předchozí kapitola obsah následující kapitola
Sestup do slunečního údolí. Vidění duchů. O podmínkách
rychlého anebo pomalého cestování v duchovní říši.
1. Nyní spatřuje Martin skutečně cestu vinoucí se v tisícerých zatáčkách přes rozsáhlé hor-ské hřbety dolů do nesmírného údolí, kde však ještě nemůže postřehnout naprosto žádných předmětů.
2. Neboť také duchové vidí jakoby ve velké dálce to, o čem ještě nemají poznání. Blíží se k tomu v té míře a v tom poměru, v jakém přibývá jejich moudrosti o dotyčném předmětu. Zna-mená tedy také ono sestupování s vysokých hor do nadmíru širokého údolí „Vcházení do úplné pokory” a touto pokorou do největší lásky, bez níž nemůže žádný duch dospět k nejúplnější životní síle!
3. Martin, jakož i mnozí jiní hosté se již dívají dolů do údolí; ale nemohou ještě rozeznat, co je v něm. Proto se mnozí táží svých vůdců, s čím se brzy v tomto údolí setkají. Borem to dobře ví; ale ví co má říci. Číňané se obrací na Mne, kterýž však také asi bude vědět, co jim má říci.
4. Proto se Martin obrací k Janovi a praví: „Nejmilejší příteli, já již nyní vidím velmi zřetelně údolí; ale co mi prospěje zření do tak vzdáleného údolí, nedá-li se nic rozeznat, co vše je v něm asi?! Ó bratře, to musí být ještě velmi daleko! Cesta není ani v nejmenším obtížná, - kráčí se mi velmi snadno, - ano se spíše vlastně vznášíme než abychom kráčeli pěšky; ale nicméně údolí se nám nechce přiblížit. Jak dlouho budeme muset ještě jít, než dojdeme do údolí?!
5. Praví Jan: „Příteli, trpělivost je základním kamenem moudrosti; proto měj jen tento zá-kladní kámen pevně ve svém srdci, tak dospěješ mnohem spíše a snadněji do slunečního údolí, které se před námi rozprostírá!”
6. Praví Martin: „Příteli a bratře, trpělivosti mně nechybí a také nikdy nechyběla; ale také vím, že zde jsou každému duchu možny dva až tři pohyby, totiž přirozený a duševní a konečně také ještě jeden čistě duchovní, kterýž je tak rychlý jako myšlenka. Proč zde používáme jen pohybu přirozeného, který je nejpomalejší? Nebylo by lépe, kdybychom se aspoň poněkud rychlejším pohybem dostali dříve k našemu cíli?”
7. Praví Jan: „Ale, milý příteli a bratře nyní již zase nemluvíš daleko tak moudře jako před tím! Co ti záleží na tom, zda zde dojdeme do údolí rychleji či poněkud pomaleji! Vždyť nám tu nejsou předem vypočítány hodiny života, jako na Zemi! Co nám věčně žijícím, záleží na časo-vých poměrech, které se mají dříve anebo později odbýti?! Hle, náš věčně žádný čas již nepudí; kde jsme a kde je především Pán, tam jsme také doma my!
8. Ostatně zde v nejdokonalejší říši nezáleží rychlost našeho pohybu beztoho na našich nohách, nýbrž jedině na dokonalosti našich poznatků. Kdo si přeje pohyb rychlejší, ať se přede-vším přičiňuje v trpělivosti, z trpělivosti v pokoře, z níž prýští láska a moudrost! Má-li v plné míře moudrost, pak bude také mít ve všech věcech nejdokonalejší poznání; poznání, je pak podmín-kou pohybu ducha!
9. Protože tato věc se zde tedy má tak a nemůže být jinou, nemusíš se tedy také vůbec ohlížet na své nohy, zda se pohybují rychle anebo pomalu, - nýbrž pohlížej jen na mysl a na poznání, tak se stane i pohyb ihned dosti rychlý! – Rozumíš tomu?”
předchozí kapitola obsah následující kapitola