předchozí kapitola obsah následující kapitola
Zotavení a poučení padlého Martina Boremem. Pán napomíná
Martina. Neodlučitelnost majetku a majitele v nebi.
(17.dubna 1848)
1. Borem přistupuje k Martinovi, pozvedne ho a praví: „Milý bratře hle, ty jsi příliš horlivý! Nech budoucně jen Pána jednat; budeme-li chtít konat jen to, co nám poručí Pán, - pak pocho-díme vždy nejlépe!
2. Pustit se v zápas s bytostmi, jako je tato, k tomu je třeba mnohem více nežli jsme s to nyní pochopit! S touto bytostí nemůže se dokonce ani žádný anděl pustit sám v zápas, nýbrž jedině s naprostou pomocí Páně; neboť tomuto pradrakovi je k službám z něho samého tisíc a opět tisíc nejvychytralejších klamných prostředků, kterými by mohl obelstít všechna nebe, kdyby mu to Pán dopustil! Jestliže by tedy před ním nebyli by jisti bez zakročení Páně ani všichni ob-čané nebí, co bychom s ním potom chtěli pořídit my dva, sotva nováčkové v této Říši?!
3. Hle když Michael, nejmocnější anděl všech nebí zápasil s tímto drakem o tělo Mojžíšovo, byl přemořen a jako poražený nemohl nic jiného učinit, nežli volat na tuto nejvýš zlou bytost soud Páně, který jediný byl s to vzít kořist tomuto draku!
4. Jestliže tedy již Michael musel odejít s nepořízenou, co potom s ním pořídíme my dva? Proto buď ve vší budoucnosti nadmíru opatrným při jakémkoli Pánem určeném nutném setkání s takovými bytostmi; neboť jejich podstatou je marnivé základní zlo a faleš!
5. Nyní jen zase vstaň a poděkuj Pánu, který zcela jediný tě nyní osvobodil od velkého zla! Neboť kdyby bylo záleželo jen od Satany, ta by byla od tebe jistě polibek přijala; ale tím by pak také všechnu tvou nebeskou lásku převrátila ve svou lásku pekelnou a byla by tě svou ženskou postavou, kterou byl by před tebou tak snadno opět neodložil, dokud by tě k sobě více než ko-vovými pouty k sobě nepřikovala.
6. Ale v okamžiku, kdy jsi ji chtěl políbit, byla Pánem uvedena zpět do své zvláštní nanejvýš zlé přirozenosti, její nekonečná pýcha se vynořila a ty jsi byl od ní co nejbídněji odstrčen – na-čež pak musela opět přijmout ihned zase svou dračí podobu; Pán tě takto zachránil! Proto také nyní ihned vstaň, poděkuj Pánu za své zachránění tvé celé slabé bytosti!”
7. Po tomto dobrém napomenutí Boremově Martin velmi rychle vstane a vrhne se ke Mně prosí Mne za odpuštění této své pošetilosti a děkuje Mně však také co nejvroucněji za udělené mu zachránění a napomenutí ústy Boremovými.
8. Já však mu pravím: „Martine, jak dlouho tě budu muset v tvé až příliš často znovu se vra-cející pošetilosti snášeti? Kdy už konečně začneš jednati úplně podle svých, často učiněných, nejlepších předsevzetích? Kolika hloupostmi budeš muset ještě projít, nežli se staneš trvale moudrým!! Ó zvrácené pokolení – kolik trpělivosti třeba, aby tě přivedla na správnou cestu.
9. Vstaň nyní, ale buď konečně moudřejším. Dost na tom, když se dáš až příliš rychle strh-nout nějakou skutečností, ale dáti se až do posledního vlákna života přemoci porazit marným klamem, - řekni, kolik slabosti je k tomu zapotřebí!”
10. Martin vzlyká lítostí a bez ustání prosí za odpuštění.
11. Já Se však ihned sehnu, pozvednu ho a pravím: „Hle, nyní stojíš přede Mnou svoboden, jelikož jsem tě vzpamatoval, ale jak dlouho se takto udržíš?!
12. Hle, každý pravý občan nebeský musí konečně býti bezpodmínečně sám ze sebe úplně svoboden a nesmí padnout, i kdyby na čas vstoupil na sebe-kluzčí cestu. Co by se však stalo s tebou, kdybych tě nechal úplně svobodným? Udržíš se v rovnováze a neupadneš, kdybys měl po kluzké cestě sám kráčeti?!)
13. Praví Martin zcela zkormouceně: „Ó, Pane, jen mě nikdy nenechávej! A nenech mě ni-kdy úplně svobodného – jinak budu ztracen, ó, já nežádám na věky žádné absolutní svobody! Budu-li smět být i jen nejposlednějším u tebe, budu po všechny věčnosti úplně spokojen! Také tento dům dej milému bratru Boremovi; neboť se pro takové přenádherné vlastnictví naprosto nehodím?!”
14. Pravím Já: „Buď jen klidný a drž se ve svém srdci pevně Mne, tak půjde vše dobře! Ale toto vlastnictví odníti tobě a odevzdati je Boremovi nemohu; neboť vzíti tobě toto vlastnictví, znamenalo by vzíti ti tvůj život a dát jej jinému. Neboť zde nemůže mít nikdo nic jiného nežli jen to, co z něho vychází, takové živoucí vlastnictví musí však zůstati tak jako vlastník sám, protože zde vlastník a vlastnictví jsou neoddělitelné.
15. Jen se však nesmíš v tomto svém vlastnictví cítit nikdy Pánem, tak se bude tvé vlastnic-tví stávati vždy nádhernější a nádhernější! Každý nebeský občan je ovšem zcela nejsvobodněj-ším vlastníkem děl svého ducha, své lásky ke Mně, ale jediným Pánem nad každým vlastnic-tvím, jakož i nad každým duchem jsem jen Já!
16. Nyní víš, jak se zde věci mají, proto stůj tedy také ty od nynějška pevně jedině v Mé lás-ce, tak ti toto tvé nebeské vlastnictví nebude nikdy vaditi!
17. Také o Borema se nestarej; neboť on má pro sebe již vše až vrchovatě, a až budeš úpl-ně zralým, pak tě také již uvede do svého vlastnictví! Nyní však jdi k Boremovi a konej, co koná on, Já pak promluvím několik slůvek s tímto hostem!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola