předchozí kapitola obsah následující kapitola
O všudypřítomnosti a současném mnohonásobném
působeni dokonalých občanů nebeských. Martinovy
námitky a jejich vyvrácení Janem.
1. Praví Martin: „Ano, ano mně to připadá tak, jako bych tomu rozuměl, - ale víš, tak zcela radikálně věci ještě nerozumím; neboť hle, já vím, že Pán, ty a bratr Petr, jakož o Borem máte jistě nejúplnější poznání a přece se nepohybuješ rychleji nežli já a tato celá velká skupina! Jak tomu tedy rozuměti?”
2. Praví Jan: „Příteli, náš pohyb je jen tvému oku zdánlivý, - což se děje z lásky k tobě a k tomuto celému zástupu; v podstatě jsme však již dávno všude, kde být musíme a chceme!
3. Hle. Zatím co zde mluvím s tebou, jsem nejen v tomto, nýbrž i v nesčetném množství Sluncí a Světů a jednám tam jako zde ve jménu Páně a plním se všech sil Jeho svatou vůli! A co Já konám, to koná tím více Pán Sám a Petr a všichni dokonalí občané nebeští! – příteli, ro-zumíš tomu a chápeš to?
4. Praví Martin: „Můj nejmilejší příteli a bratře, musím se ti otevřeně doznat, že to je pro mě trochu podivné! Toto tvé nynější vysvětlení vypadá skoro jako nějaké nebeské prášení! Příteli, že by s tebe, jakožto z počátku jen z jednoho Jana vyrostlo v pozemské době téměř dvou let nejméně decilion zcela stejných Janů, to je naprosto nemožností všech nebes a Světů!
5. Já jsem přece nyní také duch a protože jsem u Pána, jistě nejsem nejdokonalejší; ale do-sud jsem stále jen jeden a kde jsem, tam jsem, a nemohu býti také zároveň zcela týž někde jinde! Neboť pokud je jednota jednotou, není dělena; je-li však dělena, anebo je-li tu její forma stejné hodnoty a charakteru mnohonásobná, pak není jednota také již jednotou, nýbrž je rozdíl-nost jedné a jedné téže věci a každá jednotlivá forma z dřívější totální jednotky může mít jen natolik ceny, jako několikátý díl dřívější celkové jednoty.
6. Má-li se tedy s tebou a dokonce s Pánem vše tak, jak jsi mi nyní naznačil, pak nejsi ce-lým Janem a Pán není celým Pánem, jak je zde u nás! Za celého Jana tě mohu považovati te-prve tehdy, až budeš opět úplně pohromadě! Anebo mně logicky správně vysvětli, zda je kdy možno jinak myslet a chápat!
7. Praví Jan: „Ó příteli, hle, to je jen takový malý oříšek vnitřní moudrosti daný tobě k rozlousknutí a ty se jím už dávíš; co teprve budeš dělat, když ti děti slunečních dětí předloží k rozlousknutí celé diamantové jako světy velké hroudy?!
8. Pohleď. Ty jsi neviděl nikdy více než-li jen jedno Slunce a podalo-li ti jedno anebo tisíc zrcadel opět jeho úplný působící obraz, bude Slunce proto děleno a ve svém působení oslabe-no, kdyby tisíc zrcadel předvedlo tvým očím jejich stejně působící obraz?!
9. Nepřijímá každá rosná kapka a každé oko působivě obraz Slunce?! Není proto Slunce jedno a není jeho působení stále stejné?!
10. Příteli, přemýšlej poněkud o tom, pak se budeme v této sluneční sféře pohybovati dále, - jinak budeme mít ovšem ještě hezky dlouho co činit, než budeme moci dosáhnout úplně údo-lí!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola