předchozí kapitola obsah následující kapitola
Vážné pochybnosti Chanchah o nádheře slunečních paláců.
O láskou planoucí nádheře srdce. Všelijaké rozpory.
1. Praví ony tři: „Ó milé sestry, jestliže vás již tato vnější prostota tak velice vzrušuje, co te-prve řeknete, až vstoupíte do našeho příbytku a spatříte jeho vnitřek?! My totiž věnujeme všechnu svou péči a pozornost jen nitru našich obytných domů a domníváme se, že jsme pro-kázali největší úctu Praduchu, tím,že používáme vloh, které nám propůjčil skutečně ve všem, co se nám jeví být důstojným pro našeho ducha.
2. Domníváme se, že každá velká nádhera, jestliže se námi rozumnými bytostmi uskutečňu-je k poctě Nejvyššího Ducha, dochází právě v tomto svého nejúplnějšího ospravedlnění. Neboť vdechl-li nám velký Duch mysl, která platí našemu duchu za zákon, jak máme tvořit něco nízké-ho místo něčeho vznešeného?! Neznamenalo by to chtít našeho ducha vytvářet jinak nežli ho vytvořil a uspořádal Tvůrce?! Proto se nad nádherou našich domů nepozastavuj; neboť nebudu-jeme je z nějaké ješitnosti, nýbrž čistě jen podle moudré potřeby našeho ducha!”
3. Praví Chanchah: „Tedy také zde, jako na Zemi u tak zvaných jezuitů, jejichž žačkou jsem kdysi byla, platí ono „Omnia ad maiorem dei gloriam?” (Vše ku větší slávě Boží!) Cožpak tito zlí řeholníci našli cestu také k vám?
4. Takový dům by byl ovšem mnohem lepší nežli císařská Říše mé vlasti na Zemi. Ó vy přenádherní ubožáci, pohleďte zde na Pána; Jeho roucho vám praví, jaká nádhera jemu přede-vším leží na srdci! Z toho také snadno poznáte, zda a jak Mu je taková vnější nádhera příjemná. Ano, láskou planoucí nádhera srdce, ta je mu naprosto a nade vše příjemná, vše ostatní je však před Ním ošklivostí!
5. A kdyby tomu tak nebylo, pak by byl již velmi často u vás, podobně jako na mé Planetě, kde velmi často přichází právě k těm nejchudším a nejnepatrnějším, Sám je jako láskynejplnější Otec učí a na Své děti vychovává a veškerou hojnost Své milosti jim věnuje! Ale k velkým a vznešeným, kteří bydlí též v nádherných palácích, nikdy nepřichází a neučí je a také je na Své děti nevychovává!”
6. Praví ony tři: „Milá sestro, máš sice pravdu; ale jak ty ses stala tak příjemnou Pánu, - chová-li On v Sobě skutečně Ducha Nejvyššího, - ač pokud svou nejvnitřnější moudrostí spatřu-jeme, nepocházíš z nějakého příliš chudobného domu tvé Planety?!”
7. Praví Chanchah: „Proto se mi také na mé Planetě nikdy nedostalo této milosti! Že však nyní jsem Mu tak nablízku to zapříčiňuje má láska k němu; neboť milovala jsem Ho celým žá-rem svého života, již dříve nežli jsem Ho znala a nežli jsem věděla, že také tvorové smí nejsvě-tějšího Tvůrce milovat A hleďte, tato láska a nikoli nádhera mého pozemského domu mě přived-la k Němu!”
8. Praví ony tři: „Ale my jsme nyní přece také u něho vzdor tomu že náš dům je nadmíru nádherný; jakpak to tedy přijde, je-li On tím, zač Ho nám svými řečmi líčíš?”
9. Praví Chanchah: „Mé milé sestry, zevně zdánlivě ovšem; ale tato blízkost, což brzy až příliš jasně poznáte, až otevře Svá ústa před vašimi mudrci! Ale nyní jsme již také předsíni va-šeho domu! Martin se již zastavuje a obrací se k nám, aby se poradil; proto přerušme nyní své řeči a dejme pozor na vše, co se tu bude dít!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola