předchozí kapitola obsah následující kapitola
Prosba tří slunečních dcer k Martinovi, aby je učil milovat Boha.
Martinova kritická ústřední otázka. Láskou vzplanuvší
sluneční dcery na prsou Martinových.
1. Po této dobré odpovědi Martinově se ony tři ukloní až k zemi a praví: „Ó vznešený synu velkého Ducha! Teprve nyní poznáváme, že jsi opravdovým synem Toho, který pro nás nemá jména! Ty jsi nás porazil, my jsme nyní tvými a tato cena s námi! Ó nech nás být posledními ve svém domě a uč nás milovat věčného Boha!”
2. Praví Martin tímto zjevem zcela překvapen: V Mém domě je místa ještě pro mnohé tisíce, bude, tedy také místo pro vás! Neboť větší nežli váš Svět – jest můj dům, který mně na věky vybudoval Pán, můj věčný, svatý Otec! Proto, toužíte-li po mém domově pak odvrhněte od sebe svou cenu moudrosti a uchopte mou cenu lásky, a následujte mě! Ale je-li vám možno, zastřete více své příliš velké vnady, neboť tato jsou pro mě mocnější nežli vaše slova, který jsem živoucí v lásce a nikoli v pouhé moudrosti!”
3. Po těchto Martinových slovech přináší ti, kteří stojí za oněmi třemi, hned bohatá řasnatá roucha a oblíkají okamžitě ony tři. A když tato tři jsou takto oděny, praví Martinovi: „Ó vznešený, nádherný synu Nejvyššího! Jsme takto oděny tobě vhod a příjemné tvému oku? Nenalézá na nás již žádného pohoršení? Jsme nyní podle přání tvého srdce?!”
4. Praví Martin: „Tak je to dobré; takový je způsob v mém domě, kterýž je domovem velké-ho svatého Otce, který tu také nekráčí téměř zcela nahý, jako jste byly předtím vy, nýbrž zcela oděn! Jste zajisté také ještě i takto nesmírně krásné, ale již při tom aspoň mému oku snesitelné! A takto můžete zajisté zůstávat u mě!
5. Ale nyní ještě něco: Řekněte mi. Znáte onoho velkého Ducha? Máte o Něm nějakou představu? Co byste dělaly, kdybyste musely před něho předstoupit?!”
6. Praví ony tři: „Ó nejvznešenější! Víme zajisté, že existuje nejvyšší, pravěčný Duch všech duchů, jenž ze Své věčné moudrosti a všemohoucnosti stvořil vše, co tu je. Ale tento Duch je nám tak nesmírně svatý, že se nesmíme nikdy odvážit činit si o něm jakoukoli představu! To smí jen nejvyšší mudrcové; dovedeš si tedy dobře představit, jak by nám bylo, kdybychom mu-sely před něho, má-li nějakou podobu, předstoupit s přesvědčením, že On to jest?! Ó, to by bylo něco hrozného, to by bylo to nejstrašnější, co by nás mohlo potkat!”
7. Praví Martin: „Ó. je-li tomu tak, jak to tedy, že se nebojíte nás, Jeho dětí? Cožpak si ne-můžete představit, že Otec bude asi vypadat také tak, jako my, jeho děti?! Ó hleďte, jaké plody přináší pouhá moudrost! Co je našemu srdci nejvyšší potřebou, to je vašemu zcela kovovému srdci zadrženo; co nás povznáší k největší slasti, to by se vám mohlo stát nejvyšší trýzní!”
8. Ó jaký to rozdíl mezi námi a vámi! Řekněte mně, nepocítily jste ve svém srdci ještě nikdy lásku? Nepociťujete tak něco na příklad třebas ke mně, anebo k jednomu z těchto mých bratří?!
9. Praví ony tři: „Co tím míníš? Co tím chceš říci? My dobře víme, že láska je lakomstvím v srdci, to jest stahující silou, která mnohdy uchvacuje věci jí spřízněné, potom je velmi přitahuje a chce se s nimi spojit, čím však je láska ještě jinak, to nevíme! Tato síla srdce může však uchopit jen malé věci, protože je sama malá; jak by mohla uchopit tak velké věci, jako jsi ty! My si tě dovedeme zajisté převysoce vážit, ale pro naši lásku bys byl příliš veliký, takže bychom tě nemohly uchopit!”
10. Praví Martin: „Aha, aha, vaše moudrost začíná již pokulhávat! Ó nestarejte se o velikost svého srdce; to bude brzy dosti velké pro velmi mnoho lásky! – Řekněte, která z vás by mě mohla obejmout a na prsa přitisknout ?!”
11. Praví radostně všechny tři: „Ó to můžeme velmi dobře, jestliže nám to, nejvznešenější dovolíš, pak ti to ihned co nejohnivěji dokážeme!”
12. Praví Martin: „Nuže tedy; dovolím to z celého srdce rád!”
13. Po těchto slovech padnou všechny tři na prsa Martinova a každá přitiskne seč může svá přeněžná prsa na jeho a praví: „Ach, ach, to je nesmírně sladké! Ó nech nás takto dlouho na svých prsou!”
14. Praví Martin: „Já jsem věděl, že máte lásku a to lásku nebývale mocnou! Zůstaňte jen tak hezky dlouho na mých prsou; ta vás nejlépe naučí milovat! – Ó to vše s vámi již půjde!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola