předchozí kapitola obsah následující kapitola
Borem a jeptišky s chorým srdcem.
1. Oni tři jdou nyní se zcela vlídnou tváří k těmto ubohým ženám a když k nim dojdou, ujme se Borem slova a praví:
2. (Borem) : „Milé sestry, vyslechněte mě s náležitou trpělivostí! Chci vám všem zjednat dobré právo neboť vím, že vaše srdce trpí a vím, že vás tento bratr, když jste předtím u něho hledaly své právo, tvrdě odmítl. Tehdy, jako host tohoto domu jsem nemohl vpadnout tomuto vlastníku domu do řeči, do jeho práva; neboť každý vlastník domu je právně prvým pánem v domě.
3. Jelikož mně však nyní vrchní Pán všech domácích pánů poskytl právo, abych jako host uplatňoval také právo lásky, chci vám všem zjednat a také nyní zjednám podle svých sil a všemi po ruce jsoucími prostředky vaše dobré právo a napravím ve jménu Páně vše, co vás nyní tísni-lo a vaše srdce urazilo! – Jste s tím všechny, milé sestry, spokojeny?”
4. Nyní mluví ony ženy jako jedněmi ústy: „Ó ano, ó ano, milý dobrý příteli ! Věru ty jsi již zcela jistě pravý Boží přítel; od tebe vše rády přijmeme! Ty to s námi míníš dobře a poctivě a poznáváš utrpení našich srdcí; ale s tímto Martinem nechceme mít už nic co činit, neboť místo aby poznal naši nesnáz a potěšil nás, poučil a ukázal pravdu, jestliže jsme snad byly na scestí, vykazoval nás do pekelné očistné lázně pro ďábly! To bylo od něho, který je hlavním občanem nebes anebo aspoň jím chce být! Proto by nám bylo milejší, abychom se pohledem na něho nepohoršovaly!”
5. Praví Borem: „Milé sestry, toho zanechte a vše přenechejte jen mně; já vše zase napra-vím! Hleďte, tento náš bratr Martin není zlý duch, nýbrž jest právě tak jako já z Pána duchem dobrým!
6. Měli jsme velmi mnoho práce s oněmi nyní zajisté velmi zlými hosty, kteří jsou nyní v oné lázni a při tom jsme měli velmi mnoho politování hodných mrzutostí! Když jste potom z příliš velké námahy pro nás téměř zcela rozmrzelí šli k Onomu přemocnému Příteli o další radu, přišly jste nám právě jako velmi nevhod do cesty a Martin, který je ostatně velmi snadno vznětlivý, vás pak přijal poněkud tvrdě a nešetrně, - což však, jak řečeno, je třeba nám všem velice odpustit!
7. Proto myslím, že mu to zajisté snadno odpustíte, jelikož jinak je přece pln lásky k vám a má velkou radost, že vás mohl všechny jako své milé domácí družky pozdravit! Já myslím, že učiníte, co bych já vám zcela jistě učinil, kdybyste mě něčím urazily?!”
8. Praví na to ony ženy: „Víš, nejmilejší příteli, to co ty nám pravíš, všechny zajisté z celého srdce rády učiníme; ale jen kvůli tobě to učiníme a jeho velký nezpůsob mu promineme, - ale budoucně bychom mu to už stěží odpustily, kdyby nám šel ještě jednou tak nezpůsobně vstříc!
9. Je to sice velmi milý muž a je opravdovým potěšením patřit na jeho krásnou postavu, avšak co zde prospěje postava, je-li ve svém srdci trpčí nežli jablko na stromě osm týdnů po odkvětu?! Přijde-li nám Martin vstříc jako ty, najde také v nás srdce, která jistě nejsou prosta lásky; ale v tyranizování domácím pánem nalezne v nás místo lásky zcela něco jiného!
10. My jsme nyní bohudíky zajisté také nebesky velmi krásné! Všichni muži, kteří jsou zde ve velkém počtu shromážděni, pozorovali nás již s velkým zalíbením, ačkoliv si na tom nic ne-zakládáme. – neboť víme, že tato všechna vnější krása je darem Páně; ale že právě Martin a onen váš mocný přítel na nás zcela nic nenalézají, co by mohlo v nich vyvolat zalíbení na nás, to nás přece jen trápí!
11. Ony dvě sestry nejsou vlastně také o nic krásnější nežli my a onen přítel je miluje nade všecko a zabývá se téměř výhradně jen jimi; my však tu stojíme jako ubohé hříšnice a nikdo si nás nevšímá, - neboť všichni upírají své zraky jen na ony tři! Nemá nás proto něco takového trápit?! A jestli jsme pojaly ve svých srdcích o onom příteli také již ty nejvznešenější domněnky, - zda tyto domněnky neuvadnou jako pozemské květiny, je-li jim odňata potřebná potrava?!
12. Hle, srdce potřebuje také potravu, má-li zesílit v lásce; jak mají však naše srdce v lásce zesílit, nedostane-li se jim nikdy potravy, nýbrž jen půst a zase jen půst?!”
13. Praví Borem: „Ano, ano mé nejmilejší a nejroztomilejší sestry, máte pravdu a váš poža-davek je spravedlivý; ale mějte jen malé strpení a vaše srdce budou brzy přehojně nasycena! – Zajisté však víte, že dobrý lékař navštěvuje a léčí nejprve nemocné a teprve potom přichází na návštěvu ke zdravým!
14. Hleďte, tak je tomu i zde! Až budou ony dvě pacientky úplně uzdraveny, pak už přijde onen lékař také k vám; proto mějte ještě jen trochu strpení a lékař bude brzy u vás! – Nyní mě však následujte, - já vám všem ukáži něco velmi podivuhodného!”
15. Praví ženy: „Ó milý příteli, toho zde není opravdu třeba, neboť v tomto nesmírném sále je beztoho takové množství nejpodivuhodnějších pamětihodností, že se v nich člověk nemůže nikdy dosyta vynadívat!
16. Ta nádherná podlaha, která zajisté vypadá tak, jako by byla ze samých nejušlechtilej-ších kamenů nejrůznějších a živě nejčerstvějších barev složených v nejnádhernější tvary girland (věncoví)!
17. Ty velké, přenádherné sloupy, nesoucí nepopsatelně krásné galerie, září jako by byly zhotoveny z nejkrásnějších rubínů, v jejichž nitru se vznáší stále na tisíce hvězd jako zlaté ry-bičky ve vodě a tím tvoří vždy nové překrásné světelné tvary!
18. A jak příteli nyní sám vidíš, je zde ještě tisíce a tisíce jiných nádher, pro které nemáme ani jména! Jelikož tu tedy lze zřít tak velké množství přenádherných věcí, necítíme proto ani nejmenší potřeby vidět ještě něco nádhernějšího, nežli vidíme zde!
19. Naše oči jsou zde zajisté zaopatřeny největším nadbytkem a nic dalšího nepotřebují; ale zcela jinak to vypadá s našimi srdci! Hle, ta jsou ještě velmi nezaopatřena! Co nám prospěje občerstvování oka, když při tom trpí srdce?! Proto se starej nejmilejší příteli napřed o naše srd-ce, pak se už naše oči spokojí i s něčím docela prostým!”
20. Praví Borem: „Milé sestry, váš požadavek je velmi správný a spravedlivý; ale vy mně jej sdělujete dříve, nežli jste nabyly zkušenosti o tom, co bych vám rád ukázal a také ukáži! Což-pak můžete vědět, zda to, co vám chci nyní ukázat, není právě vypočteno pro vaše srdce?! Cožpak vy již předem víte, v čem záleží ono podivuhodné, jež vám chci ukázat? Cožpak ono podivuhodné je pouze pro vaše oči? Nemůže být také něco nejvýš podivuhodného jedině pro srdce?!
21. Copak je více: Srdce – anebo oko? Zda nemůže být oko slepé a při tom srdce nicméně oplývat vší hojností života lásky?! Které pozemské oko může zřít Boha?! Hleďte, na to je každé tělesné oko slepé; ale srdce si může Boha Myslet, může ho milovat, ani může se dokonce stát jemu, Pánu, živoucím chrámem, v němž Se On ubytuje! Co je tedy více: oko - anebo srdce?!
22. Je-li tedy tomu tak, jak si můžete, mé milé sestry myslet, že bych vás zde, v Říši Božího srdce, zavedl někam, kde je domněle podivuhodná podívaná jedině pro oči?!
23. Pravím vám: Zde platí vše jedině jen srdce; oko je však pouhým svědkem světla všeho toho, co se děje v srdci. A tak je také ono zázračné, jež vám chci ukázat, připraveno ne jen pro vaše oči, nýbrž jedině jen pro vaše srdce!
24. Jelikož však zde v říši Boží není žádná bytost slepá, nýbrž každá bytost má své zření, které je stejně silné jako srdce, jest oko ovšem také vždy svědkem všeho toho, co se děje pro srdce a přichází ze srdce! A tak budete také to, co se stane pro vaše srdce, vidět svýma očima! Proto mě nyní následujte!”
25. Po těchto slovech Boremových následují nyní všechny ženy ony tři a to ke dveřím, které vedou do nitra Slunce.
předchozí kapitola obsah následující kapitola