Kapitola 115.

Dojemné usmíření Jesuity Chorela s Chanchah.

Radost Páně z lásky Chanchah.

1. Vtom přichází právě onen jezuita, kterého ještě s několika kolegy Chanchah zradila, pad-ne přede Mnou na kolena a praví:

2. (Jezuita): „Ó Pane, ó Otče, teprve nyní Tebe naše srdce poznala! Ó odpusť nám naši tak dlouhou slepotu, která nedopouštěla abychom Tebe poznali takovým, jakým jsi, - tak dobrým, tak mírným, tak něžným, tak nekonečně Se ponižujícím!”

3. Pravím Já: „Vstaňte děti a nedělejte nyní žádný povyk; neboť jsou ještě někteří, kteří kvů-li své svobodě nesmí Mně ještě poznat! Neboť víte, že hrnčíř nejlépe ví, kdy je čas zvednout hrnec z kruhu! Zůstaňte však nyní zde a vydejte svědectví o tom, co zlého na vás spáchal tento drak, kterého sem právě táhnou Martin a Borem; ty Chorele, ukaž se nyní také zde této Chan-chah, která tě kdysi v Číně zradila císaři a nyní je pro svou nesmírnou lásku ke Mně co nejblíže u Mne, z kteréžto blízkosti ji stěží kdy věčnost vypudí!”

4. Chorel následuje ihned Mého příkazu a představí se velmi vlídně Chanchah; ta ho oka-mžitě poznává a ulekne se svého domnělého žalobce.

5. Chorel se jí však táže: „Chanchah, proč se mě lekáš? Neučinil jsi to, co ti tvé svědomí ve-lelo?! Vždyť sám jsem tě přece učil, že hříchem je jen to, co člověk koná proti hlasu svého svě-domí; neboť hlas svědomí je hlasem Boha aneb Lamy. Ty sis mne zpočátku přece vysoce váži-la, neboť jsi ve mně a v mém druhu spatřovala skutečné posly Boží; protože jsi však později svým ženským ostrovtipem objevila v nás velezradu a svou lstí jsi to přivedla nakonec tak dale-ko, že jsme tě zasvětili do našeho předsevzetí, bylo pak dokonce tvou povinností jako Číňanky, abys naše zlé předsevzetí se vší horlivostí oznámila a tím mnohé neštěstí od své vlasti odvráti-la.

6. Hle, ačkoliv jsme byli pak hrozně potrestáni, nejsi nicméně ani v nejmenším vinna, nýbrž jedině my sami, protože jsme onen svatý cíl našeho poslání zvrátili v tak hanebný nešvár! Ne-boť kdybychom byli a zejména já, zůstali věrnými účelu našeho poslání, stala by ses jistě jed-nou z nejhorlivějších křesťanek ty i mnoho tvých soukmenovců; jelikož jsme však oslněni vel-kými poklady tvé země se až příliš brzy zpronevěřili svatému účelu našeho poslání, ztratili jsme pak také vše i s našim málo cenným životem!

7. Z toho nyní velmi snadno poznáváš, že tě žádný z nás nemůže obžalovat, nýbrž spíše bychom se museli obávat opaku; a tak tedy přespanilá, nejvýš prostosrdečná Chanchah, nemáš zajisté ani nejmenšího důvodu se nás lekat, jelikož se přece důvodně nelekáme my tebe, která bys nás mohla obžalovat! Odpusť nám tedy, nejmilejší nejvyššího, abychom se konečně prosti vší viny mohli svobodněji přiblížit k Tomu, Jehož Jméno nejsou na věky hodny naše jazyky vy-slovit!”

8. Chanchah je tímto Chorelovým doznáním hluboce dojata a praví: Ó milí přátelé, zde v těchto síních není již žádné viny; a kdyby nějaká vina byly, pak ji na věky zahladí má láska k Lamovi! Neboť mé srdce mi praví: Tvá láska k Lamovi – je Lama Sám v tobě!” A přátelé, tato svatá láska nezná viny, nýbrž jen všude milé bratry a sestry – a to i tehdy, když oni ještě kráčí ve svém omylu! Má obžaloba proti vám pak budiž ta, že vás všechny miluji a že si vás vážím jako svého života! – Máte proti tomu co namítat?!”

9. Chorel a jeho kolegové pláčí radostí nad těmito nádhernými slovy Chanchah a tato pláče s nimi.

10. Já se pak obracím k Chanchah a pravím: „Ó ty nejnádhernější květino Mého srdce, pojď sem a dej se obejmout! Opravdu taková láska je příliš řídká a sotva kdy tak čistá!

11. Ó přelíbezná, ty jsi nyní nekonečně šťastna, že jsi u Mne tak velice získala; ale také Já jako tvůj Milenec jsem nyní přešťasten, že jsem v tobě, pohance, nalezl lásku, jaké mimo Mag-dalenu a matku Mého těla není v celém křesťanství třetího příkladu!

12. Ó Chanchah, Chanchah, ty jsi to daleko přivedla! Ještě nevíš jak jsi to daleko přivedla, ale nejbližší chvíle tě uvede do hlubiny, o níž nemáš ještě ani potuchy! Ještě chvilku budou tvé oči držány, abys byla pak tím blaženější! Proto měj ještě chvilku strpení! – Nyní se však všichni vzmužte; oba sem již do středu sálu táhnou draka a budou s ním také již hned zde!”