předchozí kapitola obsah následující kapitola
Uklidňující řeč tří slunečních dětí k ženám. Martin v novém pokušení.
Ženy Země v souladu se slunečními ženami. Nařízení Páně k
odchodu do příbytku slunečních dcer.
1. Sluneční dcery si však velmi dobře povšimly, do jakých rozpaků byly uvedeny ony mnohé ženy pro jejich odhalení; proto se také k nim přiblíží a praví: „Vážené, a naším pohlavím spříz-něné sestry, odložte a odvrhněte od sebe, co vás není hodno; pak vás nás zevnějšek nebude nikdy rušit!
2. My nemůžeme za to, že se Všemohoucímu zalíbilo utvořit nás podle vašeho mínění tak nesmírně krásnými a proto také nejsme ani v nejmenším ješitné anebo dokonce podle vašeho pozemského zvyku pyšné, neboť zajisté až příliš jasně poznáváme, že to není dílo naše, nýbrž jedině dílo Boží, - a bylo od nás příliš pošetilé a špatné, kdybychom pohlížely na vás s pohrdáním proto, že nejste zevnějškem tak krásné jako my!
3. Vždyť jsme to nebyly my, nýbrž byla to síla nejvyššího Ducha, která jak vás, tak i nás utvářela tak, jak to Jeho nekonečná moudrost uznala za dobré a vhodné! Jsme-li tedy díla zcela jednoho a téhož věčného Mistra, jak bychom tedy mohly na sebe vzájemně s opovržením po-hlížet chtějíce mít jisté vlastnosti přednost kterou jsme si nepropůjčily my, nýbrž kterou nám propůjčil jedině Bůh?!”
4. Buďte tedy veselé, vážené, milé sestry co do pohlaví a nepohlížejte na nás nikdy závist-ným okem, tak budete moci snést náš zevnějšek právě tak snadno, jako svůj vlastní! Hleďte, vždyť nás snáší dokonce vaší mužové, pro něž jsme jistě mnohem útočnější a přitažlivější; mys-líme tedy, že nás máte jako pohlavím příbuzné mnohem snáze snášet?!”
5. Praví Martin u sebe: „To ano, ale ovšem jen s největším úsilím! Neboť nyní jste zvláště nesmírně půvabné! Nejslabší dotyk vaší paže například by mohl našince okamžitě uvést do tak nanejvýš přepodivného vzrušení, že by se v něm mohl člověk pro samou nejpalčivější rozkoš musel jako nějaká nadmíru nafouklá žába přímo rozpuknout!
6. Ó saprment, saprment, - ta prsa, ty paže a nohy od a až do z! Saprment, ó saprment! Ne, ne, to je k nevydržení; to je na každý způsob k nevydržení! – ne, padnou-li tak nyní na má prsa?! Ó saprment, to by byl konec; ano dočista by byl se mnou konec! – Budou se muset pře-ce jen opět více obléci; neboť takto jsou nesnesitelně krásné a nad veškerou pochopitelnou míru jistě i pro kameny příliš svůdné!”
7. Praví ženy: „Ó přenádherné dcery této lepší velké země! Je jednak pravdou, že jsme byly zpočátku poněkud ješitné a záviděly vám velice vaši krásu; ale nyní musíme také doznat, že je to vlastně vaše nám až příliš nepochopitelně velká krása, která nás poráží! Neboť naše oči jsou příliš nevycvičené, než aby byly schopné snést tento pohled; proto vás prosíme, andělské dce-ry, abyste se přece jen oblékly, jinak bychom pod vaším pohledem musely zcela uhynout, vzdor tomu, že jsme již jaksi blaženými duchy a vy ještě jen bytosti této země, zahalené masem a krví!”
8. Praví sluneční dcery: „Splnění vašeho přání, jakkoli vám chceme stát ve všem co nejo-chotněji k službám, nezávisí nyní na nás, nýbrž na vašich Pánech; co oni chtějí, to také učiní-me! Proto se obraťte na ně!”
9. Pravím Já: „Zůstaňte; musíte Mně takto sloužit! Já vím proč! Neboť hleďte, Mé tři nejmi-lejší dcery, ačkoliv jste zrozeny na této zemi, - přece neví nikdo lépe, čeho je dětem zapotřebí, nežli jedině Otec! A Já jsem nejopravdovější a nejsprávnější Otec těchto a nesčetných jiných dětí; proto také nejlépe vím, čeho jim třeba a co jim může prospívat a proto chci, abyste se ne-odívaly jinak, nežli jak se ve vašem řádu na této zemi odíváte!”
10. Praví ony tři: „Pane, Mistře a Otče těchto Svých dětí, o kterých ses zmínil, tvá vůle budiž nám svatým přikázáním! Ale nyní pojďte už konečně do našeho příbytku a dejte se tam poctít a chcete-li také, veškerým žárem našich srdcí pomilovat!”
11. Pravím Já: „Ano, Mé nové dcery, nyní vstoupíme do vašich příbytků a uvidíme, jaké jsou! – Martine, jdi s Petrem a Janem napřed, - ty Boreme a ty Choreli, následujte ony tři se ženami a s ostatními bratry; za Mnou pak půjdou Číňané se svými ženami! Vy tři dcery Slunce a nyní dcery Mé jděte pak zde po boku obou těchto Mých sester, které slují Chanchah a Gella a v tomto uspořádání vejdeme všichni vespolek do našeho příbytku!”
12. Praví Ony tři: „Pane a Mistře, budou však ti přední tři také vědět, kam mají tuto celou velkou společnost vést?”
13. Pravím Já: „ O to se nestarejte! Oni dva v jejichž středu je Martin, znají všechny vaše příbytky zcela přesně; neboť Mým dětem není nic cizího a neznámého. Co mám jako Otec Já, to mají také ve vší nekonečné hojnosti i oni; proto tedy jen žádné starosti!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola