předchozí kapitola obsah následující kapitola
Hrozivý postoj tří slunečních mužů. Martinova silná odpověď.
Dobrovolná poslušnost tří slunečních mužů na radu jejich duchů.
(19. června 1848)
1. Avšak ostatní sluneční lidé, k jejichž rodině patří ony tři panny, zpozorují, jak se tyto tři přimkly k Martinovi a nechtějí se od něho vůbec odloučit. Tato věc jim se zdá být velmi povážli-vou, proto se také jiní tři přiblíží k Martinovi, kteří však nejsou pohlaví ženského, nýbrž mužské-ho.
2. Tito tři se táží Martina řkouce: „Vysoký vznešený! Naše oči zde vidí, co nejsou zvyklé vi-dět, jelikož něco podobného se u nás nevyskytuje! To je cizí věc, která se nevyskytuje v našem řádu; proto se tě tážeme, co to má znamenat!?! Chceš nám tyto tři dcery vzít?! Ó řekni jakým právem?! Chceš-li je mít za ženy? Chceš je oplodnit? Hle, to nemůžeš; neboť ty nejsi z tohoto světa a mimo to jsi ještě duch, který nemůže nikoho oplodnit! Řekni nám, co to znamená? Co zamýšlíš s našimi dcerami?!”
3. Praví Martin: k oněm právě také nade vší míru krásným třem mužům: „Nejmilejší, nej-krásnější přátelé, jen se o tyto tři dcery nestarejte, neboť u mě jsou v mnohem lepších rukou nežli v rukou vašich, kteří máte pouze moudrost, ale v této moudrosti strašně málo lásky! Já je nyní učím milovat a ony chápou lásku a to je vůle velkého Boha, který je v Sobě Samém největ-ší, nejvyšší a nejčistší láska. Pravím vám, tomu se učte i vy, tak budete moci přijít také výše a nebudete zůstávat stále na tomto vašem světě, jak tělesně, tak i duchovně; neboť já tyto vaše dcery přijmu do svého domu! Vás však nepřijmu, dokud nedovedete milovat; až však budete také vy milovat, najde se místečko i pro vás!”
4. Praví oni tři mužové: „Smysl tvé řeči je bez řádu, tedy bez moudrosti a pro nás tedy ne-pochopitelný; proto mluvíš-li s námi, mluv moudře! – My sice víme, že jsi z obce dětí velkého Praducha a naši nejvyšší mudrcové tě znají již z tvé Planety, ale to vše je u nás tak dlouho bez-cenné, dokud nebudeš oděn rouchem moudrosti. Z tohoto důvodu přikazujeme ti tedy ve jménu nejvyšší moudrosti tohoto velkého světelného Světa, abys tyto tři ihned propustil, jinak potká velké neštěstí tebe i celý velký zástup, který tě následuje! Poslechni, nebo zavoláme naše nej-mocnější duchy, aby na vás vložili ruku!”
5. Praví Martin: „Oho, oho, jen ne tak příliš prudce, moji překrásní, přeroztomilí přátelé! Po-hleďte na mě, - mezi všemi těmito mnohými bratry a sestrami, kteří mě zde doprovází a jsou společníky mého domu, jsem jistě nejslabší; ale vůči vám mám nicméně tolik síly, že bych mohl i svou nejslabší myšlenkou rozmetat, jako rozmetává velká bouře prach! Proto odejděte se svými nejsměšnějšími pohrůžkami, jinak nakonec vložím já sám ruku na vás a na vaše domněle všemohoucí moudré duchy! Uvidíte zazářit ze mě ihned takovou vážnost, že se vám všem z toho zatočí hlava! Tak tedy jen zcela v dobré vůli obraťte, nebo s vámi začnu mluvit docela jinak!”
6. Oni tři sluneční mužové vztýčí ruce do výše a volají své duchy; ale duchové z mraku od-povídají:
7. Duchové: „Této společnosti nemůžeme uškodit, neboť v její družině pociťujeme ono Nej-strašnější nejstrašnějšího! Buď učiňte, co tato společnost chce, anebo před ní prchněte, jak daleko a jak rychle jen můžete, jinak by se mohlo vám všem velmi zle dařit; neboť oni všichni jsou všemohoucí a Nejvznešenější je mezi nimi! Proto poslechněte anebo prchněte! Neboť kam chcete prchnout před těmi, jejichž nohy jsou rychlejší nežli vaše myšlenka?!”
8. Po těchto slovech se ujímá Martin opět slova a praví: „Nuže, moji vždy ještě přeroztomilí, překrásní přátelé, co chcete nyní učinit, - co vám nyní praví vaše moudrost? Chcete se ještě do nás pustit?!”
9. Praví oni tři „Je-li tomu tak, pak nám praví naše moudrost:: „Je-li však ten, s nímž bys chtěl zápasit, mocnější nežli ty, pak zanech boje; a dá-li ti pak nějaké přikázání, pak poslechni přesně toho, jenž ti přikázání dává!” A hle, jelikož jsi ve vší této společnosti mocnější nežli my, proto tě také poslechneme; a tak nám tedy určitě přikaž, co chceš, abychom učinili!”
10. Praví Martin: „Pospěšte tedy všichni nyní napřed mimo tyto vaše tři dcery, které zůsta-nou u mě a připravte svůj dům; neboť na chvíli k vám zavítáme! Co se však má stát později, to vám už sdělí Někdo jiný z této mé velké společnosti neboť jak jsem už předtím poznamenal. Jsem mezi těmito tisíci nejnepatrnějším: - Tak se staň!”
11. Po těchto Martinových slovech se oni tři vzdálí a kráčí přes skvoucí nivy na malou vyvý-šeninu v údolí, kde je velký chrám, určený za příbytek těchto slunečních lidí, kolem něhož po-někud nížeji stojí budovy menší, v nichž jsou vychovávány děti.
předchozí kapitola obsah následující kapitola