předchozí kapitola obsah následující kapitola
Několik Janových zkušebních otázek Martinovi.
O přímluvě svatých a péči o příbuzné.
1. Praví Jan: „Příteli a bratře Martine, poslyš, ty jsi byl na Zemi, pokud vím.velkým přítelem Marie, Josefa a také jiných svatých; jak to, že se zde nyní o ně, jak se zdá, nestaráš? – Také o své příbuzné, jako o otce, matku, bratry a sestry, kteří tě sem přece předešli; a ještě o mnoho jiných příbuzných a přátel se nestaráš! Řekni mi, co je toho příčinou?!
2. Vždyť by mohli být snadno někde nešťastni? A ty jsi nyní velký přítel Páně; nemohl anebo nechtěl bys jim tedy pomoci, kdybys věděl, že jsou někde nešťastni?! Vždyť jsi na světě sám kladl velkou váhu na přímluvu svatých a nyní zde, jsa sám svatý, sám přítel Páně, na to ani nepomyslíš! Ó řekni mi přece, copak je toho příčinou?!”
3. Praví Martin: „Nejmilejší bratře a příteli, vůl žere seno a slámu a osel je již dokonce s nejhorší pící spokojen; já jsem však byl na Zemi nejprve oslem a potom volem! Co tedy bylo mou pící? Hle, nejprve to bylo hnojné seno a tráva a potom trochu lepší sláma a seno! Táži se: Lze při takové stravě ducha také duchovně ztučnět!
4. Nyní jsem se stal však jedině láskou, slitováním a milostí Páně skutečným člověkem a jedl jsem již častěji Jeho chléb života a pil Jeho pravé víno čistého poznání; bylo by to nyní ode mě chvalitebné, kdybych měl chuť na krásnou oslí a volskou stravu? Měl bych se snad také ještě zde jako na Zemi mylně domnívat, že by byli blažení občané nesmírně velké nebeské duchovní Říše milosrdnější, láskyplnější nežli Pán Sám a že by On Se snad musel teprve jimi dávat pohnout k lásce, slitování a milosti?! Ó příteli, tak hloupý, jako jsem byl, nyní – Bohudíky – už nejsem!
5. Co jsou Maria a Josef, co všichni tak zvaní svatí, co moji pozemští rodičové, bratři a sestry a všichni ostatní přátelé naproti Pánu?! Mám-li jeho, co bych se tázal po tisíci Mariích a Josefech, po tisíci rodičích, po deseti tisících bratrech a sestrách a po nesčetném množství všelijakých přátel?! Pán Se stará o všechny, jako Se staral o mě; a čeho tedy potom třeba více?! Já myslím, že každý opravdový nebeský občan bude myslet tak jako já; myslí-li jinak, pak musí být nutně dokonalejší nežli Pán Sám!
6. Vždyť přece Pán kdysi Sám řekl, kdo jsou vlastně Jeho matka, bratři a sestry, když mu sdělovali, že venku na Něho čekají Marie, jeho matka a Jeho bratři a sestry!
7. Jestliže však On, který byl a věčně bude naším Učitelem a Mistrem, šel nám vstříc s takovým poučením, které jsme na světě žel ovšem dobře nechápali, máme nyní zde v nebi nalézt snad v sobě samých lepší poučení?! Já myslím, že by to bylo ještě nad veškerou mou pozemskou oslí a volskou pící! – nemyslíš, nejmilejší bratře, také tak?
8. Praví Jan: „Ovšem, tys mi promluvil zcela z centra mého srdce; je tomu tak a nemůže tomu věčně jinak být! Ale kdybys se sešel s Marií a Josefem a také ještě s jinými pozoruhodnými osobami, neměl bys z toho také zcela zvláštní radost?!”
9. Praví Martin: „Opravdovou radost ovšem, - ale větší radost jistě ne, nežli když ke mně přijde Pán; neboť jedině v něm mám vše a proto On jediný je mi nade všecko! Hle, ty a Petr patříte jistě k prvým osobám, které Země nosila; dělal jsem s vámi, - jak se říká na Zemi, - nějaké caviky?! Mám vás velice rád, ale vážím si každého dobrého a moudrého nebešťana tak jako vás; neboť my všichni jsme jen bratři a jeden zcela jediný jest Pán! – Není tomu tak?”
10. Praví Jan: „Bratře, při této tvé opravdové moudrosti obstojíš na Slunci dobře; neboť nyní již vidím, že máš opravdovou moudrost! A tak hleď, cesta se již obrací dolů do údolí; nyní budeme mít práci se slunečními mudrci!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola