předchozí kapitola obsah následující kapitola
O vlastnosti Satana měnit tvar. – Pokyn o charakteru Martinově.
Tušení nováčků o blízkosti Páně. – Pokorné doznání viny Chanchah.
1. Praví Chanchah zcela ohromena: „Ach ty má lásko, - budou moci všichni tito hosté snést onen tak převelice ošklivý pohled onoho netvora všech netvorů a nebude nám moci tento netvor nic zlého učinit?! – Ó Lamo, Lamo, to bude šeredná podívaná! Ó hle, hle, jak se již začíná svíjet a vzpínat! Ach Lamo, jak nanejvýš děsný to pohled! Jaká zuřivost, jak přehrozný vztek srší z jeho ošklivých očí! Ó příteli a což teprve až bude tento netvor zde před námi! Kdo se odváží na něho pohlédnout?!”
2. Pravím Já: „Buď jen klidná; tento host může na sebe vzít všelijaké podoby, o nichž se právě domnívá, že je potřebuje k svému domnělému prospěchu; ale my mu zde to hrubé již ohoblujeme, aspoň na chvíli! Proto se neboj; vše půjde dobře!”
3. Praví Chanchah: „Ó nejmilejší příteli, ó ty má lásko, v tebe mám – jako v lamu – největší důvěru; ale na bratra Martina příliš mnoho nespoléhám! Neboť hle, on je prostořeký, ale když jde do tuhého, stáhne se rychle zpět, jakoby zdaleka ještě nebyl schopen provést, co provést měl anebo chtěl; proto myslím, že při dovlečení sem onoho přehrozného netvora může způsobit snadno více nepříznivého nežli příznivého! Borem ano, to je muž plný moudrosti a náležité síly; ale Martin je a zůstává Pehux (větroplach), který si příliš mnoho troufá, ale nic nesvede, jde-li do tuhého!”
4. Pravím Já: „Můj miláčku, nemáš zde sice zcela nepravdu; ale on nyní své nynější místo nicméně dokonale vyplňuje. Neboť hle, ve velkém řádu Lamově je třeba také bytostí, které aniž mnoho přemýšlí, pustí se hned do věci, ať jsou jí schopni anebo ne! To způsobuje, že se pak také ti ostatní povzbuzují,aby také oni něco učinili a často mnohem moudřeji nežli ten, kdo učinil začátek bez přílišného uvažování; neboť příliš moudří jsou nezřídka příliš úzkostliví a ze samé hlubokomyslnosti se často neodvažují pustit se do nějaké věci, dokud se všechny jejich moudré důvody úplně na vlas nehodí pro jednu a tutéž věc. A tak tedy musí být také Martinové, kteří mají méně moudrosti, ale nicméně velkou horlivost v činu, která je často lepší než příliš mnoho moudrosti! Proto buď ve věci Martina jen docela klidná; on již svou věc řádně provede, chopí-li se jí a provede-li ji podle Mého rozkazu!”
5. Praví Chanchah: „Ach ano, to jistě! Že jsi zde nejmoudřejší, to je nyní mému srdci až pří-liš jasné; ale že já ještě stále nevím kdo vlastně jsi, toto jedině se mně ještě na tobě nelíbí! Hle, nedávno, když jsem se tě tázala pouze na tvé jméno, řekl jsi mně, že má láska k tobě mi vše již prozradí; ale ač tě nepochopitelně mocně miluji, nemohu se nicméně odnikud dovědět a tím méně ze sebe samé, jak se jmenuješ a kdo vlastně jsi! Ó můj nade vše nejmilejší příteli, - Ó řekni mi přece své jméno!”
6. Pravím Já: „Ó přespanilá Chanchah! Hle na pouhém jméně nezáleží beztoho nic, nemů-žeš-li ještě poznat, co vše je s tímto jménem spojeno: kdybys však byla dala náležitý pozor na vše, co mluvím, věděla bys o Mně již dosti! Dej však od této chvíle dobrý pozor na vše, co a jak budu mluvit a jak budou mluvit ostatní ke Mně a se Mnou a co se vše utvoří na Mé slovo, když něco přikáži, pak se již oba velmi snadno a co nejdříve důkladněji poznáme! Ale nyní buď sta-tečná a neohrožená; neboť hle, Martin a Borem obdrželi už ode Mne pokyn, aby sem přivedli onoho netvora! Hleď, už uvolňují řvoucímu řetězy!”
7. Chanchah nyní zcela oněmí; ale Gella přistoupí zmužile k ní a praví: „Chanchah, kdy ti nekonečná síla a moc Tohoto Přítele byla známa tak jako mně, pak by ses po Jeho boku nebá-la před tisíci takovými netvory méně než před nejmenším komárem!”
8. Chanchah se přímo zalekne a s největším chvatem praví: „Sestro, sestro, co pravíš? Ach mluv, mluv dále, mluv o něm, o něm, kterého tak neskonale miluji! Znáš ho?! Znáš tohoto Pře-vznešeného – ó pak mluv, mluv rychle! Bylo by tedy mé velké skryté tušení o něm pravdou?! – Ó Lamo, pak je Chanchah buď nejšťastnější bytostí nebes Lamy anebo také nejnešťastnější bytostí v nekonečnosti!
9. Neboť hle, jsem velkou hříšnicí před Lamou, jelikož jsem se dopustila jednou ve své zemi zrady na jeho předstíraných sluzích, kteří pak přišli všichni zle o život! Jestliže to byli skutečně sluhové Lamovi, pak běda mně, ukáže-li se zde mé velké tušení být pravdou! Neboť být navěky odstrčena od Toho, koho tak nekonečně miluji. – ó sestro, znáš ještě nějakou větší trýzeň?! Jen tehdy, kdyby ti, které jsem zradila byli zločinci, podvodníci a nebyli tedy posly Lamovými – což ovšem nemohu rozhodnout, - tehdy by mi byla tvář onoho nejspravedlivějšího snesitelnější! Proto mluv; ale ach sestro, nemluv – neboť tvé příliš brzké odhalení by mohlo zcela nesnesitel-ně proklát mé srdce! – Ó, nech mě ještě chvíli tonout ve sladké nejistotě!”10. S těmito slovy klesá k Mým nohám jakoby ve mdlobách; Já však ji posiluji a dávám jí opět se plně vzpamato-vat.
předchozí kapitola obsah následující kapitola