předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pokušení prostořekého Martina satanem
ve svůdné postavě Satany.
(14. dubna 1848)
1. Po chvíli se obrátí Martin opět k drakovi a praví: „Poslyš, ty zcela nepolepšitelný zhoubce všeho života, ty netvore, ty starý hrdino duchovní noci a nejnemilosrdnější smrtonoši všech ubohých duší, - ty mluvíš zajisté jako hotový mudřec; ale není to tvá vůle, která ti takto velí mlu-vit, nýbrž jen tvá nyní hluboce pociťovaná bezmocnost, v níž se nyní nalézáš naskrz uchopen nekonečnou mocí Páně! Kdybys byl volný – pak sázím na to tisíc proti jednomu životu, - že bys měl zcela jinou řeč!
2. Já vím dobře, že jsi vyšel jako prvý největší duch plný světla a jasu z Boha – tvá moc by-la mocí, která pronikala všemi prostory a tvé světlo zářilo jako Boží oko! – Ale vím také, že tě Bůh vyvolal ze Sebe nikoliv pro pád, v němž nyní jsi již po několik věčností a v něm tvrdošíjně setrváváš, nýbrž jen pro nejvyšší vzkříšení nejsvobodnějšího a nejblaženějšího života!
3. Řekni, proč nestojíš na takovém stupni, na kterém bys měl podle vůle Boží stát? Proč jsi ustavičně nejpříkřejší protivou vůle Boží? Proč chceš setrvat raději v nejhroznější trýzni na vě-ky, nežli aby ses obrátil k Pánu a Otci a požíval jako navrátivší se ztracený syn, ve vší svobodě a nejvyšší plné moci, nekonečné přemíry věčné otcovské lásky? – Nuže mluv, máš-li k tomu dost moudrosti!”
4. Praví drak: „Hle Martine, tato tvá řeč v otázkách je již mnohem rozumnější nežli tvé řeči dřívější a dělá tvému duchu čest; jsou tu skutečně věci, které jsou hodny lepší odpovědi! Ale víš, dříve nežli někomu na takové body odpovím ze vší hlubiny hlubin, zkoumám napřed každé-ho, zda je také schopen pochopit to, co mu dám za odpověď!
5. Proto poprosím Pána – chce-li, abych ti na to odpověděl – aby mi poskytl jen na malou chvíli úplné svobody a to pod svatou zárukou, že nechci ani tobě, ani nikomu jinému vlas na hlavě zkřivit! Obstojíš-li v této mé zkoušce, odpovím ti na všechny tvé otázky; jestliže však ve zkoušce neobstojíš, bude to znamením, že pro takovou příliš hlubokou moudrost nejsi ještě dávno dosti zralým! Ale konečně ještě dodávám také to, že tě budu zkoušet jen tehdy, jestliže na odpovědění mé otázky naléháš a jestliže tomu chceš! – Nuže rozhodni se!”
6. Martin se obrací opět na Mne a táže se Mne, co má dělat-
7. Pravím Já: „Kdo dílo začíná, musí je také dokončit; to je prvé pravidlo řádu všeho oprav-dového života! Proto musíš učinit, co ti tvůj odpůrce klade jako podmínku! Ale Já ti k tomu pra-vím: Buď pevným; neboť tento duch je nanejvýš lstivý duch a jeho zkoušky jsou přechytrale nastrojené léčky!”
8. Potom se obrátím k drakovi řka: Jsi na několik okamžiků volný; nezneužij však této milos-ti!”
9. V tom okamžiku zmizí onen přehrozný dračí pancíř a z prachu pancíře se zvedá ženská postava tak přenesmírně krásná, že před ní musí všechny ženské krásky slunce nekonečně daleko ustoupit! Neporovnatelná měkkost, zaoblení, nesmírná ušlechtilost všech údů a kloubů, nepochopitelná něha a bělost kůže, nemají v celém nekonečném prostoru druhého příkladu; na nesmírně překrásném těle spočívá hlava, jejíž velebná krása zanechává nekonečně hluboko každou sílu představivosti.
10. Když Martin uzří tuto postavu před sebou, otáže se ho tato jemu nikdy netušená kráska převelice vlídným a libě znějícím hlasem:
11. (Satana) : „Nuže milý Martine, chceš-li, odpovím ti na tvé otázky; ale jen mi dříve řekni, zda bys mě mohl milovat, kdybych já tě milovala více nežli svůj život! Mohl bys mě milovat a touto láskou mě zachránit od mé tobě známé nekonečně velké trýzně?! Ó Martine, mluv, mluv!”
12. Tu je Martin všecek bez sebe. Ze samého úžasu nemůže ani dechu popadnout. Ne-smírné vnady této bytosti působí na něho tak, že se ocitá přímo v horečce! O možnosti mluvit anebo dát se do řeči nedá se u něho zatím ani uvažovat; vykoktá pouze několik nesrozumitel-ných zvuků a jen stále více otvírá oči a ústa a každé vlákno jeho bytosti stává se nejžhavější láskou k této pro něho příliš nesnesitelné kráse.
13. Za dlouhou chvíli tohoto jeho stále většího rozpalování volá konečně Martin ze všech sil: „Ó nebe, nebe, nebe všech nebí! Kdo by na tě mohl patřit a nemilovat tě?! Miluji, miluji, miluji tě nekonečně! Jsi-li nešťastná, ty přenesmírně krásná, přepůvabná bytosti všech bytostí, - pra-vím, jsi-li nešťastná, musíš-li trpět, kdo může být šťastným, když tebe viděl a ví, že trpíš?!
14. Nemohu-li tě zachránit, ó pak chci raději věčně s tebou trpět, nežli být nejblaženější všech nebí bez tebe! Za tebe bych dal nekonečno, kdybych je měl! Tisíc životů bych dal za je-den atom tvé bytosti! Ó nekonečně přenádherná bytosti! – Ó mluv, mluv, co má pro tebe učinit, abych tě zachránil – věčně pro sebe získal?!”
15. Praví proměněný drak: „Ó přenádherný Martine, miluješ-li mě tak, jak zde ujišťuješ, pak mi dej ten nejohnivější polibek! Tento polibek mě na věky zachrání a učiní nejsladší družkou tvého věčného života!”
16. Praví Martin, pln nejvyššího vzrušení: „Ó nebe nebí! Ne jen jeden, nýbrž trilion polibků máš mít!”
17. Rychle chce svůj úmysl splnit a skutečně k ní přiskočí. Ale jak se zatváří, když ho tato bytost s nesmírně opovržlivým výrazem odstrčí řkouc:
18. (Satana) : „Zpět, bídný, chlípný kozle, tys ve své zkoušce špatně obstál a napříště nejsi hoden žádné odpovědi ode mě! Ničemo, jak jsi mohl zapomenout na Boha a vrhnout se do ná-ruče mně, nepříteli všeho života, který se nepodobá mému životu?! Ó ty slabý tvore, ty vyvrheli vší ošklivosti!”
19. Martin klesá ve mdlobách zpět a drak zaujme opět svou dřívější podobu.
předchozí kapitola obsah následující kapitola