předchozí kapitola obsah následující kapitola
U uzavřených dveří slunečních. Poměr světla k činnosti.
Přípravní pokyny o chování pro sféru moudrosti.
1. Celá velká společnost Mne nyní následuje k označeným dveřím, u kterých čeká biskup Martin a Chorel s oněmi ženami, až přijdu a otevřu jim dveře světla. Je jich nyní celkem as na tři tisíce, takže je u dveří hotová tlačenice; ježto však tyto dveře jsou nyní velmi široké, mají tito různí hosté nicméně dostatek místa a mohou tam zřít divy lásky a divy světla.
2. Když se blížím ke dveřím, přichází Mně vstříc ihned Martin, aby se Mne otázal na důvod zavření těchto dveří, zatím co všechny ostatní dveře jsou nyní otevřeny.
3. Já mu pravím: „Příteli, bratře, neslyšel anebo nečetl jsi na zemi nikdy nic o rozmanitých zrozeních lidí a zvířat?! Hle, každá bytost je až na oko svých smyslů mocna již v těle mateř-ském! Cítí, chutná, čichá, - také ucho jí není uzavřeno; ale oko se otvírá teprve po zrození. Pro-to také při duchovním znovuzrození je otevření dveří ke světlu anebo otevření duchovního oka to poslední; neboť dříve nežli někdo chce zřít, musí na to být dobře připraven.
4. Chce-li pak někdo ve svém domě v noci rozžehnout světlo, musí k tomu účelu napřed učinit nutná opatření, kterými může ono světlo vytvořit! Zda nemusí mít pohotově olejem napl-něnou lampu a dobré spolehlivé rozžehadlo?! Co musí s rozžehadlem učinit a jak dlouho to bude muset činit, nežli docílí na svém rozžehadle žádoucího světla? Hle, nežli nastane světlo. Uplyne čas a světlu musí předcházet rozmanitá činnost a účelem veškeré předchozí činnosti bude nakonec světlo! A bude-li jednou vytvořeno světlo, pak teprve bude možno přejít na jinou užitečnou činnost ve světla; ale dříve o tom nemůže být žádná rozumná řeč!
5. Uvážíš-li tedy to, pak snadno seznáš, proč zde v tomto domě jsou všechny ostatní dveře otevřeny a proč tyto sluneční dveře byly dosud před těmito hosty uzavřeny!
6. Nyní vidím, že by ses Mne chtěl opět otázat, řka: „Ano, je-li tomu tak, pročpak ti nebyly dveře již několikrát otevřeny a proč nebyly posledními, když jsi do nich poprvé a podruhé vstou-pil? – Pravím tobě: Předně ty již nepatříš k těmto hostům, kteří teprve musejí očekávat zno-vuzrození; a za druhé, v příčině ostatních dveří, do kterých jsi vstoupil po slunečních dveřích, bude zajisté každý duch souhlasit po svém znovuzrození a činností ve světle aneb v jasném nazírání a poznání?!
7. Či myslíš, že snad ještě po obdržení světla nastává věčná, snad chlípná zahálka? – Ó ne, pravím tobě, opravdová činnost nastává teprve ve světle; neboť před přijetím světla směřo-vala každá činnost jen k tomu, aby se obdrželo světlo; je-li tu však světlo, jest chrám Sluneční otevřen, teprve pak začíná velká činnost znovuzrozeného ducha!
8. Či viděl jsi snad někdy na Zemi, aby školáci dostávali úřady? Nežli se žákovi udělí úřad přiměřený jeho světlu, musí napřed mnohými studiemi dosáhnouti žádoucího světla poznání! Když si však odbyl svou vědeckou dráhu a dosáhl náležitého světla poznání, vrhne se snad potom na pelech a oddá se na něm pohodlně spánku, místo aby pracoval ve svém světle, kte-rého se mu dostalo?! Ano, hle nyní teprve začne vlastně pracovat; neboť všechny jeho dřívější práce studijní byly pouze jen rozžehováním světla v noci jeho bytosti!
9. A hle, tu máš opět o jeden velmi silný důvod více, proč po slunečních dveřích jsou ještě jiné dveře, - zejména dveře k celému nekonečnému vesmíru! – Řekni, máš ještě nyní ještě ně-jakou další otázku?!”
10. Praví Martin: „Ó Pane, Ty prohlédáš mé srdce jako vodní kapku; nyní nepociťuji v sobě nic jiného nežli jen nejvřelejší lásku k Tobě, nekonečně dobrý, svatý Otče! Ty víš, že činnost mým silám přiměřená je nadevšecko co nejradostněji vítám; proto mně také jistě přijde velmi vhod ještě vyšší stupeň světla! Neboť Ty víš, že vůle ke konání dobra mně ještě nikdy nechybě-la, - ale zato téměř vždy světlo, to jest náležitá k tomu moudrost! Proto myslím, že úplné znovu-otevření tohoto chrámu bude především k velkému prospěchu mně, ačkoliv co se mě samotné-ho týče, spatřuji v Tobě ono zcela vlastní Slunce všech Sluncí a Světlo všeho světla a nyní je také ve vší úplnosti mám, - proto také mohu navěky být bez každého jiného světla!”
11. Pravím Já: „Tak, tak, Můj milý bratře Martine; hle, tato tvá řeč se Mi už opět líbí mno-hem více nežli tvé dřívější otázky!
12. Je ovšem pravda, že Jsem Sluncem všech Sluncí, Světlem všeho světla a že, kdo má Mne, ten kráčí a jedná jako za nejjasnějšího poledne; ale ježto však každý člověk je ze Mne nyní vlastní a svobodnou bytostí, má také své vlastní světlo, které v něm musí svítit rovněž tak svobodně, jako svítí svobodně Slunce ve velké prostorové síni jeho Planet a jako svítí svobod-ně každému člověku jeho oči a jako svobodně tepe srdce každého člověka vždy nové myšlen-ky, z nichž se pak rodí svobodné ideje, z nich poznání jich samých a z toho velké poznání Mé Boží podstaty a Mé lásky a Mé moudrosti. Proto budou těmto hostům otevřeny nyní také tyto dveře, aby poznali sebe a pak teprve ve vší pravdě mne; proto také půjdeme a přistoupíme k otevření těchto dveří!”
13. Praví Martin: „Ó Pane, nejsvětější Otče, to vše už bylo zcela pravdivé, dobré a správné; ale jen mi dej ujištění, že Se v důsledku úplného poznání a úplné pravdy, kterou obdrží o Tobě tito hosté, nikam potom snad opět neskryješ, abychom tě pak nemuseli znovu kdoví jak hledat a volat, aniž by Ses brzy opět objevil! Ó Pane, ó Otče, ó milý Otče, jen to nám nikdy nedělej!”
14. Pravím Já: „Milý synu, Já ti však pravím: Starej se o vše jiné, - jen o to se nikdy nesta-rej! Neboť kde jsou dítka, tam je také Otec – a kde je Otec, tam jsou také dítka! Ale ty zajisté víš, že Má rodina je velká a že převeliké je stádo všech Mých ovcí; ty všechny pak přivedeme do jednoho domu a bude pak jedno stádo a jeden Pastýř! Ale při tom bude ještě vždy velmi co dělat!
15. Zapamatuj si: Na tělese zemském je nyní povoláno mnoho ženců; nastane tu velké tří-dění! Já budu mnohá těla potřebovat, proto bude proléváno mnoho krve ne vyhubení všelikého nevěstkářství a Já jsem probudil na zemi svědky a to, co zde s tebou nyní mluvím a co jsem mluvil a co ještě budu mluvit a konat, hle, to vše bude zároveň psáno na zemi a oznámeno tělu! Proto se nestarej, že bych vás po otevření těchto dveří jakkoli opustil, nýbrž pomysli si takto: Teprve nyní budu u vás věčně nezměněně pevně zůstávat! –
16. Nyní však ještě něco, Můj milovaný Martine! Hle, tentokráte vstoupíme na ony velké ni-vy sluneční mnohem důvěrněji a dále, nežli tomu bylo poprvé! Přijdou-li ti tam vstříc ženské bytosti nikdy netušené krásy a největší spanilosti, láskou a nevýslovnou něhou, rovněž tak i mužové; musíš však s nimi jednat vždy s opravdovou nebeskou vážností a málo mluvit! Budeš-li však mluvit, pak mluv málo a moudře; tím je získáš co nejvíce! Milovat je však musíš jen zcela potají, tak aby to nepozorovali; pak budeš mezi nimi kráčet s jistotou!
17. Neboť ne tomto velkém Světě světla je moudrost nahoře; teprve uvnitř této moudrosti se zcela tajně skrývá láska právě tak, jako je ve světle Slunce zcela neviditelně přítomno teplo a projevuje se jen v nesčetně rozmanitém produktivním působení. V Slunci musíš tedy pouze svítit, jako také Mne uvidíš svítit! Budeš-li toto pravidlo věrně zachovávat, zažiješ při této prvé velké výpravě mnoho blaženosti! – A nyní přistupme k otevření dveří; jdi a otevři je ve Jménu Mém! Staň se!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola