předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martin odůvodňuje odmítnutí ceny moudrosti
slunečních center. A jejich hluboce moudrá kritika.
1. Po této samomluvě obrací se Martin k oněm třem znovu a praví: „Ó vy nade všechny mé pojmy přenádherné dcery velkého Slunce! Vy jste mi daly zajisté správnou odpověď na vše, co jsem k vám mluvil; ale jedno je při tom, co se zdá být a také skutečně je s vaší strany přece jen velmi značnou početní chybou.
2. Hleďte a poslyšte! Máte zajisté pravdu, praví-li vám vaše světlo: Velký, pravěčný Duch je ve Své lásce a moudrosti, jako také jistě jinak ve všem naprosto nedělitelný a kde je tělo, tam musí být také hlava, - což značí tolik jako: „Komu se dostalo ceny lásky, ten nesmí, má-li být dokonalým, pustit ze zřetele cenu moudrosti! Ale vy zajisté svýma nejjasnějšíma a nebesky nej-krásnějšíma očima vidíte, že má hlava je již ozdobena cenou, která vypadá stejně jako cena vaše – a jelikož jste tak hluboce zasvěceny do všech mých ostatních zážitků, pak také asi víte, že jsem obdržel tuto ozdobu bezprostředně od Pána Samého!
3. Jelikož to nemůžete, nejmilejší děti, popřít, musel mně asi Pán přece jen dát dílčí cenu, tedy cenu lásky zcela o sobě, která však obsahuje v sobě již nutný a poměrně spravedlivý stu-peň moudrosti! Jestliže však tato cena jako dokonalý dar velkého Boha není darem polovičním, tedy dílčím, nýbrž úplně co nejlépe přiměřeným darem, pak tedy vzdor vaší velmi moudře dané odpovědi, nenahlížím věru, k čemu by mi prospěla vaše pouhá cena moudrosti?!
4. Mám-li již hlavu jednu, jak vám to jistě ukazuje má podoba, k čemu mně má ještě sloužit hlava druhá? – ó řekněte mně! Kdybych snad skutečně potřeboval hlavy druhé, pak ji podle vůle Páně velmi rád přijmu od vás, přenesmírně roztomilé dcery Slunce; není-li však třeba mít dvě hlavy, nýbrž pouze jednu dokonalou hlavu, pak také zajisté uznáte, že vaši vámi určenou cenu nemohu naprosto přijmout?! – Ó mluvte, mluvte; já poslouchám!”
5. Praví ony tři; „Ó ty nádherný, vznešený, - víme dobře, že v této tvé ceně je ti dáno více, nežli budeme s to kdy ve věčnosti pochopit; rovněž také víme, že tvá cena není poloviční, nýbrž úplně celá; ale hle, z nesčetných, vždy týmž způsobem se vracejících zkušeností také víme, že velký Bůh dává také každé bytosti podle jejího druhu dokonalý, celý život!
6. My víme že žádný člověk se nerodí na světě bez hlavy a že má oči k vidění, uši k slyšení, nos k čichání, ponebí k chutnání a všelijaké nervy pro všeliké city a pocity; novoroze-nému dítěti z toho všeho nic nechybí a vše to jistě pochází jak z lásky, tak také z nejvyšší moudrosti nejvyššího Ducha, - neboť tu je jedno, jako druhé, jedním pohledem co nejjasněji patrno.
7. Jak to tedy přijde, že novorozené dítě, jako dílo lásky a moudrosti velikého Boha, dospívá k moudrosti vždy mnohem později nežli k lásce, kteráž je vlastní život? Ty sám žiješ již velmi dlouho a máš nadbytek lásky; ale tážeš-li se, zda veškerá tvá moudrost je také tak stará jako tvůj život, pak najdeš v sobě samém zřejmě zcela odporující odpověď!
8. Hle. Od našich největších mudrců víme, že moudrý Bůh na tvé Zemi pravil jistému moud-rému Židovi: „Nikdo nevejde do Království nebeského, nebude-li znovuzrozen v duchu!” Řekni nám; Jak může velký Bůh žádat znovuzrození ducha od dávno již žijícího mudrce, dal-li již dítěti v těle mateřském vše, čeho je třeba k nejúplnějšímu vlastnictví Království Božího?!
9. Všude se ukazuje, že zralost každého vzniku následuje mnohem později! Můžeš nám z některých dějin tvé Země dokázat, že z mateřského lůna vyšel kdy vzdělaný člověk? Anebo víš nyní již zcela určitě, proč tě velký Duch vyslal uprostřed těchto dvou pramoudrých duchů sem do tohoto velkého světa světla teprve nyní, když jsi byl doznal tak mnohých proměn?! – Ó mluv, mluv vznešený a pouč nás; neboť bychom rády od tebe převelice mnoho hluboce moud-rého pochytily!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola