předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pokořující účinek tělesné krásy tří slunečních dívek na ostatní ženy.
Martinova hromová řeč a rada Páně pohněvaným ženám.
1. Po těchto Mých slovech svléknou hned ony tři svůj šat a praví: „Ó nejvznešenější, - je-li tomu tak, pak ať tento šat nepokrývá nikdy naše tělo; neboť také on je zastřením pravdy a spo-lupomáhá zastírat v něm naše srdce a lásku, což není správné!”
2. Když tu tak stojí nahé oděny opět jen pásem kolem beder a boků a jejich krása je opět úplně zjevná, padnou všechny ženy k zemi a křičí: „Ó běda, běda nám přeošklivým!”
3. Tímto chováním žen se Martin zase jednou rozhněvá, otevře mocně ústa a praví velmi dobře slyšitelným hlasem: „Tu to zase máme! Leží tu jako zmalátnělé žáby na zemi! Ne, ale to nebe není až na magicko – nádherné utváření věcí ani o vlas lepší nežli Země se svými pomíje-jícími bytostmi! Tam totiž způsobuje pomíjejícnost to, že lidé pro samé starosti o svůj život zcela zhloupnou a proto nezřídka ztrácí s očí život s jeho pro ně nanejvýš osudnou pomíjejícností tak velice, že pak jako dobytek ve vší hlupotě své jsoucnosti již ani neví, co život je a zda ještě žijí; a za všeho nejméně ví, zda budou, vědomi sama sebe, žít ještě dále po smrti těla!
4. Zde v nebi sice starosti o pomíjejícnost přestaly, ale na jejich místo nastupuje tisíc jiných mizerností, které daleko předstihují nanejvýš neblahé starosti pomíjejícnosti země! Hned přijde na to, hned ono, hned opět zase něco jiného! Krátce, člověk by se mohl stále spíše vším jiným nežli člověkem!
5. Co starostí mi již tyto ženské bytosti nadělaly, tomu se nevyrovná ani tento sluneční Svět! Míní-li se: „No, Pánu všechna chvála, - nyní zde bude jednou dobře!” Tu zrovna přichází něco jako blesk, že by si nad tím člověk přímo samou kůži z duchovního těla přes obličej přetáhl!
6. Ó vy marnivé hloupé husy, ó vy hanebné bytosti lidské, - cožpak myslíte, že vás Pán stvořil pro ješitnost – anebo za ozdobu nebes?! Cožpak vy se neustále domníváte, že máte právo, abyste nám mužským bytostem byly s celou spoustou svých hloupostí téměř nesnesitel-nou obtíží?! – Povstaňte a chovejte se příště moudřeji, jinak vás necháme všechny na holičkách a pak budete moci žít jedině všem svým děsným hloupostem.
7. Ze samé skryté žluči, že tyto sluneční dívky jsou ovšem nesmírně krásnější a moudřejší nežli ony, padají tyto bláznivé jako pytle naplněné slámou k zemi a křičí pak ze samého příkoří učiněného jejich nesnesitelně nanejvýš hloupé ješitnosti: „Ó Běda, běda nám přeošklivým!” „Ó vy husy, chcete snad být za své velké hlouposti krásnější nežli tyto dcery nebeské moudrosti, které stojí tak vysoko, že si u nás mužských duchů vynucuje nejspravedlivější obdiv! Pravím vám: To si ještě strašně dlouho počkáte!
8. Budete-li ve své hlouposti jednat tak dále jako dosud a činit chvalitebné pokroky, stanete se časem asi ještě ošklivější nežli týž host, kterého jsem s bratrem Boremem na dvou řetězech dovlékl do mého příbytku! – Proto povstaňte, chcete-li u nás ještě déle zůstat!”
9. Po těchto Martinových slovech všechny ženy opět povstanou, obrátí se ke Mně s prosbou, abych za toto jim učiněné příkoří Martinovi náležitě domluvil.
10. Pravím Já: „Máte přece samy ústa a jazyk; vraťte mu tedy co se vám nehodí! Neboť Mně Martin neublížil neboť bylo správné, že vás malým hřměním trochu probudil!”
11. Praví ženy: „Tak, tak, také Ty ó Pane, naše všecko, jsi proti nám?! Kde, kde potom do-jdeme milosti?!”
12. Pravím Já: „Ve vaší pravé pokoře, ve vaší poslušnosti a v pravé lásce ke Mně! Ale svou ješitností vyloudíte ode Mne velmi těžko nějakou milost. Proto učiňte, co vám Martin poradil, pak bude vše opět dobré! Staňte se milými přítelkyněmi oněch tří a milujte je, pak vám jejich krása bude již velmi málo vadit!”
13. Po těchto Mých slovech začnou se ženy chovat hned srdečněji a některé z nich mohou již snést velkou krásu slunečních dcer a bez velkého ostychu se mohou k nim přiblížit.
předchozí kapitola obsah následující kapitola