předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pokračování a závěr kritické řeči moudrosti
tří slunečních dcer.
1. Tři sluneční dcery: „My jsme sice zpozorovaly, že zejména tento bratr, kterého nazýváte Martinem, má některé velmi pozoruhodné jiskérky mystické moudrosti, podobné moudrosti na-šich velehor, kteří k nám přicházejí také mnohdy s věcmi, které i s jejich příbytky, jsou nad na-ším okruhem zření a poznání; ale prospěje to jemu a vám tato vysoká mystika, chybí-li vám zcela prvé základy praktické životní moudrosti?!
2. Tyto základy však záleží v náležité shovívavosti k slabým; neboť kde silný chce být sil-ným vůči slabému a vítězem nad ním, tam je veškeren řád moudrosti ztracen. Neboť každá síla musí shledávati vítězství ve svém jasném vědomí a nikdy ne v hanebném podmanění toho, co se už z daleka jeví mnohem slabší.
3. A tak jsme také jednali my, když jsme vás jako mnohem slabší spatřili na naší půdě; čini-ly jsme, co jste chtěli, abychom vás mohly tím hlouběji zbádat. Nyní jsme vás přesně zbádaly a poznaly, že jste velmi politováníhodné bytosti; proto vás také přestože jste duchové, také zve-me, abyste u nás zůstali, abyste se zde naučili pravé moudrosti, které je vám především třeba, chcete-li časem obdržet lepší myšlenky a pojmy o Duchu nejvyššího!
4. Naši čistí duchové nám sice ze vznášejícího se světelného vodstva hlásají, že se vám nemáme protivit, ježto je ve vašem středu ono Nejstrašnější; ale tehdy jsme toto zvolání zcela dobře nechápaly! Nyní však je nám již jasno, že tím nemínili nikoho jiného nežli jen tebe; a toto Nejstrašnější spočívá zajisté v tom, že ty jsi to v podivuhodné pošetilé domýšlivosti přivedl asi nejdále, jelikož se jak vidíme, považuješ skutečně za nejprvnějšího Syna nejvyššího a v tomto klamu také posiluješ a snažíš se udržovat své bratry. A u nás je právě to nestrašnější, když si někdo dovolí klamat své slabší bratry!
5. Kdo je silný, ať svou sílu neskrývá; ale ať ji také neuplatňuje u slabých! Kdo je však sláb, ať se neukazuje, jakoby byl silný, nýbrž slabý, tak se stává síla silného a slabost slabého jednou silou v silném!
6. Tato slova dobře uvažte; přichází vám vstříc jen z úst téměř nedospělých dětí tohoto nádherného Světa! Pojďte však do našich nanejvýš pohostinných příbytků našich rodičů; tam vám bude rozžehnuto světlo mnohem silnější! Ať vám nebrání, že se domníváte být již dokona-lými a myslíte, že by nám uškodilo, kdybychom se dotkly vašich prsou! Ó, v tom buďte zcela bez starosti!
7. Neboť hle, my jsme právě pravou moudrostí již nyní jako děti v našich tuzemských tělech mnohem čistě duchovnější, nežli vy se kdy stanete; neboť duchovno jistě nespočívá v těle, ný-brž ve vlastním duchu, který zajisté jest a zůstává vždy týž, ať v hrubším anebo v jemnějším éterickém těle!
8. Také nesmíte naše těla měřit podle těl, která vy jste nosili na vaší tak zvané Svaté Plane-tě a která byla hrubší, těžší a temnější a neohrabanější nežli nejhrubší kameny tohoto světa; neboť zajisté sami snadno shledáte, že naše těla jsou již mnohem éteričtější a se světlem spří-zněnější nežli těla vašich duchů, jak je zde možno vidět a spojují v sobě mnohem větší čistotu a správný řád, protože jsou stále pronikána duchem v nich sídlícím!
9. Proto pojďte jen v dobré náladě za námi, - v našich příbytcích se stanete jistě čistější nežli jste nyní; ale přesto vše nestane se na vaši slabost ani nejmenší nátlak převážnou silou, kterou nevystavujeme tak okázale, jako jsi předtím učinil ty, příteli Martine, když jsi velmi směš-ně – ač nejslabší – mluvil o své síle, - kterou bys mohl náš velký Svět jako snad něžné poupě éterické prašné květiny rozetřít mezi palcem a ukazováčkem!
10. Nepoznáváš nyní sám, že jsi svou sílu přece jen cenil trochu vysoko?! – Ale nebudiž ti proto činěna výtka, - neboť mluvil jsi ve slepé horlivosti a neznal jsi nás; nyní nás znáš snad lépe a proto si také nebudeš něco takového o nás myslet, neřkuli hlasitě vyslovovat.
11. My nyní tedy jdeme napřed a chcete-li, následujte nás a buďte ujištěni, že budete u nás nadmíru vlídně přijati v našich pevných domech, které nejsou jako tvůj nebeský dům v nějaké utkvělé domýšlivosti, nýbrž trvají v nejpevnější skutečnosti, postavené naší vůli a našima ruka-ma! –
12. Abys však, Martine, viděl, že naše moudrost přece jen sahá trochu dále a že my tebe a vás všechny známe lépe nežli si myslíš, nalezneš v příbytku našich rodičů podívanou, v níž se zcela opět nalezneš od prvopočátku až k tomuto tvému okamžiku!
13. Ty se asi domníváš, že jsi velmi daleko mimo svůj nebeský dům a hle, my jsme v tomto okamžiku v něm a vidíme přesně vše, jak to v něm dopadá, jako jsme také byly svědky, když jsi chtěl dát nanejvýš ohnivý polibek onomu zakuklenému draku! Ale nyní, o této naší síle zření nepřemýšlej; neboť v pravou dobu nalezneš v opravdové moudrosti důvod všeho toho, budeš-li nás následovat! Tvá a vás všech svobodná vůle veď vás! My nyní jdeme napřed!
14. Po této delší řeči se ony tři vzdálí.
předchozí kapitola obsah následující kapitola