předchozí kapitola obsah následující kapitola
Zdrcující účinek moudrosti tří slunečních
dcer na Martinovu vítěznou jistotu.
1. Martin který však byl už dlouho jako na jehlách, se obrací ihned na Mně a praví: „Ó Pane, ó Otče, - děkuji pěkně, to jsme se jednou dostali do pravého vosího hnízda! Ne to už přesahuje vše, co se mi dosud přihodilo!
2. Ó bratře Petře a Jene, vy jste mou odvahu a vítězství příliš záhy slavili a korunu hrdiny zaslíbili! Nyní se ukázalo, jakého vítězství jsem dobyl a jak dobře nám všem nyní ti tři sluneční pstruzi chutnali!
3. Ó Pane, vzpomenu-li si na své – Ty víš – darebné rybaření, bylo pro mě, jako že Tě opravdu nade vše miluji, slavnější nežli toto rybaření! Tvá dobrotivost a milost jmenovala mě zde dříve již opravdovým mistrem rybářem v živoucích vodách Slunce; ale již nyní musím při-cházet k Tobě s prosbou, abys mě toto chvalitebné mistrovství ihned opět ráčil odebrat! Neboť ryby tyto by mě přece už dávno spíše na úhel upečeného s kyselým zelím, jak se říkává, sežra-ly, nežli abych mohl vlastně myslet na to, abych nyní vyšel na rybaření!
4. Ó zoufalá vichřice! Ne, ne, tyto tři četly nám zde všem najednou levity ze všech Hvězd! A nejzoufalejší je však při tom jen to, že se jim v podstatě může pramálo namítat: Jsou dobré, ušlechtilé, mírné, ústupné a při tom nevýslovně spanilé a krásné; ale nyní bych zlostí přímo pu-kl, že mě tyto – pravím – tři děti tak přehanebně usadily!
5. Půjdeme za nimi?! – Já aspoň ne! Kdo ještě? – To by nám ještě scházelo jít k nim do školy! A snad i Ty Sám, ó Pane a ty Petře a Jane též?! Ta věc pěkně dopadla! – Co tomu Ty, ó Pane, Ty mé vše, říkáš?!”
6. Pravím Já: „Buď jen klidný a my všichni učiníme, co si ty tři od nás přejí, to jest půjdeme za nimi a uvidíme, co z toho všeho vzejde! Čím je nějaká komedie spletitější, tím více oblažuje její řešení! Neboť hle vy, jakožto Mé prvé děti, bratři a přátelé, musíte přece znát vše, jinak bys-te se pro Mou službu nehodili! Proto pojďme jen zcela trpělivě za oněmi třemi!”
7. Praví Martin: „Pane, Ty víš, že já nyní jako vždy říkám a říkat budu: „Tvá jedině nejsva-tější vůle se staň!” Neboť já vím, že jen Ty zcela jediný znáš všechny cesty, po nichž je nám kráčet, bychom dospěli k onomu cíli, který jsi Ty nám jako Bůh, Otec, Pán a Láska a moudrost na věky vytýčil; ale vzdor tomu všemu stojím zde nyní teprve jako naprostý vůl u hory a nedo-vedu ani v tomto okamžiku pojmout najednou spoustu rozporů, které nyní jako z nějakého proudu vytryskly z těchto tří slunečních bohyň!
8. Poznávám nyní vždy jasněji, že jejich věty musí být plny rozporů – a přece nemohu proti ním nic namítat; neboť co mluvily, bylo a je skutečně správné!
9. Ale Ty Sám jsi nejlépe pozoroval a viděl, jak byly na mých prsou blažené, chtějíce se učit jaksi lásce, jejíž sladkost tak velice velebily, že proto jejich průvodci chtěli, či ať to byl kdo to byl, učinit na mě násilí a zatím povolali dokonce své duchy, kteří jim pak ovšem dali zcela jinou ra-du. Tehdy jim byla láska vším nyní však ji právě prohlásily za němou vegetativní sílu, tedy asi za nicotu, která sama o sobě není zcela ničím, slouží pouze svobodnějším bytostem k rozmnožování jako sebe sama nepovědomá němá pohnutka, která se nejspíše skládá z nicotného elektromagnetického, nanejvýš nezvažitelného fluidu!
10. Jaká byla jejich řeč, když jsi jim kynul, aby přišly k Tobě! Jak nad-davidovská lyrika ply-nula z jejich překrásných úst! – Já jsem si pomyslil: „No, tu to máme, ty Ho již poznaly, ano aspoň silně tuší, kdo za Ním vězí!” Ale jak velice jsem se v nich zklamal! Jak zcela jiné byly a jinak mluvily, když objímaly Tvé nohy a co nejmocněji se jejich řeč změnila, když jsi jim sdělil velmi trpké podmínky, za kterých člověk jen na Zemi může dospět k Tvému dětství, - při čemž jsi dal ovšem velmi málo najevo Tvou přenesmírnou lásku, slitování a milost!
11. Pravím Tobě, ó Pane a Otče, půjde-li to s těmito Slunečňany tak dále, budeme zde mít zoufala skrovnou sklizeň; neboť zde bych si troufal spíše se Satanem něco pořídit – nežli s těmito třemi, žel nejkrásnějšími slunečními bohyněmi!
12. Věru, ty teprve jsou – jak se říká – notně ďáblovými! Krásné, že si lidská obraznost ne-dovede krásnější představit, přitom však jsou prohnanější nežli všichni ti naši doma zanechaní chvalitební lázeňští hosté, které jsi předtím jako velmi úctyhodnou družinu Luciferovou oddělil od Lucifera! Tvrdím, že velmi neforemný nejošklivější ďábel je tisíckrát méně nebezpečný nežli taková přenebesky krásná bytost, má-li tak rozsáhle ďábelské chytráctví!”
13. Ale buď nyní jak buď, já budu – jako zajisté my všichni – jednat, jak Ty chceš a půjdeme nyní také do jejich příbytku; ale zajisté mi, ó Pane, dovolíš, abych při dobré příležitosti nemusel klást svému jazyku uzdu?! Jejich bezmezná krása mě nyní už nebude mást; a proto se těšte vy zbožné bytosti tohoto Světa, - nyní okusíte Martina způsobem, že vám vaše velká moudrost bude připadat jako roztoč proti hoře! Neboť pro Tvou čest a pro Tvé jméno chci se stát lvem a bojovat zároveň tisícerými nejžhavějšími zbraněmi. Ale nesmíš mě vše, Ty, ó Vše nade vše, nechat na holičkách; neboť kdybys to učinil, pak bych se mohl se svou velkou odvahou dostat do pěkné bryndy!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola