předchozí kapitola obsah následující kapitola
Úžas Chanchah a Gelly nad krásou slunečních dcer. Pán
chválí Martina jako rybáře duší. O seslání a uchopení milosti.
1. Když ony tři přijdou se svými vůdci ke Mně a Chanchah a Gella spatří tyto tři neobyčejné krásky, zachvějí se obě a Chanchah praví:
2. Chanchah: „Ó můj všemohoucí Otče, co je to za bytosti? O takové nanejvýš nepochopi-telné kráse se mi ještě nikdy ani v nejživějších lidských prsou nezdálo! Ó Otče, ó Otče, jsou to také stvořené bytosti, anebo jsou to praduchové, jejichž mysl byla od věčnosti neposkvrněnější nežli světlo nejčistší hvězdy?
3. Ach, jak strašně ošklivou musím vypadat ve srovnání s nimi! Ano, pohlédnu-li na ně, při-padá mi to, - ó odpusť mi takovou myšlenku! – přímo tak, jakoby Tobě, ó Otče, bylo téměř ne-možno stvořit tak nesmírně krásnou lidskou ženskou podobu! Ale taková myšlenka je ovšem právě tak hloupá a pitomá jako jsem nyní já sama! – Ó, ó – věru, jejich přenesmírná krása je mi téměř úplně nesnesitelnou!”
4. Po těchto slovech Chanchah umlká; Gella je však již hned od počátku zmlklá a celá bez-radná, jen potají v pocitu své domnělé největší ošklivosti pouze vzdychá.
5. Já však z toho nejlepšího důvodu ponechávám chvíli obě v této jejich zkroušenosti a pra-vím poté Martinovi: „No, no, nejmilejší bratře Martine, lovení ryb se ti velmi dobře daří; tys Mi obohatil tři velmi způsobné rybičky dokonce z hlubokých vod Slunce, což Mi působí velmi vel-kou radost! Nyní již vidím, že se ti lovení ryb lépe daří zde nežli na Zemi! Proto tě tedy již musím učinit skutečným rybářem ve vodách Slunce; ty se stáváš nyní obzvláště pevným a hodíš se skutečně k Mému bratru Petrovi a Janovi, kteří jsou stále Mými hlavními rybáři v celé nekoneč-nosti!
6. Vskutku, tentokrát jsi předstihl sám sebe a vyznamenal se! Hle, to je prvá opravdová ra-dost, kterou jsi Mi učinil! Neboť dosud se téměř každému vyslanému rybáři v tomto světelném světě nepodařilo chytit lidi právě tohoto světa do sítě lásky; neboť jejich moudrost je veliká a jejich krása učinila již mnohé rybáře úplně bezmocnými. Ale ty ses tady, jak řečeno, skutečně jako nějaký mistr vyznamenal; proto když jsi tak dobře hospodařil v malém, budu tě muset usta-novit nad něčím větším!”
7. Praví Martin: „Ó Pane, ó Otče, příliš mnoho, příliš mnoho milosti! Ty zajisté víš , že od vo-la nelze mít nic jiného nežli kousek hovězího masa; a co jiného jsem před Tebou než vůl a mnohdy také ještě jiný dobytek! Ty už víš jaké dobytče míním!
8. Bez tvé obzvláštní milosti by se mně ve společnosti těchto tří nejmilejších dcer jistě pře-velice bledě a špatně dařilo; neboť i kdyby mně svou moudrostí nezasadily takové příliš mocné rýpnutí do žeber, jistě by se to tím mocněji stalo jejich přesvůdnou krásou!
9. Ó, ó a jaká krása od hlavy až k poslednímu prstu na noze! Ale Tys mě uchopil dvěma nejsilnějšími bratry podpaží a hle, pak to ovšem šlo! Kdybys mě byl však nechal jen poněkud volného a bez opory pak bych býval na místě se svou silou hotov; jak by se mi však potom daři-lo, to budeš Ty ó Pane jistě vědět nejlépe Sám!”
10. Pravím Já: „Milý bratře, tys ovšem velmi dobře odpověděl; neboť beze mne nemůže ni-kdo nic učinit! Ale hle, věc je takováto:
11. Seslání Mé milosti je ovšem Mým dílem, které se nikomu nezadržuje; ale uchopení této Mé milosti a jednání podle toho je vlastním dílem každého svobodného ducha a tedy také dílem tvým, - a proto tě také chválím, že jsi právě Mou milost tak znamenitě uchopil a podle ní jednal!
12. Já však sesílám Svou milost velmi mnohým a oni ji také poznávají a chválí Mne za to; ale mají-li podle toho jednat, pak milosti nedbají a zůstávají stále stejní ve svém pozemském špatné zvyku. Dokud jsou v těle, konají to, co dělá dobře jejich tělu a zůstávají do posledního okamžiku smyslnými; a když potom přijdou do říše duchovní, jsou potom desetkrát horšími, než-li byli na světě, neboť zde mohou mít vše, co chtějí. Oni mají také vždy stejně mocnou Mou mi-lost; ale nedbají jí a to je pro ně zlé.
13. Ty jsi však nyní Mé milosti vskutku dbal a proto jsi hoden Mé pochvaly, zejména zde, kde je tisíckrát těžší nežli na zemi uvést Mou milost ve skutek! Jen tak pokračuj dále, tak se bude tvůj duch těšit brzy síle svobody, jaké není rovno!”
14. Petr a Jan vydávají sami svědectví, řkouce: Ani my dva bychom nebyli měli odvahy přijít k slunečním ženám s láskou, protože víme co dovedou. Objeví-li u nějakého ducha i jen tu nej-menší slabost! Ale Martinovi se to podařilo! Tobě, ó Pane za to všechna chvála a Martinovi pře-nádherná koruna hrdiny!”
15. Pravím Já: „Ano, staň se tedy! Nyní však milý bratře Martine, představ mně ony tři své rybičky, abych se od nich dověděl, jak jsi je pro Mne připravil!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola