytost – a studium jen pojem; bytost pak chápe člověk snáze nežli chápe pouhý pojem! Mluv tedy jadrněji a pro mě pochopitelněji!”
23. Praví Martin: „Příteli, já myslím, že my dva zejména budoucně se velmi těžko anebo asi vůbec neporozumíme, jelikož ty i se svou moudrostí jsi nadmíru hloupá lidská bytost, u které se však nelze setkati ani s nejmenší stopou moudrosti!
24. Já však ti dávám radu a pravím: Ustup hezky zpět a nech za sebe mluvit někoho jiného – ale bez kouzelného pásu a bez kouzelné hole; snad objeví něco lepšího, třebas ony tři dcery tohoto domu, které nám šly nejprve vstříc a vyslovily velmi moudrá slova, takže jsem z toho skutečně usuzoval že vy budete ještě nesmírně moudřejší!
25. Ale v tomto očekávání jsem se velice zklamal; neboť tak přihlouplého chlapa, jako jsi ty, nenajdi snad na celém Světě! – Víš, my dva jsme spolu nyní již hotovi; proto ustup a nech místo sebe mluvit někoho jiného!”
26. Praví mudřec: „To zde věčně nejde; neboť sestupuji-li s výše všech výšin k těmto oby-čejným červům já, pak nesmí mluvit nikdo jiný nežli jedině já jako nejvyšší. Nejmoudřejší, Věč-ný, Nekonečný!”
27. Praví Martin: „Cože?! – Saprment, ty jsi snad nakonec nejvyšší Božská bytost?!”
28. Praví mudřec: „To zrovna ne, - ale ne o mnoho menší; jenže On je o něco starší nežli já, neboť já jsem Jeho syn!”
29. Praví Martin: „Jinak nic?! Anebo snad přece ještě tak trochu něco k tom u?! Víš tak ně-co jako přívažek?!”
30. Praví mudřec: „Ovšem, zajisté ještě velmi mnoho k tomu; ale to by bylo pro tebe příliš nepochopitelné! Proto ti to nemohu říci; neboť ty jsi proti mně nic!”
31. Praví Martin: „Ano, ano, to vše ti navlas věřím! Ó, ó – ty jsi skutečně něco velkého, ano svého druhu nesmírně velkého! Ty na tomto světě jistě nikdy nenajdeš sobě rovného! Ó, ty, ty, ty, ty!”
32. Praví mudřec: „Ano, nemám nikoho nad sebou a dotknu-li se holí půdy, zachvěje se ce-lý svět a všechny bytosti se chvějí bázní, když se k nim přibližuji! Naprosto však nechápu, že se ty ani tito dva slabí průvodcové netřesete přede mnou, který by vás mohl náhle zcela zahubit?!”
33. Praví Martin: „Co nechápeš nyní, to snad pochopíš co nejdříve! Ode mě ovšem co nejméně ale u této společnosti je přítomen Někdo, kdo ti řekne, proč se před tebou vůbec netřeseme a také věčně třást nebudeme!
34. Neboť hle, ty jsi byl nanejvýš podveden zlým duchem, který k tobě jednou přišel v podobě světlého anděla a potom jsi podvedl celou tuto obec, protože jsi jí dal zákony, na zá-kladě kterých může se činit, co chce, aniž může kdy kdo chybit, - kteréžto zákony vlastně ani zákony nejsou!
35. Já však vím, že jsi byl předtím velmi pokorným mudrcem a že jsi byl nejlepším předsta-veným této velké obce! Když tě však onen falešný světle oděný duch podvedl a dal to místo staré opravdové božské moudrosti tuto tvou nynější převelikou nejnicotnější hloupost, stal ses jako nyní jsi, téměř bytostí plnou největšího bláznovství!”
36. Praví mudřec: „Ty mluvíš něco, co je věčně pravdivé; ale zda jsem proto blázen, to se musí teprve ukázat, - neboť já si takovým nepřipadám! Proto ti přikazuji mluvit dále, - ale jen vždy vysoce!”
37. Praví Martin: „Řekni mi, zda si můžeš vzpomenout, jak jsi stál. Byl jsi vždy tím, co jsi, anebo byl před tebou někdo jiný v úřadě, snad tvůj otec? Nebyl jsi snad jednou mladší, než jsi nyní, anebo snad dokonce chlapcem? Jen to mi řekni, pak ti budu moci na tvou otázku snáze odpovědět.”
38. Praví mudřec: „Na tvou prvou otázku ti nemohu odpovědět proto, že velký časoměr je již velkou dobu zničen. Někdejší velká bouře utrhla šňůru kyvadla a my ji již nedovedeme znovu udělat. Proto nevím ani já, ani nikdo jiný jak jsem stár.
39. Zda jsem byl vždy, či snad jsem měl kdysi začátek, tu si pak mohu jen zcela temně vzpomínat, že jsem byl také jednou zrozen a nebyl také nikdy to, co jsem nyní. Také se mi zdá, že jsem měl jednou otce, který tehdy, když jsem byl ještě chlapcem, zastával úřad můj, ale ne s velikou moudrostí. Tvé otázky jsou zodpovězeny, proto mluv nyní zase ty!”
40. Praví Martin: „Hle, hle, já jsem věděl, že nejsi žádným bohem, ani synem Božím, nýbrž zcela prostým smrtelníkem, jako byl našinec a to je již dobré pro tebe, a pro tvou celou obec, neboť tak můžeš být i se svou obcí ještě zachráněn. Kdybys však setrvával ve své hloupé za-tvrzelosti, mohlo by se vám nyní velmi špatně dařit. Proč, to se ti ukáže v dalším. Chceš-li však být velmi šťastným, odvrhni svůj magický pás, jakož i hůl, jinak se s tebou nedá vůbec mluvit. Žádné moudré slovo!”
41. Praví mudřec” Žádáš ode mě příliš mnoho, neboť odložím-li tyto nejnutnější pomůcky pro svou sílu a moc a moudrost, pak již nebudu moci působit! Kdo mě bude poslouchat, nebu-du-li mít žádné moci? Kdo se svěří tomu, který nemá síly? A kdo mě bude poslouchat, když nemám žádné síly a moudrosti?” Proto nesmíš ode mě žádat věci, které se věčně nesnáší s mou nejvyšší důstojností!”
42. Praví Martin: „Příteli, my obyvatelé Země máme nejvyšší slovo od Boha Samého a to zní takto: není nic, co byste ve jménu Mém opustili, abyste to opět stonásobně v době odplaty obdrželi.
43. A hle, tak tomu bude také s tebou! Cokoli nám učiníš a čeho ve jménu Páně zanecháš, to tisíceronásobně ve vší pravdě opět obdržíš. Špatné zanecháš, zato ušlechtilejší vezmeš! Za zdání obdržíš opravdové bytí, za faleš čistou pravdu, za hloupost moudrost, za slabost oprav-dové síly, za malomoc opravdové moci a tak v nejopravdovější moudrosti obdržíš od Pána vše, co zde s přemíry své nicotnosti zanecháš!
44. Proto konej dobrovolně rád, co od tebe žádám a já se ti dávám dobrovolně za rukojmí, abys mohl se mnou dělat co chceš, neřekl-li jsem ti úplnou pravdu!”
45. Praví mudřec: „Dobrá, již vidím, že jsi nakonec opravdovější mudřec a učiním tedy, co ode mě žádáš. Zato mi však konečně odpověz na onu první otázku, kdo a odkud jste, abych vás pak mohl do tohoto domu odvésti!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola