předchozí kapitola obsah následující kapitola
Prostořeký Martin v prádle. „Kdo chce být
prvý, budiž sluhou všech!”
1. Chováním Gelly jsou však někteří a posléze také Chanchah zaraženi a dotazují se vzá-jemně, kdo vlastně jsem, neboť ačkoliv nejsem oním domnělým domácím – jímž je vlastně pře-ce Martin – přece jen jsem jednal tak, jako bych Já byl vlastním domácím pánem a Martin, jakož i Borem pouze Mými nejoddanějšími sluhy.
2. Když Martin zpozoruje toto čilé dotazování mezi velmi mnohými přítomnými hosty, jde ihned k nim a praví jim: „Poslyšte mě, milí bratři a sestry! Cožpak nevíte, jak zní slovo Boží? Neřekl Pán Sám takto, budiž mezi vámi nejnepatrnějším a budiž sluhou všech!” Cožpak vy mys-líte, že zde v nebi zavládá jiný řád nežli řád, který na Zemi ukázal, učil a zjevil Sám Pán?!”
3. Ó, pravím vám, zde je teprve vlastně ono místo, kde se co nejživěji do puntíku naplňuje onen na světě Pánem Samým ukázaný, vyučovaný a zjevený řád! Proto se netažte mnoho: Kdo a co?”, nýbrž jezte a pijte nyní podle své potřeby a děkujte pak za to jedině Pánu Ježíši, vše ostatní se pak už v pravé době dozvíte!”
4. Praví oslovení: „Příteli, co jsi nám nyní řekl, bylo zajisté velmi moudré, ale hle, to my – bohudíky – víme také! Proto tímto tvým poučením jsi nám vpravdě neprokázal zvláštní službu, také víme, že při této požehnané hostině smíme požít tolik, kolik nám jen chutná, - proto sis mohl, milý příteli, také zcela ušetřit námahu vyzývati nás k dalšímu jídlu! Neboť jsme toho pře-svědčení, že také zde v Království Božím každý duchovní člověk anebo lidský duch mají svůj vlastní žaludek a ten jistě nejlépe ví, zda, kde a jak jej bota tlačí a kolik může přijmout, z toho vidíš, že sis mohl tuto svou zbytečnou činnost zcela dobře ušetřit!
5. My zajisté nyní víme, že v Království Božím je tím největším jen sluha všech; slovy býti sluhou a sloužícím všech” rozumíme však v opačném případě také zároveň to nejvyšší to jest jako v lásce, v moudrosti, jakož i v síle. – neboť kde je příliš málo lásky, tam je také příliš nepa-trná touha k činu, která se však také stává hlavní vlastností sluhy všech! Musí tedy být pro se-cundo sluha všech naplněn nejvyšší moudrostí; neboť lecjakými mezerami v moudrosti mu to se služebnictvím všem zrovna asi nejlépe nepůjde. A pro tertio jsme všichni toho nejpevnějšího přesvědčení, že sluha všech musí být také hezky co nejsilnější a nejmocnější, aby mohl být sluhou všech!
6. Příteli, považuješ se snad ty skutečně za takového, posledního nejnepatrnějšího sluhu všech, sloužícího všem?! Věru, kdyby tomu tak u tebe bylo, pak bychom tě skutečně velice lito-vali! My jsme nyní všichni jedné mysli, totiž, že místo, jakým je sloužení všem, může zastávat jedině Pán! – Co soudíš v tomto ohledu?!”
7. Martin je touto odpovědí jako bleskem zasažen a neví nyní, co by oněm velmi moudrým řečníkům odpověděl a stojí před nimi zcela zaražen. Jeden z nich však postřehne jeho rozpaky a praví mu:
8. (jeden řečník): „Bratře. Jdi jen zcela klidně a směle na své dřívější, zajisté nejlepší místo a drž se přesně jen Onoho, který se nám všem velmi silně jeví nejopravdovějším sluhou všech, tak nepřijdeš nikdy do rozpaků! Ale děláš-li mnohdy účet jakoby na svou vlastní pěst, pak se ti může ještě často stát jako oné všetečné mouše, které srkajíc pot na hřbetě silného koně táh-noucího vůz s velkým nákladem, začala se nakonec domnívat, že ona sama táhne vůz; když však kůň odpočíval, musela moucha s velkým zahanbením na sobě pozorovat, jak je její do-mněle velká síla zhola ničím, naproti oné kolosální síle koně. Proto se jen navrať k onomu Nej-silnějšímu, s Nímž už budeš moci táhnout, - ale bez Něho, to přítelíčku na žádný způsob nepů-jde!”
9. Martin se nyní co nejrychleji obrátí opět ke Mně a praví: „Ale Pane, ti mně vyprali, - děkuji pěkně! Ne, tak těsně mně ještě nikdo ústa neucpal! Ale nelze jim proti tomu ničeho namítat; mají žel pravdu!”
10. Pravím Já: „Pohleď na Borema! Hle, on nečiní nikdy nic bez Mého rozkazu – a hle, ni-kde také nenarazí; ty však ses někdy rád trochu vyznamenal a tu narážíš! Ano milý Martine, zde se musí s hosty zcela jinak zacházet nežli na zemi, - jinak člověk snadno narazí na někoho, koho by chtěl poučovat a nakonec musí zjistit, že mu nemůže rozvázat ani řeménky u obuvi! Jak často budeš muset ještě narazit nežli zmoudříš?!”
11. Praví Martin: „Ó Pane, praví se, že osel šel jen jednou na led a že pak toho měl dost! Ve mně však musí být spojeny duše všech oslů, z nichž každá chce anebo musí jednou učinit velmi kluzký pokud, - jinak bych pro Tvé nejsvětější jméno musel přece být už moudřejším!”
12. Pravím Já: „No, je už zase vše dobré; jen dej hezky pozor na to, co chci Já, pak na věky nikdy nenarazíš! Nyní se však opět občerstvi chlebem a vínem, abys byl dostatečně silným, bys mohl sem spolu s Boremem přitáhnout toho hosta!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola