předchozí kapitola obsah následující kapitola
Setkání biskupa Martina s Petrem a Janem.
Podstata lásky a moudrosti u Slunečňanů
1. Když takto Martin drahný čas kráčí opět dále a táže se sám potají, kdy se asi konečně objeví údolí, přichází mu vstříc Petr a evangelista Jan a velmi vlídně ho pozdravují; a on je hned poznává, zejména Petra, který byl v duchovním světě jeho prvním vůdcem a radostí nemůže ani promluvit, že opět vidí svého Petra, kterého již tak dlouho postrádal. – Za chvíli po tomto radostném shledání praví:
2. Biskup Martin: „Ale příteli, bratře, ty skálo slova Božího, kde jsi byl tak dlouho?! Proč jsi nepřišel ke mně do domu, který mi Pán dal?! Ó kdybys byl býval přítomen, nevycházel bys z úžasu na tím, jaké nepochopitelné divy konal Pán! Ale nyní jsem nesmírně rád, že jsi konečně zase jednou se mnou! Nyní snad zůstaneš delší domu u mě?!”
3. Praví Petr: „Milý bratře, ty víš, že my všichni máme jen jednu vůli a tato je Vůlí Páně; co On chce a nařídí, to je dobré! Nekonečnost je velká a je Pána Jeho děl; my pak jsme Jeho děti a jsme jako Jeho rámě. Proto jsme hned tu a hned zase tam a jak a kde nás Pán chce použít, tam také v okamžiku jsme, zda miliardy slunečních vzdáleností hlouběji dole, či výše nahoře, to je jedno, neboť pro nás prostorové vzdálenosti již neexistují.
4. A hle, tak jsem tedy měl po tobě ještě mnoho co dělat a nemohl jsem viditelně k tobě při-jít; ale nyní mám i s tímto nejmilejším bratrem Janem zase trochu více volného času a zdržím se delší dobu v tvé společnosti. Vlastním důvodem je však vždy Pán, Otec a Ježíš; bez Něho, to jest bez Jeho viditelné přítomnosti nemůžeme nikdy příliš dlouho vydržet a už zcela ne v těch okamžicích, kdy On opět zase Sám Se stává velmi hybným a vystupuje ze Své trpělivosti a shovívavosti!
5. Ó příteli, na světových tělesech, zejména na milé Zemi, se děje něco, o čem ty si nedo-vedeš učinit ani nejmenšího pojmu; proto se také Pán stává hybným a brzy uvidíme věci, o nichž si nedovedeš dosud učinit zcela žádné představy! Až však zde na Slunci sejdeme dolů do jeho velkých údolí, pak se sám přesvědčíš, jak to tady ve velkých zemích světelného Světa opravdu velmi pošetile začíná dopadat; ale podle tohoto našeho přirozeného pohybu budeme potřebovat ještě hezkou chvíli, nežli se dostaneme do prvého údolí! Ale uvidíš divy, o nichž si dosud nedovedeš učinit ještě ani pojmu, ačkoliv jsi nyní i se mnou obyvatelem třetího nebe!
6. Jen ale nesmíš nikdy pustit ze zřetele pojem „vážnosti”; neboť Slunečňané jsou zcela zvláštní lišáci! Na svém zevnějšku jsou odleskem nebes a ve svém nitru jsou chytřejší než lišky! Před námi, čistými dětmi Božími, mají tu největší úctu; ale ukážeš-li jim jen trochu nedostatku svého smyslu, pak se jich již tak snadno nezbavíš a přijdou ti vstříc s moudrostí, o níž dosud nemáš ani nejmenší tušení. Náš bratr zde ti bude moci již leccos říci, jelikož má co činit hlavně jen se Slunečňany!”
7. Praví Martin: „Ne, poslyš můj nejmilejší bratře, tvé vypravování je sice velmi půvabné a krásné; ale jsou-li tyto bytosti takovými podivnými kulichy, pak nemám velké chuti s těmito oby-vateli světelného světa se příliš brzy sejít! Že jsou nesmírně krásní, to už vím, jelikož už jednou jsem měl to štěstí, že jsem jich několik uviděl ze svého domu; ale že na jejich krásou vězí také jakési šibalství, to jsem dosud věru nevěděl.
8. Pán mi sice dal pokyny, jak se mám chovat, - které souhlasí přesně s tvými nynějšími poznámkami, - ale o nějaké záludné chytrosti nebylo mě ještě nic řečeno, ani nějak jinak ozná-meno! Pán posilujž mne i vás, moji nejmilejší bratři; ale já už s vaší pomocí jim tu jejich úskoč-nost vyženu! Ó, nebylo by špatné, kdybychom se nechali těmito světlými hladkými slunečními kráskami zaplést do léček.
9. Praví Jan: „Bratře hle, láska je pospolitá a lásce je zcela otevřena! Láska pozná brzy lás-ku! Ale stezky moudrosti jsou nekonečné; mimo Pána, nebudeme je moci na věky nikdy úplně prohlédat! Proto s moudrostí se nemá začínat na vlastní pěst vůbec žádný spor, nýbrž jedině pomocí Pána, jemuž jedině jsou všechny její cesty co nejjasněji známy, protože všechna neko-nečná moudrost je z Něho, - proto také On jediný je Cesta, Pravda a Život!
10. Ty víš, že mi Pán propůjčil velký dar nejhlubší moudrosti a že mi dal nejhlubší zjevení a proto mi také dal nyní národy všech Sluncí a podřídil mi eony duchů hluboké moudrosti, kteří však nicméně všichni čerpají z mého nadbytku – a hle, mě samého přivedli obyvatelé, zejména tohoto Slunce, již do nepatrných rozpaků! Kdyby mi v takových okamžicích nepřišel na pomoc Pán, byl bych musel s hanbou odejít!
11. Jestliže tedy já, který nyní má už téměř as dva tisíce pozemských let co činit se Sluneč-ňany a se slunečními národy, mohu přijít do úzkých, jak teprve bys nepřišel ty, který nyní popr-vé přicházíš do styku s těmito obyvateli?!
12. Ó, pravím tobě hle, - jak nádherná je nyní tato horská krajina, jak velebně jako velké di-amantové krystaly ční tyto světlé skály do světelného éteru a jak nádherně je také tato náhorní rovina zdobena překrásnými květinami, krásy tobě jistě nepopsatelné a jak mírně se také tato cesta, jako nejvýš zářivé ducha vine a přece všechna tato nádhera je jen ubohostí naproti oné harmonii, která ti zazní vstříc dole v údolí v jediném pohledu slunečního člověka!
13. Nyní musíš nejprve uslyšet harmonii slov která se line z nejčistších hrdel výtečných řeč-níků a pěvců tohoto světelného Světa! Pravím tobě! Budeš tu stát jako solný sloup obdivem a vzrušením a sotva se budeš odvažovat myslet, neřkuli teprve mluvit anebo dokonce poučovat ty, kteří ti pouze pohledem ucpou ústa až do žaludku!
14. Chceš-li se s těmito přenesporně krásnými a střízlivě moudrými Slunečňany obého po-hlaví shodnout, pak se musíš zdát na venek úplně bez účasti; ale ve svém nitru musíš k nim být nadmíru blahovolný, pak v tobě brzy poznají občana velkého nebe, kterému je propůjčena velká moc a budou si tě vážit a tě milovat.
15. Ale láska se u nich projevuje zcela jinak, nežli u nás dětí Páně! Je to sice také jakýsi druh srdeční náklonnosti, - ale jen potud, pokud ji neruší moudrost. Neboť jakmile se stane lás-ka jen o vlas silnější nežli její světlo, pak převládající část lásky přechází ihned v okamžité prudké vzplanutí; a tento planoucí oheň lásky spojuje se ihned s vnitřním světlem moudrosti, načež se pak místo lásky projeví opět zmocňovaná moudrost, která je pak často chladnější než-li Jižní pól Země.
16. Proto s Láskou k ženám, které ty sis tak velice vážil, nepořídí se tu nic s těmito sluneč-ními ženami, jelikož ženy zejména jsou pro ni co nejméně citlivé.
17. Hle bratře, budeš-li přesně zachovávat tato pravidla, pak se setkáš u Slunečňanů s mnohou blažeností, - v opačném případě však přijdeš do největších rozpaků, podobných roz-pakům, jaké ti připravila Satana, když jsi ji chtěl v jejím zastření políbit!”
18. Praví Martin: „Ale propána, řekni mi, cožpak tys byl také při tom?!
19. Praví Jan: „Ó zcela jistě! Hle, tvůj dům má přece také galerie, které ty ještě zcela ne-znáš; pravím ti, tyto galerie pojmou mnoho diváků, je-li Pán, tak velmi mocně působící, příto-men! Pravím tobě nejen já, nýbrž všichni nebeští občané byli přítomni této scéně! Mezi obyvate-li Slunce se setkáš dokonce s velmi mnohými, kteří ti to ihned předhodí, jestliže se snad poně-kud zapomeneš!”
20. Martin se nad tím tváří velmi zaraženě a po chvíli praví: „Ó zpropadená historie! Ó, to už vypadá předem zcela podivně! Ne, tedy také to jste viděli – a tito chytráčtí obyvatelé Slunce též! Ó to je pěkné! Přátelé, to bude pěkně dopadat! – Ale nyní je už vše jedno; však mně Slunce už na zemi způsobilo pořádné zapocení a tak jím bude také tím méně šetřit nyní, kdy mám to štěs-tí, že jsem vstoupil in corpore spirituoso ( v duchovním těle) na jeho vlastní půdu! Proto jen vpřed; už to předem cítím, že to vše půjde!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola