předchozí kapitola obsah následující kapitola
Na Slunci vyvěrajícím světlo. – Pán jako poslední.
Martin jako vůdce na cestách po Slunci.
1. Martin Mně za tento příkaz zplna srdce děkuje a kráčí pak ke dveřím a s největší lehkostí je otevírá, ačkoliv se jeví být dvanáct délek mužů vysoké a šest délek široké
2. Když jsou dvéře otevřeny, povstává z několika tisíc hrdel křik pln vzrušující hrůzy a všichni si zastírají rukama oči, jelikož světlo všem těmto hostům jde vstříc s nanejvýš intenzivní hojností. Nikdo se neodvažuje učinit ani jediný krok – a ni vpřed ani vzad; neboť mnozí jsou toho mínění, že v tomto nesmírně mocném světle sídlí zcela nepochybně Božství ve vší původ-ní plnosti Své moci, síly a moudrosti.
3. Sám Martin se tentokrát zarazí, neboť také jemu se zdá tento světelný lesk nyní mnohem prudší nežli se mu zdál po dvakrát před tím. Ale to ho valně neruší; proto se chápe ihned slova a praví:
4. (Martin): „Bratři a sestry, nebojte se toho, co je takto Pánem určeno jen pro naše nesmír-né oblažení, nýbrž přistupte všichni sem ke mně; neboť toto světlo je pevnou půdou a lze po něm kráčet jako po kovu!”
5. Borem a Chorel vedou nyní své ženy, které jsou velice bázlivé, ale nakonec, když svou velkou zvědavostí přemohly bázeň, překročí dveřní práh. Po ženách následují mnichové a ostatní hosté, jako rodiče řeholnic a také leckterý řeholník; k nim se konečně teprve připojují Číňanky a jdou za nimi velmi opatrným krokem.
6. Když všichni překročili práh, následuji je také Já s Chanchah a Gellou, které se tohoto nanejvýš ostrého světla zpočátku také velmi obávají, ale po Mém boku je bázeň přechází a ony kráčí zcela pohodlně po těchto pro ně nových světelných nivách.
7. Nyní jsou všichni na svítící půdě Slunce, nejen snad pouze duchovně vzati, nýbrž také tělesně; neboť všichni duchové z Mého nejvyššího nebe vidí také každé přirozené tělo, jak je složeno zevně i vnitřně. Jelikož jsou u Mne, vidí také mnou vše, co je ve světě duchovním i co je ve světě tělesném tak, jako to vidím Já.
8. Zpočátku nevidí ovšem příliš nejlépe, protože jejich oči jsou příliš ostrým světlem velmi oslněny; ale ponenáhlu to půjde, jak se také nyní již začíná ukazovat. Neboť někteří hosté začí-nají již rozeznávat na půdě různé předměty a také různé barvy.
9. Ženy objevují dokonce i přenádherné květiny a rády by si je i utrhly. Avšak Borem a Cho-rel jim to neradí, protože na Slunci se to považuje za špatné znamení, kdyby se v nevhodné době něco na rostlinách poškodilo, neboť zde se vše musí dít v nejpřísnějším řádu.
10. Když byla tato velká společnost pod vedením Martinovým urazila již značný kus cesty na půdě sluneční a nyní začíná být již i samému Martinovi poněkud úzko, učiní malý odpočinek, odebere se ke Mně a praví:
11. (Martin): Ö Pane, ó Otče, podle mého pocitu jsme se vzdálil od mého domu nyní jistě již více než tisíc pozemských mil a mimo několika světelných keřů jsme dosud nic neuzřeli! Jak daleko a jak dlouho budeme muset ještě chodit, nežli dosáhneme nějakého určitého cíle?
12. Musím otevřeně doznat, že bych zrovna nechtěl na tomto příliš světelném Světě příliš dlouhý čas trávit, neuvidí-li na něm nic jiného nežli světlo a několik květinových keřů! Jest aspoň to dobré, že tento světelný žár nepálí a že naše duchovní oči nejsou již spalitelné jako oči těles-né, jinak by po nich byla veta! Já jdu sice vpředu; ale k čemu prospívá tato má chůze v čele, nevím-li kam? Proto jdi, ó Pane, raději Ty vpředu, pak jistě všichni dospějeme co nejdříve k pravému cíli!”
13. Pravím Já: „Můj synu Martine, jdi tedy jen kupředu na půdě světla, trpělivě a bez omr-zení; avšak cíl této naší pouti přijde! Cožpak nevíš, že Slunce je milionkrát větší nežli země?! Je-li tedy třeba již velké trpělivosti a velmi mnoho sebezapírání, mají-li se konat velké cesty na Zemi, je třeba zde na Slunci, jehož půda je mnohem rozsáhlejší, zajisté mnohem více trpělivos-ti, má-li se po takových rozsáhlých nivách účelně cestovat! Proto jsi jen zpět jako vůdce napřed; my všichni tě budeme již stejným krokem následovat!
14. Já zde nemohu kráčet vpředu proto, abych předně nerušil nikoho z vás v jeho svobodě a za druhé, kdybych šel vpředu a přišli nám vstříc obyvatelé tohoto Světelného Světa, poznali by svým velmi jasným duchem až příliš brzy Mou Bytost, ale přitom by také zároveň příliš vel-kou úctou ke Mně zmalátněli! Kráčím-li však zcela naposled za vámi, nic to nevadí, neboť u těchto slunečních obyvatelů je to prvé vždy to nejznamenitější; co je však nejvíce vzadu, toho si všímají pramálo! A hle, jako nejzazší jsem tedy co nejlépe umístěn!
15. Nyní jsme však ještě na velmi vysokém pohoří; až však přijdeme vbrzku do údolí, bude světlo již mírnější a spatříš masy lidí a budeš mít mnoho co dělat ty i vy všichni, kteří zde kráčí s námi. Z toho pak teprve uzříš pravý účel naší cesty! Nyní však jdi jen zase na své místo a konej svou vůdcovskou službu!”
16. Martin Mně za tento rozkaz poděkuje a jde zase hned dopředu v čelo společnosti a dá-vá jí znamení, aby ho následovala; a všichni povstávají a následují ho.
předchozí kapitola obsah následující kapitola