předchozí kapitola obsah následující kapitola
Láskyplná a moudrá pravidla o chování daná Martinovi
a pokyny o vnitřním dění u tří krásek. Martinovo
sebepohrdání a zlost a uklidňující slova Páně.
1. Pravím Já: „Milý Martine, tvá vůle a tvá odvaha jsou velice dobré a chvály hodné; ale jen si nesmíš nikdy předsevzít konat něco v ohni – i když se spravedlivého hněvu – dokud jsi ne-prohlédl pravý důvod, z kterého bys jako lev chtěl s tisíci meči bojovat!
2. Hle. Já jsem tě předtím jmenoval mistrem rybářem tohoto Světa a také jím zůstaneš a tvá Petrem nabízená koruna hrdiny ti také zůstane, protože sis zde skutečně počínal obzvláště mis-trovsky! Neboť jak ti Můj bratr Petr sám poznamenal, je neobyčejně těžké, tyto bytosti přivést tam, kam jsi je byl mou silou v tobě – přivedl!
3. Nemysli, že se nyní tyto tři tím, že byly Mnou nutně poněkud zatlačeny zpět, řekly ve svém srdci lásky podle své dlouhé opravdovské řeči! Kdyby tomu tak bylo, pak by nás nezahr-nuly tolika slovy; neboť hle, jejich moudrost jest ostatně velmi úsečná.
4. Ale ježto jejich srdce ulpěla potají velmi mocně na nás, nadělaly mnoho slov a nebyly by dávno ještě hotovy, kdybychom jim byli něco namítali; jelikož jsme je však nechali mluvit, jak jim jazyk narostl, musely být konečně hotovy a pravím tobě, že se s námi potají loučily s velmi těž-kým srdcem a nyní se nemohou dočkat našeho příchodu – proto, jak nyní ihned sám uvidíš, přijdou nám brzy opět vstříc dokonce až sem, jestliže zde jen trochu počkáme!
5. Hle, proto by bylo velmi nespravedlivé, kdybychom je chtěli nyní posuzovat podle jejich dřívější, čistě z jejich žárlivosti vytrysklé řeči, kteroužto žárlivost v nich vzbudila právě ona nově probuzená láska! Viděly, že nás jejich krása nechává jaksi chladnými a že se u nás nemohou učinit náležitě oblíbenými ani svou krásou, ani svou prudkou láskou; proto vzaly své útočiště k nejdobromyslnější moudrosti a chtějí se nám prokázat co možno užitečnými!
6. Řekni nyní sám: Bylo by chvalitebné, kdybys je chtěl potřít jako lev tisíci nejžhavějšími meči?! Přemýšlej o tom jen tak trochu sám a řekni Mně, zda není tomu tak!”
7. Martin překvapeně otvírá oči, přemýšlí také docela vážně a po chvíli praví: „Ano, ano, - ano, zcela určitě ano! Je to tak správné! Ó já dobytek, ó já nejhloupější vůl a osel zároveň, snad jediný na této velké, světlé, lepší zemi!
8. Kde – kde – kde jsem měl pro Tvé nejsvětější jméno své oči, své dlouhé uši a vůbec své smysly?! Ne, kdybych tak měl po ruce hezky pevný klacek, abych si svou nejhloupější mozko-vou skříň notně proklepal, pak by mi bylo značně lehčeji!
9. Tato nejmilejší co nejvíce milující srdéčka – chtěl jsem – ne, nemohu to ani vyslovit; ne-boť je to příliš hloupé, co jsem chtěl! A opravdu, tamto již opět přicházejí přes malé návrší dolů! – Ó nejmilejší dítka! Ó pojďte jen, ó pojďte jen! Tentokrát budete již lépe přijaty!
10. Co však vám mám nyní jen učinit, abych svou oslovsky velkou chybu opět napra-vil?!Vždyť asi navlas vědí, co vše jsem k Tobě o nich mluvil! Ó z toho bude asi už nádherné vypeskování!”
11. Pravím Já: „Martine, nebuď ani na jedné ani na druhé straně příliš prudký, pak půjde vše dobře! Pomysli na poučení, jak se zde třeba chovat – totiž být pln lásky s vnější vážností, - tak budeš zůstávat stále stejným vítězem a mistrem v rybaření ve vodách Slunce! – Tak tedy jen vážně; neboť jsou nám již zase dosti nablízku!”
12. Praví Martin: „Ó Pane, dej mi jen trochu více poznání a prozíravosti, abych budoucně dovedl lépe posuzovat, kdyby mně ony tři přenádherné přišly opět se svou vždy velmi překva-pující moudrostí! Jinak neručím za to, že se dopustím opět nějakého vele-oslovského kousku!”
13. Pravím Já: „O to se nestarej; neboť právě tak jak jsi, můžeš Mně zde více posloužit než-li Petr a Jan, jejichž zření sahá do všech tajemství tohoto Světa! Neboť kdo již předem ví, jaké ovoce jeho úsilí následkem stanoveného řádu tohoto Světa přinese, neodvažuje se podniknout tolik, jako ten, kdo následkem svého ne tak jasného zření jedná a těmito bytostmi více podle řádu svého vlastního světa! Proto jen zůstaň, jakým jsi, tak budeš moci působit co nejlépe!
14.Tito lidé ztrácí také brzy chuť k duchu, pozorují-li u něho, že se jim v moudrosti vyrovná anebo, jak je tomu u Petra a Jana, dokonce je mnohem předčí; neboť tu se stávají neobyčejně pichlaví a pak se stáhnou velice zpět. Ale mají-li co činit s někým, jako jsi ty, pak to jsou k pohledání přeochotné nejlepší bytosti a možno je pak také takřka kolem prstu otočit; proto buď jakým jsi, tak Mi zde budeš moci sloužit co nejlépe – Ale nyní jen ticho; již přichází k nám!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola