předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinovy uctivé myšlenky o všudypřítomnosti Boží.
1. Při tomto vysvětlení Martin náramně vyvaluje oči a vchází nad tím velmi do sebe. Za chvíli začíná zcela u sebe takto koktat a praví jakoby polohlasně: „Hm, - jsem ještě velmi poza-du! Ó hlubino, hlubino, - velká nesmírná hlubino, - kdy pochopím tvůj základ?! Ano, ano, tak to je: Bůh je všudypřítomný! Jak jím může být? Jak je Jeho všudypřítomnost možná, je-li a působí-li a mluví-li jako jeden a Týž zde a Já vidím Jeho postavu jako člověka?!
2. Ano, ano, Slunce v tisíci a tisíci zrcadlech jest tedy jedno a totéž Slunce a není druhého Slunce; jedno Slunce svítí ze všech zrcadel a jedno jen a totéž z triliónů rosných kapek, jedno z triliónů očí a působí podle velikosti přijímajícího je zrcadla, kapky nebo oka! – To je obdivu-hodně pozoruhodné a přece je tomu tak a nemůže být jinak!
3. Jak může však podobným způsobem být všudypřítomným také Pán, to je ovšem ještě nesmírně nesnadněji pochopitelné! Cožpak On je tedy také Slunce? Kde však je toto Slunce? Já jsem viděl jen Pána, Bohočlověka Ježíše jsem viděl a mluvil s Ním; ale nějaké Slunce zde, mimo Slunce, po kterém kráčím, jsem dosud neviděl!
4. Zde je ovšem vše samé světlo na světlo, - ale nevím, odkud to všechno přichází! Jistě přichází od Pána; ale Pán Sám nezáří! Je zde bez lesku, - prostší nežli našinec! Je to přece Jeho všemohoucí vůle, která vyslovuje Jeho věčné „Budiž světlo!” ve věčně nepřerušeném skutku, jak duchovně tak i přirozeně! Ó Bože, ó Bože, kdo pochopí Tvou nekonečnou hloubku?!
5. Ano, nyní poprvé jasně poznávám, že všechna má moudrost je pouhou nulou, neurčitým prázdným kruhem a mnohými nerovnostmi, v němž není dán žádný střed! Ó Pane. Kdy pocho-pím, co jsi?!
6. Po těchto slovech Martin umlkne a pohrouží se do velkých a hlubokých myšlenek.
předchozí kapitola obsah následující kapitola