předchozí kapitola obsah následující kapitola
Slepá horlivost Martinova proti obřadní službě slunečňanů.
Moudrá řeč Páně o a snášenlivosti, Martinův rozhovor s Petrem
o štulcích od Pána. (O mlýnském koši Páně).
1. Sotva Chanchah vyslovila tato slova, je tu také již přede mnou Martin a praví: „Ó Pane, ó Otče, tu by člověk přišel takřka o zrak” To je nádhera, o které se jistě žádnému duchu jiného světa nikdy ani nezdálo! Dokonce tvoji převznešení bratři si mnou oči a nemohou, jak se zdá, příliš velký lesk téměř ani snést! Ale pozoruhodné je, že nám nepřichází vstříc ani moucha, neřkuli něco lidského.
2. Petr ovšem míní a praví, že budeme asi muset před předsíní čekat tak dlouho, dokud nám předáci domu nepřijdou vstříc se všemi svými obřady podle obyčejů tohoto světa; já však, který jsem měl na světě až příliš velkou ošklivost před veškerými obřady, jelikož jsem byl do nich úplně pohřben, myslím, že bychom neměli na tyto skvělé hlouposti čekat, nýbrž vrazit do domu bez přílišného klepání! Neboť Ty zajisté máš k tomu dostatečnou moc?!”
3. Pravím Já: „Oho, oho, Můj milý Martine! My sem přicházíme ne jako nepřátelé, nýbrž ja-ko opravdoví přátelé, a chceme pomáhat a stavět a nebí a ne ničit.
4. Pravím, jakou slávu bychom měli z toho, kdybychom nyní v okamžiku zničili celou tuto krajinu?! Anebo je to čestné pro silné rámě, utrhnout komáru hlavu od těla? Hle lépe je komáro-vi hlavu nasadit nežli ji zničit! Proto také zde nepoužijeme náležitě naší síly, nýbrž jen trpělivosti a lásky!
5. Či bylo by ti vhod, kdybych místo abych ti poskytl všechnu Svou důvěru a lásku, které jsi ovšem nikdy nezasloužil, ihned tě Svou všemohoucností uchopil a vrhl do pekla?! Čím bys Mně byl mohl od toho zdržet?! – Ale hle, Já jsem ti to neučinil, protože jsem neshledával čest v tom, abych tě jako všemohoucí, jako zcela bezmocného zahubil, - nýbrž abych tě udržel a pozdvihl! – Bylo by tedy od nás moudré, abychom si zde počínali nepřátelsky?”
6. Martin se bije v prsa a praví: „Ó, mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa! Ó, Pane od-pusť mně! Ty víš, že jsem dobytek!”
7. Pravím Já: „Ano, ano, už je ti dávno odpuštěno vše; ale jen měj budoucně stále a usta-vičně před očima pravý důvod, pro který jedině jsme a věčně chceme být a budeme činni, tak nepropadneš opět tak snadno do takové hlouposti! Hle, my chceme vše věčně udržovat a nic ani sekundu ničit, neboť po zničení žízní jedině peklo! – Toto pochop a odeber se opět na své místo!”
8. Martin Mně políbí nohy a vrátí se rychle zpět k oběma bratrům.
9. Bratři Petr a Jan se ho táží řka: „Nuže, co tedy máme činit? Máme čekat anebo vniknout dovnitř?”
10. Praví Martin: „Víte, blázni byli ještě vždy nejtrpělivějšími, protože nemají rozumu; ale zhloupnou-li příliš, pak je jim pořádný rýpanec velmi prospěšný! A to je tedy také u mě! Pán mně poněkud vyčinil a nyní jsem opět zcela v pořádku! Z dobytčete udělal opět člověka a nyní jest, jak řečeno.opět vše v nejlepším pořádku!”
11. Praví Petr: „Ano, ano, ty jsi zajisté mluvil velmi správně – také jsem dostal na světě ně-kolik přemocných rýpnutí do žeber od Pána a bylo to také dobré a dokonce bratr Pavel mně ťal jednou svou duchovní pěstí na má záda a hle, bylo to také dobré; - ale nyní vzdor tomu všemu nevíme dosud oba, zda tu máme čekat a trochu se nudit, - anebo zda máme ihned vniknout do tohoto nádherného domu?! Jen nám to řekni, milý bratře Martine!”
12. Praví Martin: „Zdá se mi, že také vy mě chcete také ještě začít tak trochu štípat?! Ro-zumí se samo sebou, že musíme podle vůle Páně čekat, dokud nevykonají všechny své obřa-dy, s kterými nám přijdou anebo chtějí přijít vstříc! Vy zajisté víte jaké?!”
13. Praví Petr: „No, no, milý bratře, nemusíš spustit hned tak zprudka! Hle, já vím nejlépe, že štulce od Pána nepůsobí tak dobře, jako samo laskání! – Ty víš, že jsem Pána prorokujícího mně a mým bratrům o Svém nastávajícím utrpení varoval před Jeruzalémem a že jsem Mu v největší lásce pravil: „Pane, jen to ať se ti nestane!” A co mně pravil Pán?!”
14. Praví Martin: „Ó bratře, neopakuj mně tento strašný výrok; neboť věru, mně bylo vždy nepochopitelné, jak tě mohl Pán, který tě krátce předtím ustanovil pilířem Své církve, kterou žádná moc pekla věčně nikdy nepřemohou, nazvat tě hned na to satanem, knížetem pekla! Opravdu, to je mi dosud ještě nejhlubší záhadou!” Jak ty tomu rozumíš?!”
15. Praví Petr: „Hle, když mě Pán ustanovil pilířem Své církve, mluvil ke Mně za Své moud-rosti; když mě však nazval satanem, mluvil ke mně ze své nezměrné lásky, protože tu vymítal ze mě vší mocí, jakoby jednou ranou mou světskost, která byla ve mně oním skutečným Sata-nem! – Bratře, rozumíš nyní tomuto výroku a tomuto mému nejmocnějšímu štulci?!”
16. Praví Martin: „Ne ještě zcela úplně; ale tuším dobře, kam tato věc směřuje! Ano, ano, Pán je již naprostá láska!
předchozí kapitola obsah následující kapitola