předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pohoršení vzbuzující rouhání družiny drakovy. Uklidňující
a poučující slova Páně pohoršujícím se.
(15. května1848)
1. Zatím co se Borem, Martin a Chorel ubírají s mnohými ženami k slunečním dveřím, stává se oněch tisíc lázeňských hostů v jejich známé vám lázni nanejvýš neklidnými a začínají ze sebe vyrážet velmi mocná rouhání, takže to zcela dobře slyší veškeří zde přítomní mniši a do-konce Chanchah a Gella.
2. Obě se rychle vzpamatují ze svého přeblaženého opojení a nyní pozorněji naslouchají. Chanchah se Mne chce přímo otázat, co to má znamenat, že ke mně spěchá sto bratří mnichů a co nejsnažněji Mne prosí, abych těmto hostům v lázni zacpal ústa, jinak by to slabší mohli být snadno pohoršeni.
3. Sotvaže mně tito mnichové sdělí svou prosbu, přicházejí sem také již Číňané se svými mnohými ženami a rodiče řeholnic a praví:” „Mocný sluho Boží, cožpak neslyšíš, jak se nyní chce ona družina drakova v lázni pustit do Boha, do tebe a do nás všech a chce nás velmi zle zahubit?! – proto soudíme, že to zde bude nadále sotva již k vydržení, nebude-li této zlé pekel-né holotě učiněna ihned úplná přítrž v jejím počínání!
4. Poslyš, poslyš, jaká ošklivá rouhání ze sebe vydávají! Tyto bestie jsou mnohem horší než drak sám, který přece předtím mluvil s Martinem a také s tebou, jak se zdá, docela rozumně. Učiň tedy konec tomuto jejich počínání, anebo nás nech vyjít všechny ven, abychom budoucně více neslyšeli takové rouhání se nejsvětějšímu!”
5. Pravím Já: „Je to sice od vás velmi chvalitebné, že vaše srdce jsou naplněna ošklivostí nad takovými pohoršlivým řáděním; nicméně se však musíte při tom ohlížet jen na mne a nikoli na sebe, jinak činíte sami sebe soudci, - což by pak bylo horší nežli veškeré toto prázdné rou-hání těchto ovšem ještě zajisté velmi zlých lázeňských hostů.
6. Neboť kdo se pouze rouhá, nedoznává tím nic jiného nežli jen svou malomocnost; kdyby měl moc, pak by byl ihned jednal a nikdy by nepoužíval marnivých slov, která nejsou ničím ji-ným nežli prázdným zvukem. Ale kdo je malomocný a nicméně jedná se jakoby měl moc, ten se navrhuje za falešného a bezmocného soudce a tím zlomyslně zasahuje do bezvýhradných práv Boha a hanobí je svou malomocností, zatím co zajisté veškerá moc a síla a tedy výlučné právo soudit jest a pro věčný nejvýš nutný řád a musí být domovem jedině v Bohu.
7. Hleďte milí přátelé a bratři, vás pohoršuje toto skutečně nanejvýš bezuzdné spílání a rouhání těchto lázeňských hostů a je správné, že ve svých srdcích proti tomu chováte nelibost; ale Já vedle toho spatřuji ve vás všech také žár, který kdyby byl velmi mocný, způsobil by věč-nou záhubu – a hle, tento žár je horší nežli ono nesmyslné malomocné rouhání!
8. Tito hosté nám nadávají, protože dobře ví, že na nás jinak věčně nemohou a také ví, ko-lik trpělivosti a shovívavosti je v Bohu domovem; my však bychom je za to mohli, majíce k tomu moc, zahubit anebo aspoň je na věky opustit! Bylo by to moudré?! Bylo by to v řádu Božím, kte-rý nechce nic zničit, nýbrž na věky chce, ano dokonce musí vše udržovat, protože by také samo Božství trpělo, kdyby mohlo být i jen to nejmenší, které také z něho vyšlo, zničeno?!
9. Vzmužte se tedy a nechte je nadávat a nám se rouhat; časem se nabaží rouhání a pře-jdou v silnou lítost a stanou se nám všem pak ještě velmi milými a drahými bratry a sestrami a zejména sestrami, neboť převážná většina z nich jsou ženy!
10. Že však jsou úplně malomocni, můžete také snadno seznat z toho, že se nemohou ze své lázně ani o vlas pohnout; jaká sláva by to pak pro nás byla, kdybychom se nyní na nich mstili, když my jsme mocni, oni však úplně malomocni?! Já myslím, že tato sláva by se podoba-la lvu, který by se snížil k chytání komárů.
11. Já však vám pravím a všechny vás napomínám, abyste pohlíželi vždy na mne a přitom pozorovali, co Já konám, tak potom budoucně již nepocítíte v srdcích žádného pohoršení a žádné touhy po souzení! Mne se toto vše dotýká nejvíce a hleďte, jsem klidný; proto buďte také vy klidní tím více, jelikož se vás všechno to rouhání ani v nejmenším nijak nedotýká!
12. Oni se rouhají jen Boží spravedlnosti, která je zde nechává se koupat, - kterážto lázeň nemůže ovšem pro ně být zcela bezbolestnou, má-li jim být pomoženo; neboť každá přeměna je spojena tak dlouho s bolestí, dokud celá bytost nepřešla do řádu jiného. Bolest sama je však nutná, neboť bytost, která by nebyla citlivá pro bol, byla by také úplně mrtva pro slast.
13. Tito koupající se jsou však nyní všichni v mocném přechodném stavu a musí při tom snášet leckterou bolest, která také pohání jejich jazyky k takovému rouhání; přiblíží-li se časem k novému pevnému řádu, zmenší se také jejich bolesti a jejich jazyky úplně zanechají pak toho-to rouhání a začnou tvořit povznášející slova lítosti, kterážto slova jsou mostem k lásce a k životu.
14. Abyste se však tímto prázdným rouháním déle nepohoršovali, pojďte nyní se mnou k oněm dveřím, u kterých stojí nyní již s mnohými ženami Borem, Martin a Chorel! Tyto dveře, které jsou nyní před vašima očima ještě uzavřeny, otevru a dostane se vám velké příležitosti, abyste se ve své celé bytosti náležitě až do nejvnitřnějšího vlákna vašeho ještě dosti vysoko vzedmutého srdce pokořili, čehož vám všem předtím třeba! Proto Mne nyní všichni následujte! Staň se!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola