předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pěstování hudby na slunečním Světě. Vážné napomenutí
Martina Petrem, aby překonal svou smyslnost.
1. Martin: „Ale nyní slyším něco jako hlasy zvonů! Co z toho vzejde?! Á, to je nádherné! – Tak, tak, také zde hudba! Rytmicky sice nelze zjistit ale to mísení tónů je přece jen nádherné! Byl bych skutečně zvědav, jakými hudebními nástroji to uskutečňují?!”
2. Praví Petr: „Milý bratře, také zde je jakýsi druh zvonů, asi takových jakých se užívalo u starých Egypťanů a nyní ještě u Peršanů, Geborů a Hindů; jenže zde zaznívají mnohem čistěji než na zemi. Tyto zvony se skládají z jakýchsi kotoučů, na které se tluče pružnými kladivy, zejména při velkých slavnostech anebo také při velkých přírodních scénách, které také zde nejsou ničím vzácným.
3. Pro menší události mají jakési rolničky, kterými dávají různá znamení. Také mají jakýsi druh harf, které dovedou zcela mistrovsky ovládat, - ale tyto uslyšíš teprve až budeš uvnitř toho-to obytného chrámu! – nyní již víš, nač jsi byl tak velice zvědav! – jelikož nyní však vyjdou ihned z příbytku, buďme klidni a počkejme na ně!”
4. Praví Martin ještě zcela krátce: „Příteli, je náš postoj k jejich přijetí správný?”
5. Petr odpovídá: „Nejsme přece vojáky anebo dokonce komedianty! Copak tě to zase na-padlo?!
6. Pravé Martin: „Prosím tě bratře, nezlob se na mně, jinak bych si musel zcela zoufat; ne-boť kdykoli nyní ústa jen otevru, objeví se hned něco opravdu hloupého!”
7. Praví Petr: „Ano, ano je tomu s tebou skoro tak; ale příčinou toho je to, že ty, aniž bys byl Pánem vyzván, neustále mluvíš a se tážeš! Mimoto máš také ještě v sobě značnou dávku tě-lesné smyslnosti, která v tvé duši krouží a stáčí se jako háďata; to kalí ještě stále smysly tvého ducha, takže jsi s to mluvit poněkud moudřeji jen tehdy, není-li tvá, v tobě spočívající smyslnost vnějšími dráždidly znovu podněcována.
8. Prosím tě však pro Pána, učiň konečně smlouvu sám se sebou a nedávej se na věky ni-kdy svádět tím, co není hodno tvého ducha, tak bude zření tvého ducha stále jasnější a jasnější a budeš mluvit vždy slovy z čisté moudrosti; nebudeš-li to zcela vážně činit, pak ze své hlou-posti nikdy nevyjdeš a Pán, místo aby tě vedl výše, dá tě na tisíc let měřených podle přirozené-ho zemského času na Měsíc Země!
9. Nyní se brzy objeví velké množství nejkrásnějších a nejpůvabnějších žen a dcer Slunce; pravím tobě ve jménu Páně zcela vážně: Až potud a ne dále je Pánem určeno tě vést, aby ses konečně zbavil vší své smyslnosti! Obstojíš-li v této zkoušce, bude to pro tebe dobré a pro-spěšné; neudržíš-li se tu však, budeš námi náhle opuštěn a místo na Slunci budeš se nacházet na zcela holé půdě Měsíce, s kteréhož Světa jsi už jednou dříve pozoroval mudrce!
10. Neboť hle, vše, co se s tebou a kolem tebe dělo od tvého příchodu do našeho duchov-ního Světa, dělo se hlavně vše pro tebe, aby bylo možno učinit z tebe zdatného pracovníka na velké vinici Páně, - jak ti také Sám Pán pravil, že bys Mu mohl být zejména na tomto Světě uži-tečným sluhou, proto také koná tak velké věci, aby z tebe učinil náležitého anděla; ale musíš také ty sám něco činit, když Pán tolik činí, jinak si připravíš nanejvýš protivný osud a nebudeš pak v opravdovém Království Božím, které je ti dosud ještě vždy cizí, ničím jiným nežli v nejlepším případě bídným hadrníkem!
11. Nyní víš, co to vše znamená; proto se konečně už jednou trvale pevně seber, buď váž-ným a dobrým a bude-li tě příliš velká krása rušit, pak pohlédni k Pánu a nalezneš a budeš mít ihned klid! Neboť musíš to přivést tak daleko, aby tě i mnohem větší krásky nemohly nikdy pře-mluvit a to prostě proto, že ty jsi a věčně být chceš Pánův; teprve potom budeš způsobilý k přijetí do opravdového nebe, kde na tebe čekají nevýslovné a nespočetné blaženosti, o nichž nemáš ani tušení!
12. Neboť dosud tvé oko nevidělo ještě, co Pán připravil těm, kteří Ho opravdu a věrně mi-lují a ne jako ty při pohledu na hladkou, oble napjatou ženskou kůži zcela na něj zapomínají, dokud se jim jen poněkud snesitelně daří a jen tehdy se k němu znovu utíkají, když svou bez-mocnou, nesmyslnou pošetilostí klesli až po ústa do louže!
13. Hle Martine, dosud jsi byl ještě většinou takovým a podle svých častějších doznání byl jsi vždy více dobytkem než člověkem, nyní však, ježto jsme u cíle, odlož ve jménu Páně svou zvířeckost už konečně úplně a svleč docela starého Adama a obleč zcela ve vší hodnosti lásky Krista, tak budeš ihned přijat do opravdového, skutečného nebe, do nového Jeruzalému, jehož občany jsme já, Jan a ještě nesčetní jiní již dávno! – Martine, rozuměl jsi mně nyní?!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola