předchozí kapitola obsah následující kapitola
Zvědavost dvaceti ješitných jeptišek a jejich prospěšné
pokoření odhalenou krásou tří slunečních dcer.
1. Když se tato velmi četná společnost slunečňanů co nejrychleji rozběhne, vzchopí se nyní opět také ony tři dcery a jsou nyní ještě mnohem krásnější. Neboť z jejich nám nepochopitelně krásných očí vyzírá nyní již neskonale ušlechtilá láska a jejich řeč se stává tak něžnou a líbez-nou jako zpěv Cherubů; neboť nyní nemluví o ničem jiném než o lásce.
2. My se však začínáme nyní opět pohybovat dále. Mnohé ženy, které jsou vedeny Bore-mem a Chorelem a po jejich boku také mnichové, začínají se nyní tlačit dopředu, aby shlédly ony nesmírně krásné dcery Slunce; neboť dříve pro samý obdiv neměly času, jelikož příliš mno-hé a příliš podivuhodné přírodní vzácnosti Světa jim padaly takřka do očí. Jelikož však nyní své oči víc a více nasytily a Borem je vlastně na to upozorňuje, chtějí nyní tedy také vidět, zda a oč jsou sluneční ženy krásnější nežli ony samy.
3. Martin vnitřním pokynem ode mne ihned postřehne, co mají na mysli a také ví, jak tyto jeptišky si na své nynější kráse příliš zakládají, budou oněmi třemi nejmocnějšími kráskami Slunce poraženy; proto praví k oněm dcerám:
4. Martin : „Poslyšte mě, nesmírně krásné dcery! Hle nyní se začíná tlačit dopředu velmi značný počet žen z mé Planety, aby porovnaly krásu svého zevnějšku s krásou vaší: Jelikož vy jste však svým zevnějškem proti nim přenesmírně krásnější, takže by vaše krása mohla ony poněkud ješitné na delší dobu přímo usmrtit, zahalte svými přebohatými vlasy na chvíli svou tvář a ponenáhlu ji pak odhalte, až vám k tomu dám pokyn! Ó, učiňte mi tuto laskavost!”
5. Praví ony tři: „Ó naše lásko! Cožpak jsme svým zevnějškem tak krásné?: Hle, zde v tomto světě nám to ještě nikdy nikdo neřekl; neboť zde o nějaké kráse zevnějšku nikdo nic neví, nýbrž jen o zevnějším řádu a příslušné moudrosti z něho! Ty jsi byl prvý, který začal chvá-lit náš zevnějšek, což jsme však vztahovaly také spíše na náš řád a naši moudrost; ale nyní pozorujeme, že míníš jen hlavně náš zevnějšek! Jelikož tedy náš zevnějšek je pro tebe, jak pra-víš, tak nevýslovně krásný, ó řekni nám, v čem tedy záleží tato naše velká krása!?”
6. Praví Martin: „Nejprve splňte mé přání, potom také já vám vše příležitostně zjevím!”
7. Praví ony tři: „Ó, shrň tedy sám naše vlasy nám přes obličej, neboť ty asi nejlépe víš, jak musí být náš obličej pokryt, aby nebyl nebezpečný těm, kteří nyní přichází k nám!?”
8. Martin se nedá dvakrát pobízet a vykoná ihned, co se od něho požaduje! Sotva je hotov s třetí, již k němu přichází Borem a praví:
9. „Bratře, ty jsi svůj úkol řešil dosud mistrovsky! Máš ovšem u sebe dva přátele, kterým jsou jak na tomto, tak i na nesčetných jiných světech všechny cesty známy; ale nic-méně jsi vykonal přímo divy. Avšak nyní musíš být velmi na pozoru s těmito třemi dcerami oproti oněm dopředu se tlačícím jeptiškám, neboť jinak uvidíš opravdu ošklivou podívanou!
10. Jejich obličej nesmíš zatím vůbec odkrýt, leda jen na příliš naléhavou žádost! Budeš-li je však moci jinak odbavit, bude to tím lepší, neboť jakmile tyto naše jeptišky popatří tváří v tvář oněm třem, vrhnou se jako bleskem zasaženy k zemi a hořem a velkým zahanbením se začnou samy přímo rozervávat. Proto, bratře, buď nyní nanejvýš ostražitý, jinak z toho bude pořádná mela!”
11. Martin je nad tím velice v rozpacích a praví: „Tak tedy opět jedna zpropadená historie na obzoru! Ne, s těmito jeptiškami jsme měli vždy největší práci a nesnáz a ani zde v nebi ne-mám od těchto hloupých Markétek klidu a pokoje” Měl bych tisíc chutí představit jim tyto tři zce-la obnažené v jejich plné kráse! Jen ať narazí jak je to jen možné a budou upokořeny nad otro-ka! Snad to pak s nimi bude lepší!”
12. Praví Petr: „Ano, ano, máš pravdu bratře, příliš jemně se nesmí zacházet s těmi kdož se snaží zalíbit se svým zevnějškem více nežli se sluší. Je ovšem správné, užije-li se zpočátku mírnějších prostředků, aby se z duše odstranily takové marnivé zbytky; nestačí-li však prostřed-ky mírné, pak jen rychle sem s nejhrubšími kartáči! Bratře Boreme, máš zajisté pravdu, jak ty to míníš; ale Martin má také pravdu! Proto přenechejme zde jen jemu zcela svobodné jednání.
13. Také Jan toto potvrzuje a praví ještě zvlášť Boremovi: „Máš zcela pravdu a Martin má také pravdu; neboť hle, na Slunci není věčně žádné noci a severní pól svítí právě tak jako pól jižní! Vrať se tedy jen a přiveď sem své zbožné stádo, bude zde co nejdéle pročesáno a ostří-háno!”
14. Borem odchází a s Chorelem přivede dvacet těch nejješitnějších, které se domnívají být zejména krásné. Tyto hned obklopí Martina i s Petrem, Boremem a Chorelem a praví Martinovi: „Nuže, kde jsou ony tak nesmírně nádherné sluneční krásky, o nichž nám bylo v tvém domě řečeno, že jsme my proti nim vůbec ničím? Ukaž je a přesvědč nás o pravdivosti své výpovědi!”
15. Praví Martin: „Jen sem s vámi, ješitné duše! Bude vám hned pomoženo! Hle, tu již stojí ony tři! Jak se vám líbí?!”
16. Praví jeptišky: „Nevidíme nic jiného nežli jejich vlasy a modrý řasnatý šat, jaký máme my; ale my chceme vidět holý obličej, ňadra a paže!”
17. Praví Martin: „Chcete-li zemřít hořem a hanbou, bude vaší žádosti ihned vyhověno! Řekněte tedy – buď ano, nebo ne!”
18. Při této poslední Martinově výzvě se jeptišky zarazí a dotazují se navzájem mezi sebou, co mají dělat; ale ani jedna nemůže dát druhé správnou odpověď. Jedna z nich se obrátí na Chorela a táže se ho v této věci o radu; ale Chorel pokrčí rovněž rameny a po chvíli přemýšlení praví:
19. Chorel: „Ano, nejmilejší sestry, zde je dobrá rada opravdu velmi těžká! Řeknete-li ano, pak uvidíte, jak se vám bude podle velmi určitých slov Martinových dařit; řeknete-li však ne, pak vás vaše bezmezná zvědavost téměř zničí! Vidíte, jak těžko je vám zde radit! Jedno by ovšem bylo nejlepší; ale k tomu se asi sotva odvážíte?!”
20. Jeptišky praví: „Učiníme vše, jen když to bude správné! Ó řekni nám to! Poraď nám to!”
21. Praví Chorel: „Nuže, poslyšte mě tedy! Hleďte, za námi jsou Číňané a za nimi kráčí Pán uprostřed dvou, které Ho nade všecko milují! Obraťte se na Něho; On vám bude moci podat věčně nejlepší poučení, čeho zde dbát a co činit! Budete-li následovat Jeho pokynu, pak z toho také jistě s nejzdravější kůží vyjdete; v opačném případě byste si musely samy sobě přičíst, kdyby se vám tak či onak zle dařilo, - neboť já zde již poznávám, že vy však můžete vždy činit, cokoli chcete!”
22. Když to jeptišky uslyší, praví: „Příteli, to my už dávno víme! Ale to zde neznamená nic jiného, nežli jít přímo z deště pod okap; neboť oněch tří se bojíme tisíckrát méně nežli Pána; tito všichni jsou však nicméně stejně jen jako my jen tvorové. Zda překrásní či přeškaredí, to je před Pánem zcela jedno a totéž; proto myslíme, že bude přece jen lépe. Když se podíváme na tyto tři sluneční krásky, nežli abychom šli k Pánu a tím ukazovaly, že se Ho bojíme méně nežli těchto tří tvorů!”
23. Praví Chorel: „Dobře, dobře, dovedete-li si poradit lépe nežli já, pak čiňte, co chcete! Ale pro příště v podobném případě si ušetřete námahu přicházet ke mně s nějakou otázkou!”
24. Po tomto prohlášení předstupují jeptišky opět před Martina a praví: „Staň se cokoliv, my chceme tyto tři vidět v celé jejich kráse!
25. Praví Martin: „Dobře, dobře, pojďte tedy sem a otevřete oči hezky široce; vaše hloupá ješitnost vás brzy přejde!” – Tu se obrací k oněm třem a praví: „Nuže, nejmilejší dcery, odhrňte své vlasy s obličeje a ukažte jej těmto ješitným!”
26. Praví ony tři: „Kdyby jim to však mělo uškodit, raději bychom zůstaly zastřeny; neboť nebudiž námi nikdo poškozen!”
27. Praví Martin: „Mé přenádherné, přemilované dcery, to je nyní jedno; neboť tomu, kdo něco pevně chce sám – ať dobré či zlé, - neděje se bezpráví! Ony vás však chtějí rozhodně vidět vzdor tomu, že byly několikrát varovány jak mnou, tak i ještě jiným bratrem; ať vás tedy vidí a přitom se třeba zblázní a téměř zahubí! A odhalte se tedy a ukažte se těmto ješitným po-šetilkám!”
28. Po těchto slovech praví ony tři: „Ó, vznešený příteli, věru tys velikým mudrcem: neboť stavíš svou řeč na nejpevnějším základu! Proto také okamžitě učiníme, co jsi nám přikázal, ať již bude účinek jakýkoliv a tedy se odhalíme!”
29. S těmito posledními slovy odhrnou všechny tři najednou své vlasy na stranu a přezářivý lesk jejich převeliké krásy učiní na zvědavé a ješitné jeptišky asi podobný účinek, jako kdyby byla každá z nich najednou deseti blesky zasažena. Všechny se zhroutí na jednu hromadu a jen několik z nich tlumeným hlasem volá:
30. Některé jeptišky: „Běda nám nejošklivějším, běda nám nejošklivějším! Jsme ztraceny! Krokodilové, ropuchy a ještě tisícerá jiná havěť je proti nám mnohem krásnější! Ó Pane, učiň nás slepými; neboť je lépe pro nás být věčně slepými nežli ještě jednou spatřit takovou přene-smírnou krásu!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola