předchozí kapitola obsah následující kapitola
Scéna se satanem k poučení a uklidnění dětí Božích. Martinova
slovní potyčka se satanem. Martin v úzkých. – Rada Páně.
1. Martin už zdaleka křičí: „Pane pomoz nám, pomoz nám! Jinak ta bestie nám učiní něco zlého; ani větší silou se jí téměř už nemůžeme zmocnit!”
2. Já zvolám: „Satane, poslechni Svého Pána!”
3. I zařve drak: „Tebe neposlechnu nikdy! Žádného Pána nad sebou nemám!”
4. Zvolám Já: „ Nechceš-li poslechnout Mého otcovského slova, nebudeš moci pak vzdoro-vat Mé všemohoucnosti, což jsi už tak často zakusil! – Volám tě proto ještě jednou jako Otec a Pán a pravím: Pojď sem a ospravedlň se?”
5. Drak zařve: „Ne, ne! Tebe nikdy neposlechnu; neboť já jediný jsem pánem nekonečnosti a Ty co jsi, jsi jen skrze mne!”
6. Zvolám Já: Satane, nevzdoruj déle Bohu, svému věčnému Tvůrci, jinak se ti tu dostane věčně nejvýš neúprosného soudu!”
7. Drak opět zařve: „Já, Tvůj pán, budu Tobě i tvému nejbídnějšímu soudu věčně vzdorovat! Odstraň mne s tohoto místa, můžeš-li!”
8. Nyní ho uchopím mocí Své vůle a vrhnu jím i s jeho družinou před Sebe a držím ho tak, že tu leží jako mrtvý!
9. Martin se rychle táže, proč drak nyní nevzdoroval.
10. Já však pravím: „Nechte ho nyní, až přijde k sobě; pak se ukáže, co přednese!”
11. Praví Martin: „Ó Pane, nyní bych chtěl dát jen krátkou dobu volný běh svému jazyku, abych této nad veškeré pojmy nejhloupější bytosti vmetl do tváře některé šťavnaté pravdy! Ne-boť jak jsem nyní na tohoto přenesmírně hloupého odbojníka dopálen, nedovedu Ti ani vypově-dět! Jeho nanejvýš směšné ošklivé a hloupé podoby se již naprosto nebojím, nýbrž musím se jí jen – ovšem jen ve zlosti – smát!””
12. Pravím Já: „Máš-li tedy tak velkou chuť pustit se zde do tohoto Mého úhlavního nepříte-le, zkus tedy své štěstí; ale hleď, abys špatně nepochodil! Zatím účelem mu bude ponechán na svobodě jen jazyk; neboť kdybych ho ponechal na svobodě celého, pak by si s tebou hrál jako lev s komárem! Ano, pravím tobě, beze Mne by jeho síle, kterou ještě má, ani celé stvoření ne-mohlo vzdorovat! Ale pouze s jeho jazykem, který je nyní uvolněn, můžeš se tedy beze škody pokusit, zda budeš nad ním pánem; a tak tedy jen začni vrhat mu do uší své ostré slovní šípy!”
13. Martin přistoupí nyní zcela zmužile a těsně před tlamu drakovu a pustí se do těmito kousavými otázkami řka: „Poslyš ty nejhloupější dobytku celé nekonečnosti?! Čeho chceš se svým starým, nanejvýš směšným vzdorem od Boha docílit? Cožpak ani několik věčností ještě nestačí, aby ti ukázaly, že jsi nejhloupější potvora v celé nekonečnosti?! – Hle, o oslu se praví nicméně chytrého, že jde jen jednou tancovat na led; ale co se má říci o tobě, ty prastarý, všechny Světy, dobytek a lidi klamající mizero?! Cožpak tvůj svinský mozek nebyl ještě v pekelném, několik tuctů decilionů ročků anebo věčnosti trvajícím ohni vypečen, - předpokláda-jící, že tvá nekonečná hloupost má pojem o decilionu?! – Odpověz, ty přehloupá potvoro, mů-žeš-li mi dát odpověď!”
14. Praví drak: „Poslyš ty všetečný slepáku! Lev není chytačem komárů a já, jako prvostvo-řený duch, jsem v této své opravdu největší bídě příliš velkodušný, než abych se obíral duchem nomád! Tobě však také rád odpustím už proto, že jsi byl na Zemi dobrým pracovníkem pro mou říši; tak se tedy nerozčiluj, můj milý Martine!”
15. Tato odpověď přivádí Martina zcela z míry a sotva se ještě ovládá, aby snášel takové podceňování své osoby a vyslechl konečnou obžalobu. Proto zhluboka vzdychne a praví:
16. (Martin): „Ó ty přebídný zlosyne, jak se můžeš opovážit mě, občana nebes, zde v nejúplnější přítomnosti Boha tak přehanebně ponižovat?! Cožpak nevíš, jak to je psáno?! Hle, takto je psáno: „Běda tomu, kdo sáhne násilím na jednoho z Mých pomazaných!” Já jako občan Božích nebes jsem zajisté asi také pomazaným Páně! Myslíš, že Pán nechá takový zločin ne-povšimnutý, bídníče?!”
17. Praví drak: „Poslyš Martine, - já, kterému jsi vždy spílal kníže lži, dokud jsi byl na Zemi a pracoval jen v mém žoldu, odpověděl jsem ti ve vší mírnosti pouze jen nahou pravdu na tvou opravdu uličnickou nadávku mé nejbídnější bytosti a hle, ty se jako Bohem pomazaný občan nebes pouštíš do mne hůře nežli nějaký zapálený sud prachu na Zemi a varuješ mě, abych se nedotýkal tvé posvěcené hlavy, pod vyhrůžkou Boží pomsty!
18. Řekni mi tedy, odkud máš právo takto mi před Bohem nadávat?! Cožpak nejsem zrovna jako ty z Boha, jenže s tím rozdílem, že já jsem nekonečný díl z Boha – a ty jsi jen prach na prachu ze mě, ale Pánem opět sebrán z plev nejúplnější nicoty a přeměněn v nejtitěrnějšího lidského ducha!
19. Máš-li však nějakou úctu před Bohem, pak si važ všeho, co z něho je a ne jedině své pomazané hlavy, na které ti podle všeho mnohem více záleží nežli na Pánu! Či vyměřil jsi svou pomazanou hlavou ony nekonečné prahlubiny Božství navlas tak, abys pak mohl s nějakým věčným důvodem moudrosti proti mně vystoupit a říci: „Proč jsi takovým, jakým být nemáš?!”
20. Můžeš mi dokázat, že nejsem takovým, jakým z důvodů stvoření tobě věčně nezbada-telným být musím, abys ty mohl být tou trochou, kterou jsi!? Či existuje snad hrnčíř, který dělá hrnec bez hrnčířského kruhu! Čím však je hrnčíři otáčecí kruh, tím je veškerý svět Tvůrci! Já pak jsem hmotou veškerého světa, tím také základem a tedy zpevněnou protivou, kterou tedy musí teprve být podmíněno veškeré dění a bytí, aby se jako takové mohlo v nekonečnosti pro-jevit!
21. Z toho důvodu můžeš svou pomazanou hlavou vyrozumět, že já jsem ve velkém řádu Božím jistě také nutný a že Bůh mým prvostvořením jistě nestanovil nějakou nemoudrost za základ všeho bytí a dění. Řekni – jestliže to poznáváš a chceš vzdát Bohu nejúplnější úctu, - že je tomu tak! Proč svou pomazanou hlavou nepoznáváš, že rouháš-li se dílům Božím, nutně se také rouháš Bohu Samému a že nazýváš Boha – ovšem ve své odpustitelné velké hlouposti – pouhým packařem?!
22. Proto, můj milý Martine, buď zticha; neboť uplyne ještě mnoho věčností nežli pochopíš i jen deciliontinu atomu onoho nekonečného, nejhlubšího poměru mezi mnou a Bohem! Ostatně nepřipadá ti, jakožto pomazanému mírovému občanu Božích nebes zvláštním to, že tě mám já Satan učit mírnosti?!
23. Martine, máš-li mi však přece jen něco říci, tedy mluv; ale mluv jako moudrý a nikoli jako nejhloupější, nejrozpustilejší uličník na světě! Považ, že zde stojíš před Bohem a před Jeho prvostvořeným největším duchem, na kterém je ti následkem tvé hlouposti mrzutě nápadná na-nejvýš jen jeho podoba a jeho tobě snad na věky nepochopitelný vzdor!”
24. Martin se nyní velmi mocně zarazí a neví, co by měl říci. Pohlédne hned na Mne, hned opět na draka a skrytě se Mne táže: „Pane co je to? Co mám na to drakovi odpovědět? Zdá se, což je mi nanejvýš nepochopitelné, že má ve vší hlubině hlubin nakonec ještě také pravdu!?
25. Ďábel – a mít pravdu, to se hodí jako pěst na oko! Ale co tu mám říci, když nakonec ten ďábel . jak bylo řečeno – má pravdu?! – Ne, není-li to prokl - - málem bych byl řekl – pak ať se nazývám vším možným! – Ďábel a mít pravdu!”
26. Pravím Já: „Ty ses přece chtěl s ním pustit do slovního boje, - tedy bojuj jen ještě dále; neboť ďáblem se nesmíš nechat porazit ! Proto se snaž ho nyní podle své chuti přemoci a mluv tedy dále s ním a odporuj mu v tom, co ti řekl!”
27. Praví Martin: „Ó to bude krásné odporování! Ó jé, ó jé! Já – a ten?!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola