předchozí kapitola obsah následující kapitola
Soucit tří slunečních dcer s omdlelými jeptiškami a o oživení
těchto Pánem. Rozmluva Jana a Martina se slunečními
dcerami o dosud jimi nepoznaném Pánu.
1. Po těchto slovech zcela umlknou a ony tři praví Martinovi, jakož i Petrovi a Janovi: „Ach, tu to nyní máte; když jste to již předem věděli, proč jste nás vyzvali, abychom jim ukázaly svůj odhalený obličej?! Nyní tyto ubožačky leží před námi zcela bez života! Kdo jim nyní dá opět nový život? Dovedete to vy? Ó, dovedete-li to, pak probuďte opět tyto ubožačky; neboť nám je jich velice líto! Ach kéž bychom se nebyly před nimi odhalovaly!”
2.Praví Jan: „Nic si z toho nedělejte! Co je zde potkalo vaší, od Pána Boha zvlášť zvýšenou přemocnou krásou zevnějšku, jest pro ně nadmíru dobré a zdravé; neboť tím se právě zbavily posledního, ale nadmíru těžkého hmotného břemene, které by je jinak ještě velmi dlouho trápilo a rovněž tak dlouho by je činilo neschopnými požívat vyšší a nejvyšší radosti Božích nebes. Nyní však toto břímě odstoupilo od nich jednou ranou na věky a tak povstanou také brzy k lepšímu a čistému životu a budou moci pohlížet na vás bez pohoršení, hanby a škody jako my a budou vám moci velmi mnoho prospět. Neboť jsou to zajisté dcery nejvyššího a nejsvětějšího Otce!
3. Nyní jsou téměř jako mrtvé, neboť byla jim vzata tato jejich falešná láska, která je dosud oživovala mnohem více nežli láska k Bohu, věčnému Pánu vší slávy a všeho života; ale hleďte, tamto zcela z povzdálí vzadu této velké společnosti přichází sem právě Muž, Otec, mezi dvěma dcerami! Tento Muž povolá tyto nyní zdánlivě mrtvé v pravou chvíli opět v život a tím se před vašima očima ukáže sláva Boží! Proto, jak bylo řečeno, nic si z toho nedělejte; neboť co se nyní přihodilo jim, je nejléčivějším aktem pro jejich srdce, která byla dosud ještě velmi ješitná!”
4. Praví ony tři: „Ó nádherný, nám již známý příteli! Jelikož jsi nám nyní řekl tolik potěšující-ho, řekni nám také, kdo je tedy onen muž, který se nyní přichází mezi svými dvěmi dcerami! Je to také váš bratr a pochází také on jako vy z oné svaté Planety?!”
5. Praví Jan: „Jak Ho vidíte nyní kráčet, je zajisté Bratrem nás všech a pochází jako my Svou, zde viditelnou vnější podstatou se Země, to jest z onoho malého světa, který vaši mudrci všeobecně nazývají svatou Planetou; ale nicméně je Mistrem a tedy také Pánem nás všech. Neboť kdo je Mistrem, ten je také Pánem. On však je našim Mistrem ve všech věcech; je tedy také Pánem nade všemi Bohem uspořádanými věcmi.”
6. Praví ony tři: „Ó, je-li tomu tak, pak je mnohem více nežli vy, - snad asi jako u vás nej-vyšší mudřec, kterého musí poslouchat nejen všichni lidé tohoto velkého světa, nýbrž také všechny hory a vody a všechna zvířata a rostliny?!
7. Praví Jan: „Ano, ano, asi tak, ale ještě však více, jak to samy velmi brzy poznáte!”
8. Praví ony tři: „Musíme se snad také před ním zahalovat?!”
9. Praví Jan: „Toho není třeba! Ten zná vás i celý váš Svět už dávno, dříve ještě nežli byl a dříve ještě nežli jsme byli my i vaši mudrci!”
10. Tomu se ony tři sluneční dcery velice podivují, takže na to odvětí: „Co – pravíš?! Ó, to je něco, co jsme ještě nikdy – od našich největších a nejvyšších mudrců neslyšely; neboť oni říka-jí, že tento náš světelný Svět je jakoby matkou všech ostatních Světů a že je také ze všech nej-starší. Je-li však tento náš velký Svět, nemá téměř konce, nejstarší, - což je určitě a jistě, neboť jsme byly již velmi často svědky, jak se z jeho rozsáhlého lůna rodily nové, ale ovšem jen malé Světy, jak je nazývají naši mudrci, - jak může být pak nějaký mudřec jiného jistě menšího Světa, jenž byl zrozen též z tohoto našeho Světa starší nežli naši mudrci, - ano starší nežli náš velký, téměř nekonečný Svět?!
11. Ó ty jinak velevznešený příteli hle, tu ses jistě asi trochu přepočítal! To by musel být ten váš mistr nějakým praandělským duchem; pak by to ovšem bylo něco jiného, pak bys mohl mít zajisté pravdu! Ale jestliže tomu tak asi stěží bude, - což soudíme z toho, že ho neobklopuje zcela žádný světelný lesk, jak se to vždy u ostatních andělských duchů co nejmocněji vyskytuje, takže my sami se vůči jim jevíme téměř zcela temní, - pak se vůči nim jevíme téměř zcela temní – pak nám už nesmíš zazlívat, jestliže ti zde vytýkáme malou početní chybu!”
12. Praví Jan: „Velevážené dcery! Vaši moudří počítají zajisté dobře, - ale my počítáme lé-pe; neboť hleďte, je velký rozdíl mezi námi a vámi! My jsme nejopravdovější děti Nejvyššího; vy všichni jste však jen jeho tvorové a můžete se jen skrze nás stát jeho vnuky! To víte také z úst vašich mudrců; je-li však tomu tak, pak mi řekněte, kdo je starší” děti, anebo vnukové, jimiž jste vy?!”
13. Tu se ony tři zarazí a teprve po chvíli praví: „Ó ty převznešený, tato tvá otázka pochází z příliš hluboké moudrosti! Na ni ti nedovedeme odpovědět; snad by to byli s to naši mudrci, - což my však nemůžeme tvrdit, neboť nedovedeme přirozeně vypočítat, jak hluboko sahá jejich moudrost! Nechme však nyní těchto věcí; neboť váš Mistr a Pán – jak jsi pravil – se k nám již dosti blízko přiblížil! Chceme se na Jeho příchod důstojně připravit! Jen nám nyní řekni, jak má nejraději, aby se mu šlo vstříc, abychom se mohly podle toho vnitřně i vnějšně připravit!”
14. Praví Jan: „V této věci se obraťte na vašeho druhého otce Martina, který vás předtím učil milovat; ten už vám to poví zcela přesně!”
15. Po této výzvě se okamžitě ony tři obrátí v této věci na Martina a on jim hned praví:
16. Martin: „Ó mé nejmilejší dcery! U tohoto našeho Mistra a Pána neplatí nic jiného nežli jedině čistá láska! Proto jděte Mu vstříc s největší láskou, tak si Ho získáte; jestliže jste však Jeho získaly, pak jste získaly vše, - neboť Jemu jsou všechny věci možny! On by vás mohl uči-nit dokonce skutečnými dětmi Božími, - o tom jsem úplně přesvědčen!”
17. Praví ony tři: „Směly bychom také Jeho tak milovat jako jsme předtím milovaly tebe? Směly bychom se také tak podle své nově probuzené lásky a touhy svého srdce pevně k němu přimknout?”
18. Praví Martin: „Ovšem, láska nemůže před Ním nikdy učinit chybný krok: I kdyby také v nejkrajnějším případě vám řekl: „Nedotýkejte se Mne!” Nedejte se tím zdržovat a nicméně rozohněte se jen tím více k Němu a uchopte Ho skálopevněji do svých srdcí, pak Vám přijde už Sám Sebou vstříc a dovolí vám ve vší hojnosti po čem prahne vaše srdce! – Přijal-li vás jednou On do Svého srdce, pak teprve pocítíte v sobě blaženost, o níž neměl žádný mudrc tohoto va-šeho světa ani nejmenší potuchy.
19. Praví ony tři: „Ach, ony dvě převznešené jistě asi požívají v největší hojnosti této blaže-nosti?! Jaký to musí být mocný nebeský duch, že Ho jako opravdové děti nejvyššího Ducha, jako svého Pána a Mistra vzýváte! Musí to být jistě prvý Syn nejvyššího a tudíž také jeho milá-ček a jeho vše?!”
20. Praví Martin: „Ano, ano, tímto svým hodem jste nyní trefily téměř úplně do středu; ta věc asi tak nějak bude! Ale buďte nyní jen zcela klidné; On bude již za okamžik zde! Hleďte, ony mrtvé se začínají také již i jen při Jeho přiblížení hýbat; proto buďte tedy jen klidné! Ale že je, mé nejmilejší dcery, nesmírně roztomilý?”
21. Praví zcela vzrušeně ony tři: „Ach nebesa, ach nebesa! Ó, takovou roztomilost nemají jistě ani všechna nekonečná nebesa! Ach, ach, ach, jak nevýslovná něha vyzařuje z celé jeho bytosti! Ó, odpusť nám, musím-li ti zde říci, že vy byť také děti Nejvyššího, jevíte se být proti němu téměř jako prázdné stíny! Ach, ach, čím blíže přichází tím se stává našim srdcím jasnější, že člověk nemůže mimo něj již žádnou bytost milovat!
22. Ó příteli, ó ty náš nový duchovní otče, nyní nemůžeme svá srdce – při Nejvyšším opravdu již zadržet; příliš mocně si Ho žádají! A pohleď, - nyní zůstává as deset kroků před ná-mi stát a – ach, ach, pohleď tam, pohleď tam! Dává znamení ukazováčkem! – Ó řekni nám ko-mu, komu, - ach komu platí tento svatý pokyn?! Ach, to je pokyn! Hle, hle, hory tohoto světa se sklání, kdykoli pokyne! – A hle, tam dole hluboko v údolí, jak se ta velká voda pozvedá a za-chvívá, kdykoli pokyne! – Ó řekni, řekni nám, - komu platí toto svaté pokynutí?!”
23. Praví Martin též zcela dojat: „Vám, vám nejmilejší dcerušky a pro vás tentokrát jistě také tomuto vašemu celému světu! Proto jen pospěšte a učiňte, jak jsem vás dříve poučil!”
24. Praví ony tři: „Ach doveď nás tam! Nemáme odvahy a síly; neboť naše příliš mocná lás-ka ochromuje naše údy!”
25. Martin, Jan a Petr uchopí nyní hned ony tři podpaží a vedou je zcela jemně ke Mně.
předchozí kapitola obsah následující kapitola