předchozí kapitola obsah následující kapitola
Otázka tří krásek k Pánovi, proč On a Jeho společníci
nepřišli do jejich příbytku. Moudrá odpověď Páně.
(6. Června 1848)
1. Když ony tři došly k nám v témž oděvu, jak se byly předtím před Martinem oděly, praví hned ke mně: „Ó Nejvznešenější, jak dlouho nás necháš se všemi těmito Svými čekat, nežli nás uznáš za hodné vejít do toho či onoho z našich příbytků jistě důstojně opatřených pro Tvé přije-tí?!
2. Hle, my víme od našich mudrců a také od duchů našeho velkého Světa, jakož i od duchů mnohých jiných světů, kteří nás – podobně jako nyní vy – častěji navštěvují a víme také z úst nezřídka k nám přicházejících andělů Nejvyššího Ducha, že my obyvatelé tohoto Světa jsme nejen zevnějškem velmi krásní, nýbrž mravně jsme také tak čistí, že ani nejčistší světelné by-tosti nemohou na nás objevit poskvrny a vždy nás shledávají za hodné návštěvy, s námi se podle jejich doznání co nejlépe ve vší čistotě obveselují a sdělují, jaká nesmírně zázračná díle přenekonečné říše andělů a Světů nejvyššího Ducha, kterého nazýváte svým Bohem a Otcem, existují a ještě se stále stávají co chvíli větší a nepochopitelnější.
3. Vydávají-li však nám a také vydávat musí všichni andělé a duchové toto svědectví a nejsou před námi nikterak naprosto zdrženliví, pak nechápeme, co vy na nás nalézáte, že k nám pociťujete tak malou náklonnost! My ostatní duchy nikdy neprosíme, aby k nám přišli; ale oni vzdor tomu rádi přichází, protože na nás stále nachází, co jim působí velkou slast a radost. Vás však jsme co nejsnažněji podle svého nejlepšího způsobu prosily a to nejčistší cestou moudrosti našich nejvyšších mudrců; ale na vás to mělo, jak se zdá, pramalý účinek! – Ó řekni nám, Nejvznešenější, co může toho být pravou příčinou; ó řekni, řekni nám, proč jste ještě ne-přišli do našich příbytků, v nichž vás tisícové očekávají?!”
4. Pravím Já: „Na tom nemá mravně vinu nikdo z vás; neboť Já zajisté nejlépe vím, jak jste ve všem opatřeny a znám vás, vaše čisté mravy a vaše příbytky. Ale jako vy, tak i my jsme svo-bodni a činíme, co chceme a nikdo nemá práva žádat od nás vyúčtování a říci nám: „Proč koná-te to anebo ono?” Neboť my jsme úplně svobodni a konáme, co chceme.
5. Při vší své moudrosti však také vězte, že my se pouhou moudrostí, naprosto nedáme při-táhnout, nýbrž jedině náležitou, živou láskou! Budeme-li náležitě milováni, pak budeme násle-dovat puzení vašich srdcí; ale vaše domnělá moudrost nás nepozvedne nikdy ani o půl kroku dále!
6. Já jsem však dobře postřehl, že jste předtím použily svých ke Mně řízených moudrých slov jen jako pláštíku, abyste přede Mnou skryly svou skutečnou lásku! Já však nejsem přítelem takových zastírání, nýbrž jen nejúplnější otevřenosti srdce! Chcete-li tedy Mne a všechny tyto Mé přátele uvést do svých příbytků, nesmíte se zevně zdát jinými nežli jaké jste uvnitř; neboť Já prohlédám každé i nejtajnější vlákno vašeho života! A co Já vidím, vidí všichni tito moji přátelé a ještě nesčetní jiní, kteří také podobně jako oni zde, jsou na věky úplně Moji!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola